THIS IS A GAME

24. CHAPTER

HAYLEY POV:

„Je mi to tak strašně líto. A kde je teď tvůj strejda?“

Spolkla jsem všechny ty hrůzné představy Harryho mámy a přitáhla se ještě blíže k němu.

„Tady bydlel. Zemřel a všechno mi přenechal, nikoho jiného neměl. Pár týdnů jsem musel prodávat drogy v baru, protože z jeho částky mi moc nezbylo, abych přežil. A potom mi došlo, že bych si mohl vydělávat více a lepším způsobem.“ Zahleděla jsem se do jeho tváře. Tak, jako v ní ještě před chvílí byla beznaděj, tak teď se rýsovala naděje, kterou podle mých odhadů pocítil při nápadů vydělávat a žít lépe.

„Co to bylo?“ Polkla jsem a bála se toho, co řekne. Vždy z něj šel strach, tipovala jsem, že byl nějakým trenérem boxu. Možná i něčím horším.

„Začal jsem po barech zpívat.“ To, co jsem vedle sebe slyšela, mě vyrazilo dech. Tohle byla jedna z mnoha věcí, které jsem opravdu nečekala.

Vzpomněla jsem si na den, kdy mně jeho hlas a přesná melodie mé oblíbené písně ukolébala ke spánku. Byla to ta nejlepší ukolébavka, kterou jsem kdy zažila. V tu chvíli mi došlo, že se Harryho nemusím bát.

„Zazpívej mi.“ Zašeptala jsem a on na mě soucitně pohlédl.

„Já nevím.“

„No tak, Bude ti lépe. Nám oběma.“ Jemně jsem se dotkla jeho lemu trička a nechala jeho horký, svěží dech dýchat na mou tvář. Když jsem byla v jeho náruči, zapomněla jsem na všechny problémy. Když jsem si vzpomněla na to, jak jsem před ním dříve utíkala a nechtěla s ním mít cokoliv společného, musela jsem se potichu zasmát. Nevím, co jsem si myslela.

„Don't try to make me stay .. Or ask if I'm okay .. I don't have the answer ..Don't make me stay the night ..“ Cítila jsem, jak melodie a jeho hlas zaplňuje každý koutek tohoto bytu. Jeho chraplavý hlas a jeho úžasně vysoké výšky provázela malá ozvěna a já zavřela oči.

„I've tried to ask myself .. Should I see someone else? I wish I knew the answer..“ I kdybych za to měla dát svůj vlastní život, nic se mu nestane.

„I find your lips so kissable .. And your kiss unmissable ..Your fingertips so touchable ..And your eyes … Irresistible ..“ Tak, jak on chrání mě, tak já budu chránit jeho.

Navěky.

**

Nepředpokládala jsem, že tuto výjimečnou noc strávíme na sedačce v objetí a melodií jedné z mých nejoblíbenějších písniček, avšak jsem zjistila, že to byl stejně dokonalý večer, jako vždy. Nelitovala jsem toho, že jsem Harrymu jen tak usnula v náruči a teď se na jeho nahém vypracovaném těle probudila. Bylo to jako sen.

Ještě spal. Pomalu jsem se z něj odsunula a s posměšným výrazem zírala do jeho roztomilé tvářičky. Jak je rozkošný, když spí. Jeho hrudník se zdvihal v tempu jeho dechu a jeho vlasy byli nemotorně poházené kolem tváře. Vypadal tak sexy a roztomile.

Po chvíli mi došlo, že už taky nespí. Bylo to přesně ve chvíli, kdy své dva koutky rtů pozvedl k úsměvu, a když jsem se mu přilepila na rty, tak začal spolupracovat.

„Dobré ráno, šípková růženko.“ Pokusila jsem se napodobit jeho posměšný výraz, ale bohužel se mi to nepovedlo. Vzdychla jsem a vykřikla, když mě převalil pod sebe a prudce začal líbat.

Sex v jeho bytě, na sedačce? No, proč ne!

Začala jsem kroužit rukama na jeho zádech pomalu k okraji džínů a nemotorně mu rozepla pásek. Na nic nečekal a během pěti vteřin mé šaty, které už byli stejně napůl rozeplé, byli úplně dole a já tu teď ležela jen ve spodním prádle.

Když však pokračoval svou rukou pomalu na stehně k mému citlivému místu, probleskla mou hlavou myšlenka. Myšlenka, na kterou jsem si už nikdy nechtěla vzpomenout. Na myšlenku, která mi včera zkazila celý ten úžasný koncert.

„Harry .. já nemůžu.“ Odstrčila jsem Harryho ruku a přitáhla k sobě deku, kterou jsem se přikryla.

„Děje se něco?“

„Ani vlastně nevím. Asi nemám náladu.“ Zalhala jsem a snažila zahnat všechny ty obrazy a tu bolest z mých myšlenek. Moc to ovšem nešlo.

„Asi bych měla jít.“ Zašeptala jsem, oblékla se a trošku se upravila. Harry neprotestoval. Mlčel a při východu do teplého rána mi stiskl ruku.

Pomalu jsme kráčeli k našemu domu, vzdáleného od Harryho pouze o jednu ulici a užívali teplého počasí, které se díky podzimu, který už za měsíc začne, změní na horší. Tiskla jsem Harrymu ruku a pořád si v duchu opakovala omluvu pro Harryho a přemýšlela, jak se asi cítí. Třeba je naštvaný. Nebo mu to nevadí? Možná mi chce dát čas. Nebo to ukončit?

Z mých myšlenek mě však vyrušily otevřené dveře do našeho domu a Harryho nevěřícný pohled.

Pustila jsem Harryho ruku a rozběhla se k otevřeným dveřím. Srdce mi bušilo o sto šest, skoro jsem nemohla dýchat.

„Mami?“ Zakřičela jsem na chodbě přes celý dům, ale nikdo mi neodpověděl.

Nikdo.