THIS IS A GAME

30. CHAPTER / THE END

„Harry?“ Otevřela jsem dveře do koupelny a s úsměvem na rtech ze sebe shodila ručník, který jemně spadl na dřevěnou podlahu.

„Ještě pořád jsem vlhká.“ Zakřičela jsem do dalšího pokoje a v sexy póze se opřela o futra. Zlehka jsem oddychovala a zavřela oči. Chtěla jsem cítit Harryho další, jemné doteky, chtěla jsem, aby si mě znovu označil. Jeho doteky se však po celou dobu dvou minut pořád neobjevovali.

Otevřela jsem oči, popadla své mokré vlasy, hodila je na záda a nahá si to kráčela do obyváku. Harry byl pryč, jediné, co tu po něm zbylo, byli rozházené věci na sedačce a papírek, na kterém bylo něco naškrábané Harryho rukopisem. Vůbec na mě nebere ohledy! To tu mám dalších 20 minut luštit jeho azbuku?

„Šel jsem něco zařídit, sejdeme se v 10, v naší restauraci. Miluju tě. X“

Trvalo mi to asi dalších pět minut, než jsem rozluštila písmo alá ‚písmo Harryho Stylese‘, pohodila papírek zpátky na stůl a odfoukla svou ofinu, která mi nemotorně padala do očí.

Všechno to byl záměr, aby mohl dřív vypadnout? No počkej Stylesi, to si ještě vyřídíme…

Mé kroky se vrátily ke koupelně, ve kterém jsem ze země zvedla ručník a pevně se jím obmotala, abych si mohla vysušit vlasy a namalovat se. Zvolila jsem kouřové oční stíny, velkou vrstvu řasenky, ale naopak malou vrstvu tužky na oči a růžového lesku na rty. Vlasy jsem si vysušila a neposlušné, krepaté pramínky vyžehlila žehličkou, kterou jsem před Harrym musela schovávat, jinak by mě s ní vyhodil. Ano, už párkrát mě napadlo mu při spaní vyžehlit hlavu, ale to bude odplata, až udělá nějakou blbost. Chudáček, ani neví, co si na něj plánuju ..

Ještě pořád celá, obmotaná, ale už suchá v ručníku jsem došla do pokoje a otevřela svou obrovskou skříň pro výběr oblečení. Vtipné bylo, že mi Harry koupil takovou velkou skříň, ale já se se svou zásobou věcí obešla klidně i s půlkou. Někdy musím ten zbytek dokoupit.

Uculila jsem se na modré, krátké šatičky a vytáhla je ze skříně. Mé oči pohlédly na mé páry bot a já popadla ty bílé na obrovském podpatku.

Když jsem byla konečně připravená, navlékla jsem si ještě bižuterii a konečně mohla vyrazit. Měla jsem na to celou půl hodinu.

Do ruky jsem popadla bílé psaníčko, kam jsem hodila peníze, mobil a když jsem zamkla dveře od bytu, tak i klíče.

Během cesty k silnici, kde jsem si měla stopnout taxíka, jsem přemýšlela, co pro nás zase Harry vymyslel. Minule to bylo malé, roztomilé koťátko, které nám však vydrželo jen tři dny, protože neustále mňoukalo a po Harryho hodinovém přemlouváním jsem se rozhodla, že ho tedy vrátíme. Nebo rybičky, o které jsme neměla čas se starat, no a víte, jak to dopadlo.

Doufala jsem, že to tentokrát třeba nebude slon.

Nastoupila jsem do taxíku, nadiktovala adresu naší oblíbené restaurace a pohlédla z okna. Všechno mi to tu bude chybět. Prožila jsem tu svůj život, který se mi během tří let hodně změnil. Harry, Nick, Scarlet, má máma nebo ta Harryho… Zakroutila jsem hlavou, neměla jsem přece tento den v plánu myslet na minulost, kterou už stejně nikdy nezměním. Mohla jsem jen sedět a přemýšlet o tom, co jsem udělala špatně a měla šanci to napravit a vlastně toho moc nebylo.

Z mých myšlenek mě probudil až nespokojený taxikář, který se na mě po celou dobu díval a čekal na své peníze.

„Omlouvám se.“ Smutně jsem se na něj usmála, podala mu částku peněz a otevřela auta do příjemného večerního dne.

Trošku jsem s sebou cukla, když mě ovanul studený vítr, ale nic to neměnilo na tom, že mé nohy směřovali do obrovské restaurace, tyčící se přede mnou. Měla jsem nervy, co Harry zase vymyslel. Prostě jsem nenáviděla překvapení!

„Jméno?“ Došla jsem k pultíku, u kterého stál mladý, blonďatý muž a usmíval se na mě. Podle jeho jmenovky se jmenoval Bill.

„Harry Styles.“ Trošku jsem polkla, protože jsem si nebyla jistá, co v této situaci říct. Objednával a vyzvedával místa vždy Harry!

„Oh, vy jste paní Stylesová? Mám pro vás speciální místnost na přání pana Stylese.“ Nevěřícně jsem na něj vykulila oči. Speciální místnost? Proboha, na co?

Polkla jsem a opatrně našlapovala za usmívajícím se Billem, který mě stále vedl dál a dál do restaurace. Ani jsem netušila, že je takto velká.

„Dál už běžte sama.“ Podotkl mi, když jsme došli před obrovské, zavřené dveře a já mu jen tiše poděkovala. Mé třesoucí ruce se opřeli o kliky a pevně je stiskly. Vstoupila jsem do temné místnosti a uslyšela, jak se za mnou zabouchly dveře. To snad ne. Stylesi, asi tě zabiju!

Ve tmě se objevil malá, oranžový plamínek, ke kterému jsem došla a všimla si, že je to svíčka a vedle ní leží papírek s šipkou, podle které jsem pohlédla za sebe.

Když jsem to uviděla, začali mi téct slzy. Slzy štěstí.

Na stěně bylo zapáleno odhadem přes 50 svíček, vystavených do různých písmen, ze kterých se skládali 3 nádherná slova, která mě donutila se usmát a nechat stéct další slzu.

‚Vezmeš si mě?‘ Nemohla jsem uvěřit svým očím a rychlým krokem se přesunula k vypínači vedle svíček, který jsem hbitě zapnula a ucítila na rtech ty jeho.

Svými prsty ruky jsem mu zajela do kudrlin a druhou ruku spojila v jeho. Nikdy v životě jsem nebyla více šťastnější, jako právě teď. Bylo to tak dokonale naplánované.

Po chvíli jsem se odpojila od Harryho rtů a mé oči spočinuly na obrovském stole, plném růží a svíček. Nemohla jsem si odpustit ještě jeden pohled na zeď se svíčkami a utřela další slzy štěstí. Podívala jsem se do Harryho očí a usmála se.

Pomalu, pořád s úsměvem na rtech si klek na jednu nohu a rozevřel přede mnou modrou krabičku, ve které se skrýval ten nejnádhernější, stříbrný prsten, který jsem kdy viděla. Ne, tomuhle se nedalo věřit, asi sním. Co když se štípnu? Probudím se? .. Au, no tak ne.

„Já vím, že je to strašně narychlo, ale já už to nemůžu vydržet, Musím být s tebou v jiném vztahu, než je adopce. Hayley Stylesová, vezmeš si mě?“ Jeho slova mi v hlavě zněla jako sladký med. Proč se sakra ptá na takovou otázku?

„Stylesi, ty blbečku, už jsem myslela, že mi chceš koupit slona. Ano, ano vezmu!“ Začala jsem se smát a nechala si navléct ten dokonalý prsten, který mi padl jako ulitý.

Bylo to jako pohádka se šťastným koncem a já byla princeznou.

Skočila jsem Harrymu do náruče, políbila ho a pevně stiskla. Nikdy se ho nevzdám.

„Už víš, proč jsem zrušil tu adopci? Nechtěl jsem si vzít ségru.“ Zašeptal mi do ucha a já se jen potichu zasmála.

„Miluju tě, Harry Stylesi. Tak šíleně moc! A budu tě milovat navždy.“ Přisunula jsem si k sobě jeho bradu a zdlouhavě ho políbila.

Navždy spolu.