THIS IS A GAME

22. CHAPTER

Ještě jsem si rychle zkontrolovala make-up ve svém malém zrcátku a pokusila se o úsměv, který se spíše měnil ve škleb – nedokázala jsem se usmát. A to měl být ten nejlepší den vůbec.

Upravila jsem si šaty a vyšla ze dveří, které vedli na chodbu, a rozhlédla se kolem. Ani jsem nevěděla, kudy jsme přišli, proto jsem následovala malé, pištivé fanynky před sebou a modlila se, ať jdou tam, kam si přeji. Moje první přání bylo vyslyšeno. Ty holčičky si to kráčeli přímo tam, kam jsem potřebovala a já celá roztřesená našla mé a Harryho místo, které už bylo obsazené.

„Kde jsi byla?“

„Já .. n-na záchodě.“ Trošku jsem zakoktala a zakašlala. Jestli si myslím, že tohle před Harrym ututlám, tak opravdu nejsem normální.

Ucítila jsem jeho ruku na mém rameni a přitáhla se k němu. Pořád jsem myslela na to, co se stalo. Dneska už z Harryho nespustím oči. Budu pořád s ním.

**

Počkala jsem, až se rozsvítí světla a stiskla Harrymu ruku. Lidé kolem nás odcházeli z dohraného koncertu pryč, pořád si zpívali Edovi písničky a já pevně objala Haryho a cítila slané slzy, které se vsakovali do jeho saka a bílého trička. Nevím, jestli jsem byla jen dojatá dokonalým koncertem Eda nebo se bála, že ON bude na After Party a znovu něco zkusí.

Posmrkla jsem a ucítila Harryho ruku, která zvedla mou bradu k té jeho.

„Seš v pořádku?“

„Ano jen .. bylo to dokonalé. Děkuju.“ Zalhala jsem a znova propukla v pláč. Byla jsem ráda, že mám Harryho u sebe, protože jedině on mě dokázal ochránit. S ním jsem se cítila v bezpečí.

**

Sedla jsem si na barovou stoličku vedle usměvavé blondýnky, se kterou mě Harry před chvílí seznámil, a hodila do sebe prvního panáka. Když jsem se ohlédla za sebe, Harry tam pořád byl a bavil se s lidma, které jsem tu v životě neviděla, zřejmě to byl někdo od Eda. Hlídala jsem si ho a uklidňovalo mě, že na něj mám výhled.

Vždycky můžu pořádně zakřičet nebo utéct.

Další panák byl ve mně a já se snažila vnímat blondýnku vedle sebe, která mi něco říkala, ale já ji přes ten hluk tady neslyšela. Jen jsem přikyvovala na souhlas a dala si třetího panáka. Když jsem se po pár minutách podívala směrem k Harrymu, už tam nebyl.

Přepadl mě hrozný pocit, že jsem možná někomu na očích a ten někdo mě zase podebere nožem a odvede pryč, proto jsem popadla vysmátou blondýnku za ruku a táhla ji směrem na molo, na kterém už tancovalo poměrně hodně lidí. V tom davu mě nemá jak poznat. Jestli mě teda nesleduje.

Různě jsem se kroutila a rozhlížela se po Harrym, ale nikde jsem ho nezahlédla. Dokonce i má blonďatá společnice, která ještě před chvílí tancovala vedle mě, se ztratila. Byla jsem tu jen já, obklopena cizími lidmi a bylo mi špatně. Chtěla jsem odtud hned pryč, měla jsem hrozný strach.

Když jsem ucítila ledovou, velkou ruku na svém rameni, otočila jsem se a nechala se dočista pohltit strachem. Znovu tu byl. Stál tu a usmíval se. Našel si mě.

Chtěla jsem zakřičet, vykřičet si hlasivky tak, jak jsem to měla naplánované, ale nešlo to. Dočista mě pohltil strach z jeho očí a krutého úsměvu mířený na mé utrpení.

Surově mě chytil za ruku a vedl někam ke kraji podia, kde mě přitiskl na zeď a přilepil se na mě. Mé slzy se zase neočekávaně spustily po tvářích, byla jsem bezmocná, ale snažila jsem se bránit. Překřížila jsem si nohy a svýma rukama odstrkovala jeho tělo z toho mého. Jen on byl silnější.

Bylo to tak hrozné, kolem nás tancovala spousta lidí, ale nikdo nám nevěnoval pozornost. Opět jsem byla sama. Sama mezi tisíci lidma.

Když už jsem myslela, že jeho ruce začnou trhat mé šaty a všechno, co je pod nimi, najednou zmizel z mého těla. Otevřela jsem oči, které spočinuly první na ležícím, zakrváceném těle pode mnou a potom na zuřícím Harrym, který s nenávistí v očích propaloval toho chlápka na zemi a věnoval mu další ostrou kopačku do hlavy.

„Harry!“ I přes ten křik a hudbu kolem nás jsem na něj zakřičela, ale marně. Jeho ostré rány končily v muži na zemi, který se snažil bránit, ale nešlo mu to. Byl bezbranný. Jako já.

Přemýšlela jsem, jestli mám Harryho nechat, ať ho zabije, nebo ho popadnout a odejít odsud. Kdyby zemřel, patřilo by mu to, ale Harry přece není žádný vrah ..

Přeskočila jsem zubožené tělo na zemi a objala Harryho kolem pasu, čímž se nemohl dostat k nehybnému muži na zemi.

„Prosím, nech ho být.“ Zakňučela jsem mu do ucha a on si povzdychl, pevně sevřel moji ruku a vydal se semnou pryč z klubu.

Ten nejkrásnější den se mi změnil na noční můru .. a kdo ví, jestli byla poslední.