THIS IS A GAME

6. CHAPTER

 Harry se celý den neukázal. To se jako budeme vyměňovat? Jednou nepřijdu já, potom zase on? Asi by měl začít uvažovat o přestupu do jiné třídy, protože já neměla v plánu se s ním hádat, kdo dneska přijde do školy.

Ihned po škole jsem se vydala zadním vchodem školy k nejbližšímu baru, ve kterém jsem v neděli byla a začala zkoumat místa, kterými jsem prošla. Nebyli nějak zvláštní, i když jsem si moc nepamatovala, kudy jsem vlastně šla.

Přes uličku, které se říkalo „luxury“ jsem rychle přeběhla, protože jsem neměla v plánu myslet na to, co se tu stalo. Došla jsem do poslední ulice, která mě dělila od domu a postavila se přesně na to samé místo, jako včera ráno. Jen jsem zírala do zdi velkého domu a přemýšlela, odkud se ten neznámý muž vzal. Oh, třeba to byl spiderman!

Musela jsem se pousmát nad tím, co jsem si pomyslela a možná, že kdyby to byla pravda, věci by byli zase o něco jednodušší.

Když jsem uslyšela mírné zakašlání a otočila se, svěsila jsem ramena a nahodila znuděný výraz.

„To jako fakt?“

„Co?“ Zadíval se na mě a pousmál se. Jeho kudrnaté vlasy, které popoháněl vítr, mu padaly do očí, ale on si z toho nic nedělal a dále se na mě díval. Jako na kořist.

„Sleduješ mě?“

„Co? Ne .. Eh .. bydlím tu.“ Zasmál se a ukázal prstem na velký dům, který se přede mnou tyčil. Oh, jaká náhoda.

„Tak to jo.“ Protočila jsem oči a dala ruce do kapes.

„Být tebou, domů bych teď nechodil.“ Uslyšela jsem jeho hlas, když jsem udělala pár kroků k našemu domu.

„Proč bych jako neměla?“ Otočila jsem se zpátky na něj s nechápavým výrazem a on zamířil své oči k mému domu.

Udělala jsem to samé. Když jsem to uviděla, projela mnou vlna strachu.

Před domem stálo policejní auto a před autem postávali 3 policisté, má máma a nějaký chlápek. Ihned jsem si vzpomněla na tu noc v baru.

„Hayley!“ Zaslechla jsem matčin hlas a zadívala se na 5 párů očí, které se na mě dívali. Jeden naštvanější, než ten druhý a moje máma neměla daleko od toho, aby vybouchla.

Udělala jsem krok, zastavila se a polkla. A pak další a další. Vlastně teď mě už ani nezajímal ten, co za mnou postával a zíral na mě opatrné kroky. No, beztak se mi jen smál.

Dělala jsem krůček po krůčku a pomalu se blížila k našemu domu. Když jsem poznala toho muže, co stál vedle policie, sevřela jsem v pěstích svou tašku a došla k začátku chodníku našeho domu. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se netřásla a srdce neměla v kalhotách. Bylo to divné, ale po každé návštěvě policie jsem z nich měla větší a větší strach. A to tu nebyli poprvé, mou adresu už si museli pamatovat nazpaměť.

„To je ona! Praštila mě do hlavy, protože jsem jí nechtěl nalít!! Málem mě zabila! Měli byste jí zavřít.“ Začal po mě ten muž křičet a já se zadívala na jeho zranění.

Musím uznat, že mám docela přesnou trefu. A sílu. Bingo.

„Je to pravda, Hayley?“ Zakřičela na mě máma a já viděla, jak v rukou drtí svůj mobil. Super, ještě si kvůli mně rozbije svůj mobil, ne?

„Já..“ Ucítila jsem knedlík v krku. Neměla jsem k tomu co říct. Všechno to byla pravda. Ale když se přiznám, tak se stane co? Bude máma muset platit? Nebo mě nechá jít sedět? Chtěla jsem pití, ale nebylo mi ještě 18, to už je hodně velký přestupek.

„Nic takového se nestalo.“ Cukla jsem s sebou, když jsem uslyšela jeho hlas. Byl tak varovný a přitom přesvědčivý.

„Harry?“ Otočila jsem se na něj, ale on se na mě ani nepodíval. Obě oči směřovali na toho barmana.

„Ten den jsem tam byl s ní. Nic takového neudělala, ani nic nevypila. Někdo si tu hodně vymýšlí, aby zakryl stopy prodeje alkoholu nezletilým, co?“ Znovu jsem s sebou cukla, tentokrát nad jeho hlasem. Byl úplně jiný, nebyla v něm žádná vášeň nebo pokus o vtip. Nebyl to hlas, který bych znala. Ale věděla jsem, že tento hlas používá k zastrašování lidí.

„Takže to není pravda, slečno?“ Zadíval se na mě policista a já znovu polkla. Moje odpověď rozhodne vše.

„Ne.“ Skoro jsem zašeptala a ucítila na sobě barmanovi ruce, který se po mě natahoval.

„Ty malá štětko! Myslíte si, že vám tohle projde? Ještě se uvidíme!“ Křičel na mě a já cítila slzy na krajíčku a chytila mámu za ruku. Jen jsem sledovala pouta, které dostal ten muž, a uvědomila si, že jsem je teď mohla mít já. Ale nemám, díky Harrymu.

Usmála jsem se a otočila se na Harryho, jenže mi úsměv z tváře rychle zmizel. Byl pryč.