Nevyřešená

01x01 Začátek 4.část

Sešly jsme dolů do chodby, Sherlock si oblékl tmavý kabát a okolo krku si uvázal modrý šátek.
,,OH Sherlocku, kam zase jdete?" ozvala se paní Hudsenová.
,,Ven, nechte mi večeři na stole,"
,,Nejsem vaše hospodyně mladíků,"
,,Stačí něco studeného,"
Aniž by čekal na odpověď zavřel za sebou dveře a zakřičel na taxi.
Auto zastavilo, Sherlock otevřel dveře a rukou pokynul abych si nastoupila.
,,Děkuju,"
Když si Sherlock také sednul taxikář se zeptal kam potřebujeme, Sherlock mu nadiktoval adresu a jeli jsme.
Bylo mezi námi trapné ticho, tak jsem se rozhodla ho zbořit.
,, Odkdy řešíte případy?"
,, Už je to docela dlouho, "
,, Aha,"
Zase to ticho, začínalo mě to nudit.
,,Sakra," Sherlock syknul.
,,Něco se děje?"
,,Jistěže ano! Jak mi to mohlo unikat , jak!!?"
,, A co?!"
,, Promiňte slečno, ale novinářům nic neprozrazuju," na tváři měl šibalský úsměv. Na jednu stranu mě to pobavilo na druhou stranu rozčílilo, moje zvědavé já to chtělo hned vědět!
,, Řekněte mi na co jste přišel, prosím."
Taxi zastavil.
,, Jsme tu, tady máte ." podal Sherlock taxikářovi peníze a vystoupil z auta. Hned jsem ho následovala.

Okolo domu byla policejní páska jako by byla z ocely a zabraňovala veškerému vstupu na místo činu.
Sherlock ji odtáhl nad hlavu abych mohla projít i já.

,, Vypadá to tady jako by se tu stala vražda?" zeptal se Sherlock.

,, Jen to tu tak smrdí,"

,,HM,"

Sherlock vyskákal schody nahoru, běžela jsem hned za ním.
Vešli jsme do místnosti kde včera ještě leželo tělo.

,,Už mi to řeknete?" zeptala jsem se.

,,Řeknu co?"

,,Jak jste věděl o ty ženě, že je .. No to co jste říkal," trochu se mi zamotal jazyk a nevěděla jsem jak to nijak jinak vyslovit.

,, Oběti bylo přes třicet, to bylo snad zjevné," přikývla jsem ,, Deset let vdaná, její prsten novější nevypadal..."

,, Jak jste mohl vědět, že má mnoho milenců?"

,,Chystal jsem to říct. Její svatební prsten byl špinavý za to ostatní šperky byly čisté a opečovávané, manželský vztah jak na dlani. Vnějšek je oleštění tím jak si ho pravidelně sundavá. Kdyby měla jednoho milence nevydržela by lhát, že není vdaná, takže víc milenců.
Měla mokrý kabát, ale dešník měla v kapse kabátu. Takže byl velký vítr aby ho mohla otevřít. Podle jejího kufru značně značí, že tu chtěla zůstat jen jednu noc, u tohodle typu žen je typický menší cestovní kufr, nebojím se říct, že byl růžový."

,,Podle mě jsou to výstřely na slepo, ale budu Vám věřit." usmála jsem se na něj. ,, A ten kufr je kde?"

,, Kufr odvezl vrah. "

Zamrkala jsem, ,,Cože? Teď mi řekněte jak tohle víte!"

,,Včera když jste odešla jsme ten kufr s ostatními hledali, ale nenašli jsme ho, ne vtomhle baráku. Tak jsem si řekl, že ho bude mít vrah, že jí sem musel přivézt. A měla ho tam i s mobilem,"

,,Jak to víte?"

,,Tahle žena měla hodně milenců nikdy by si ten mobil někde nenechala. V kabátě ho neměla a ani v kufru. "

,, Možná ho prostě zapomněla v hotelu,"

,,Ne, v hotelu vůbec nebyla. Nikdy by nevyšla s rozchuchanými vlasy. "

,,Počkat jak víte, že 'v kufru nebyl' vy jste ho našli?" Na mojí otázku neodpověděl hned.

,,Došlo mi, že pokud byl vrah chytrý a ukázalo se že ano, tak by si tu chybu (že si nechal nějakou její věc) uvědomil do pěti minut. Musel se ho zbavit. S růžovým kufrem by byl moc nápadný, a ano myslím, že je to muž. Takže jsem hledal od tud v okolních odpacích. Našel jsem ho ani ne za hodinu, teď ho mám doma. "

,,Proč ho nemá policie?"

,,Proč by ho měla mít? Ještě by zničili všechny důkazy co se dají. A hlavně pořád nevím co je Rachel."

,,Rachel?"

,,Oběť napsala vzkaz proto to pro mě bylo něco výjimečného. Rachel, Rachel, Rachel.. Je to jméno ale koho?!!"

Chvíli Sherlock chodil po prázdné místnosti. Pochvilce řekl, že něco má.

,,Pujčte mi váš mobil. "
Sáhla jsem do kapsy a vydala svůj mobil.
Začal z papírku opisovat do telefonu číslo. Napsal zprávu, poslal jí a vrátil mi mobil.

,,Máte hlad?" zeptal se mě.

,,A víte, že jo. "

,,Ještě něco, tykejte mi prosím. "

,,Jen když ty budeš tykat mě."

**

Jeli jsme taxíkem do nějaké ulice kde jsem to vůbec neznala. Vystoupili jsme před nějakou restaurací, taxík jsem tentokrát zaplatila já.
Sherlock mi podržel dveře od restaurace.
,,Sherlocku!" mířil k nám obtlousty muž v bíle košili. ,,Tak co si dáte?"
Rukama ukázal na volný stůl u okna.
Sedla jsem si zády k oknu a Sherlock na proti mě.
,,Dej si co chceš, u mě máš všechno zdarma. Tady Sherlock mi pomohl abych nešel do vězení."
,,Ale stejně jsi tam šel," odpověděl Sherlock.
,,Ale s menším trestem,"
,,Vysvětlil jsem Lestradovi, že v době vraždy se ____ účastnil loupeže ve zlatnictví. "
,,Tak to je pěkné," řekla jsem.
,,Máte už vybráno?" řekl číšník.
,,Černý kafe a dva cukry," řekli jsme s Sherlockem naráz. Mě to docela pobavilo ale Sherlock se nepříjemně zamračil.
,,A něco k tomu?" řekl zase číšník.
Sherlock pokynul rukou abych mluvila první.
Koukla jsem se v rychlosti do jídelního lístku. ,,Ehm, těstovinový salát a croasant, čokoládový."
,,To stejné." řekl Sherlock.
Číšník odešel.

Sherlock se upjatě koukal z okna.
Po chvíli ticha jsem se zeptala.
,,Proč jsem tady?"

,,Měla jsi hlad,"

,,Myslím to vážně,"

Zazvonil mi mobil. Neznámé číslo.
Sherlock mi vytrhl mobil z ruky.
,,AH! Já to věděl!"

,,Kdo mi volá?"

,,Náš vrah! Poslal jsem mu ztveho mobilů esemesku. "

,,Cože?! To si děláš srandu! "

Mobil přestal zvonit.

,,Čekáme tu na našeho vraha."

,,Co? To si mysliš, že knam jen tak přijde?"

,,Nejspíš ano. Tam ten taxík,"

Koukla jsem se z okna. Přes ulici stál taxík. Na zadním sedadle se knam obrátil nějaký muž.
Sherlock vstal a vyběhl hned za taxíkem, já hned za ním.

Před restaurací auto silně zabrzdilo. Sherlock přeskočil kapotu. V rychlosti jsem zaváhala a přeskočila ji také.

Taxík se rozjel.

,,Ne! " Sherlock si dal na oba spanky dva prsty a nahlas přemýšlel ,,Odbočka, uzavirka, objížka,semfor,stopka, ! Pojď"

Zabocil za nějaký barák. Otevřel zadní dveře. Běželi jsme po požárných schodech nahoru.

Utíkali jsme přes různé baráky, dveřmi, schody... samotná honička by byla o tisíc slov. Jednoduše, jsme vyběhli zpoza rohu a chytli ten taxík.

Sherlock otevřel dveře od zadních sedadel. Seděl tam nějaký asiat.

,,Dobrý večer," řekl Sherlock udýchaně. ,,Ne, to není on koho hledáme,"

,,Jakto?" zeptala jsem se naštvaně.

,,Turista, zrovna přiletěl, opálený... užívá te si dovolenou? Přeju pěkný večer,"

Šli jsme směrem ke křižovatce,

,,Co teď? Vrátíme se do restaurace?" zeptala jsem se, měla jsem udýchaný hlas.

,,Ne, jdeme do Baker Street," podíval se směrem k taxíku, turista mluvil s policistou a ukazoval směrem k nám. ,,Máš ještě sílu běžet?"

,,Jasně."