THIS IS A GAME

20. CHAPTER

A bylo to tady. Přišla vteřina V, minuta M, hodina H. Ta vteřina, ve které jsem se na sebe usmála do zrcadla a dole uslyšela drnčící zvonek. Když jsem uslyšela mámin hlas křičící, že tam skočí, měla jsem další pár vteřin obdivování se v zrcadle.

Černé mini šaty zářily modrými odlesky díky svým filtrům a mé oči zářily štěstím. Trošku jsem si poupravila své natočené, dlouhé vlasy, nazula se do černých lodiček na obrovském podpatku, které mé nohy dělali delšími, popadla černé, filtrované psaníčko mezi prsty a vyrazila ven z pokoje pomalu na schody.

Když jsem uslyšela Harryho zakašlání, usmála jsem se a pomalu začala kráčet po schodech dolů. Když jeho pohled spočinul na mě, musela jsem se v duchu zasmát. Díval se na mě, jakoby mě viděl po prvé v životě a já pozvedla svůj pravý koutek rtů k úsměvu. Ano, přesně tohle jsem si přála. Aby ze mě byl paf.

„Jak vypadám?“ Sešla jsem ze schodů a ještě se před ním elegantně otočila.

„Vypadáš .. dokonale.“ Zašeptal a já se podívala na něj. Oba jsme byli oblečení, jako bychom šli do nějaké drahé restaurace, dokazovali to jak moje šaty, tak i jeho černé saky s kravatou, které na něm bylo neskutečně sexy.

„Ty taky.“ Došla jsem k němi a políbila ho na rty. Věděla jsem, že dnešek bude něčím jiný, cítila jsem to už od rána.

Chytila jsem se jeho ruky a společně jsme z domu vyšli do temnoty, přičemž mě Harry vedl ke svému černému Range Rowerovi. Rychle jsem nastoupila a počkala, až si nastoupí i Harry.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj a on mi svůj krásný úsměv oplatil. Během pár minut už jsme byli pryč.

**

Když jsem vystoupila z auta a uviděla tu frontu u arény, měla jsem pocit, že když v ní budu stát, mé nohy budou muset zítra amputovat. Avšak Harry mě pevně stiskl za pas a došli jsme na začátek řady k vyhazovači, kterému Harry podal nějaký papírek a on nás hned oba pustil. Nevěřila jsem tomu, že jsme během pěti vteřin předběhli dvou hodinovou řadu tam venku.

„Před tím, než si najdeme svá místa, mám pro tebe překvapení.“ Zašeptal, když podával službě svou bundu, kterou měl na saku a mě si nechal odložit černý svetřík. Jen jsem nedočkavě pokývala hlavou a znovu se ho chytila za ruku.

„Harry, proč jsme si odložili? Vždyť na koncertech ..“

„Jsme VIP, navíc budeme tu i na After Party, měli bychom mít někde věci.“

„Jak si tohle všechno zařídil?“

„Řekněme, že je Ed jeden z mých nejlepších přátel.“ Zasmál se a já na něj vykulila oči. A to mi říká až teď? To snad ne!

„Aha…“ Cítila jsem se podvedená, ale měla jsem radost, že tu mohu být. Nikdy před tím jsem na koncertě nebyla. Obzvlášť na tom Edovým.

„Chtěl bych tě s někým seznámit.“ Zašeptal mi do ucha, když jsme místo k podiu nabrali směr ke dveřím personálu a má tvář nabrala červenou barvu. Když Harry otevřel další dveře, málem jsem omdlela. Seděl tam na sedačce, v rukou držel kytaru a potichu brnkal melodii známé písně. Nevěřila jsem svým očím.

„Harry?“ Uslyšela jsem jeho hlas a nedokázala se pohnout. Mé oči spočívali na Harrym a Edovi, kteří se obejmuli a podali si ruce.

„Tohle je má přítelkyně, Hayley. A tvoje velká fanynka.“ Chytil mě Harry za ruku a já se rozplývala v Edových modrých očích, které se na mě koukaly.

„Ahoj, jsem Edward. Ale to už asi víš.“ Usmál se na mě a obejmul mě. Pořádně jsem ho stiskla a užívala si toho, že můj vzor mě právě objímá a zná moje jméno. A ještě líp – zná se s mým přítelem.

„Uvidíme se na koncertě.“ Usmál se Harry, odtáhl mě od Eda a vedl mě ven z jeho pokoje. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že tu jsem. Byla jsem jak omámená.

„Když tě tu chvíli nechám samotnou, neztratíš se mi?“ Zašeptal mi Harry do ucha, když jsme našli svá místa v obrovském hledišti, které se každou vteřinou zaplňovali fanynkami. Jen jsem zakroutila hlavou a rozhlížela se kolem sebe. Bylo to tu úžasné. Když jsem po pár vteřinách podívala vedle sebe, Harry už tam nebyl.

Povzdychla jsem, vytáhla svůj malý foťák a svalila se na mou označenou sedačku. Začala jsem si prohlížet nafocené fotky, které jsem ve foťáku měla a zastavila se u mé velmi známé fotografie.

Byli na ní dvě hnědovlasé dívky s pomalovaným obličejem a oblečením. Na ten den si pamatuji, jako by se stal včera. Se Scarlet jsme popadli barevné tempery a jen tak ze srandy jsme se pomalovali. Byl to krásný den, plný smíchu a lásky. Ale tohle už s ní nikdy nezažiju.

„Dej si pozor na lidi, o kterých si myslíš, že je znáš.“ Přehrávala jsem si její slova ze svého snu a přemýšlela, koho tím asi myslela. Vlastně ona tím nemohla myslet nikoho, byl to jen hloupý sen.

„Ahoj Hayley.“ Uslyšela jsem nad sebou povědomý hlas, vrátila se do reality a pozvedla hlavu.

Když jsem ho tam uviděla s mírným úsměvem na rtech, chtělo se mi brečet. Dívala jsem se na něj, jak na ducha a projela mnou vlna bolesti.

„To ne..“ Zašeptala jsem a jeho úsměv se rozšířil.