Nevyřešená

01x01 Začátek 3.část

Škola, co bych o ní měla říct?
Celý den jsem proseděla v posluchárně. Psala jsem si zápisky a přemýšlela jsem jestli bych měla jít na Baker Street. Zeptat se ho jak to poznal, sice toho bylo málo ale jestli by uměl o mě říct ještě něco aby na mě udělal dojem.
Ale jestli by vůbec chtěl na mě udělat dojem.
I tak. Zajdu tam a aspoň bych mohla napsat o něm svojí závěrečnou práci.

Ani jsem si neuvědomila, že se v posluchárně rozsvítili světla. Dávala jsem si věci do tašky když k kemne přišel David.

,, Ahoj. Prospala jsi to taky?" David byl jeden z mála kluķů co na školu nekašlali. Sice občas měl ty svoje "spící" hodiny ale byl to hodný kluk.

,, Jo dá se to tak říct," usmála jsem se na něj.

,,Hele říkal jsem si, že když už každý den spolu sdílíme jednu místnost několik hodin, tak by bylo slušné tě pozvat na rande. Šla bys dnes, večer, s semnou?"

,, Já bych ráda ale dneska si musím jít koupit nový mobil. Svůj jsem stratila. Tak nemůžem..."

,,Tak můžeme jít spolu. V mobilech se vyznám."

,,Dobře, u centra?"

,, Budu tam."

***
Ze školy jsem se šla domů převléknout. Na notebooku jsem si našla trasu na Baker Street. Bylo to metrem takže žádný zbytečné blouďení.

Už jsem stála před dveřma na kterých bylo číslo 221B s klepátkem. Vzala jsem ho do ruky a třikrát jsem sním zabouchala na dveře.
Po pár vteřinách mi otevřela menší starší dáma.

,, Kdopak jste?" Zeptala se mě.

,,Dobrý den, bydlí tu pan Holmes?"

,, Oh, jistě drahá. Pojďte dál," vstoupila jsem do domu. Bylo to obyčejný dům který byl rozdělený na byty ,, Pojďte s semnou, Sherlock bydlí nahoře. Nedáte si čaj drahá? Hned ho půjdu udělat. Sherlocku máte tu náštěvu!" Její hlas byl jako zpívající ptáci.

Ta paní odešla dolů, já jsem na pootevřené dveře zatukala.
,,Pane Holmesi?" Nikdo se neozýval tak jsem vstoupila do dveří. V pokoji byl velký nepořádek, všude byly  poházené knihy a papíry. Pokoj byl ultůlný, za rohem byla kuchyně ( nebo spíš laborarka?), dvoje dveře nejspíš ložnice a koupelna.
Jedny z dveří se otevřeli. Vykročil z nich Sherlock. Měl na sobě černé kalhoty, do nich měl zastrčenou tmavě fialovou až skoro černou košili. Vlasy měl do všech světových stran ale slušelo mu to.
,, To Vás s sem pustila paní Hudsenová?" Řekl Sherlock.

,,Ehm, ano. Vadí vám to? Neodpověděl jste tak jsem šla dál."

,, Ovšem, že jsem neodpovídal, přemýšlel jsem. Když přemýšlím nevnímám nic."

,,Jo aha,"

,, Proč tu jste?"

,,Jo! Chtěla jsem se vás na něco zeptat."

,, Jak jsem včera o té mrtvé ženě věděl tolik věcí? Jak jsem věděl čím se zabíváte?"

,, Ano přesně tohle."

Do dveří přišla ta starší dáma, paní Hadsenová s tácem čaje. Položila ho na malý stoleček vedle dvou křesel.
,,Oh, Sherlocku. Nechcete si tu někdy uklidit? Je to tu hrozné! Takový nepořádek! "

,,Běžte paní Hadsonová," řekl Sherlock až moc ošklivě.

,, Děkuju za čaj," řekla jsem.

Paní Hadsonová odešla a zavřela za sebou dveře. 

Sherlock si sednul do jednoho z křesel, rukou mi pokynul abych si sedla do toho druhého.
Sundala jsem si bundu kterou jsem položila přes opěradlo.
Sedla jsem si, křeslo bylo měkké idealní na psaní.
Zatím Sherlock do šálku nalil čaj a zalil mlékem. Jeden mi podal.

,, Tak už mi to řeknete?"  Zvědavostí jsem si kousala ret.

,, Je to právní tajemství, nic o případu vám nemůžu říct."

,, Ale jste upovídaný, osamělí a nemáte si ským popovídat. Řekně te mi jak jste to všechno poznal,"

,, Proč myslíte, že jsem osamělí? "

,, Už jsem o Vás několikrát slyšela. Vážně chodíte po městě s lebkou v ruce a povídáte si sní? Neříkejte že nejste osamělí. "

,, Hm, co chcete vědět?"

,, jak jste poznal všechno co jste o tý ženě řekl. Znal jste jí nebo jste si to vymyslel?"

,, Proč mám pocit, že se mě ptáte na otázky které se objevují v novinách?"

,, Tak dobře. Udělejte na mě dojem. Řekně te mi něco o mě."

,, Jste studentka na vysoké škole, ale to už jsem říkal včera. Žurnalistika? Zjevné, "

,,Zjevné?"

,,Vaše ruce jsem unavené a mezi ukazováčkem a prostředníčkem máte mozol, u jiné práce by jste měla mozoly všude po prstech. Jeden znamená, že hodně píšete. A vaše konečky prstů jsou otlačené od silného tukàní do klávesnice. Dále je fakt, že vám včera z tašky koukala učebnice kterou používají jenom na jedné škole a to na té vaší."

,, Ale tak to není důkaz,"

,,Váš mobil, je používaný ale docela nový. Jste studentka na vysoké škole a na práci moc času nemáte. Takže nový nový by jste si nemohla dovolit. Takže ho máte od rodičů chtěj být s vámi v kontaktu. Takže nebydlí v Londýně. "

,,Já ten mobil stratila,"

,,Já vím," z kalhot vyndal můj telefon. Přehodil si ho z ruky do ruky. ,, Zapomněla jste ho v plášti.,,

,, Děkuju, teď jsem si chtěla jít koupit nějaký nový."

,, Už nemusíte,"

Vzala jsem ho do ruky, celou dobu si mě prohlížel bylo to znervozňující.

,,Musím jít,"

,,Stejně mám hodně práce, ehm, nechcete náhodou napsat článek?"

,,Cože?"

,,Jste na žurnalistické škole, myslel jsem, že sem jdete jen kvůli tomu. Záhadný detektiv co vám vidí do duše. Byl by to dobrý titulek , nemyslíte?"

,,Nejspíš ano, a byl by jste ochotný mi stím pomoc?"

,, Řeším vraždy, krádeže, denně vyslýchám lidi ale i tak si nemám s nikým popovídat. Až na tu lebku."

,,Dobře, ehm. Musím jít."

,,Nechcete být můj parťák? Nebo jak se to v dnešní době říká?"

,,Mám školu,"

,,Budete mít praktické zkušenosti,"

,,Uvidím. Já Vám zavolám,"

,,Nemáte moje číslo,"

,,Určitě jste mi ho už do telefonu dal,"

,,Dobrý,"

Zvedla jsem se a koukla z okna, pršelo, jak nečekané v Londýně. 

,,Pojedu s vámi, musím se ještě stavit na Lester Garden,"

,,Tam se stala ta vražda?"

,,Ano, je tam plno důkazů a žádný otravní "detektivové"."