Spock: Jak jste se sem dostali? Vždyť letíme warpem.
Kirk: Vždyť jsi génius, zkus hádat.
Kirk: Co to bylo za ušatýho parchanta?
McCoy: Nevím, ale je to sympaťák.
romulanský důstojník: Můj velitel chce s vaším kapitánem vyjednat zastavení palby. Přiletíte k nám v raketoplánu. Odmítnout by bylo... nemoudré.
Spockův otec (Sarek): Náš druh dokáže cítit. Možná intenzivněji než lidé. Logika nám ale přináší klid, jaký málokterý člověk zná. Ovládnout pocity, aby ony neovládly tebe.
Spock: Chceš, abych byl čistým Vulkáncem, ale sám ses oženil s pozemšťankou.
Sarek: Je mou povinností velvyslance pozorovat lidské chování. Oženit se s tvou matkou, bylo... logické.
Sarek: Spocku, jsi zcela schopen rozhodovat o vlastním osudu. Stojí před tebou otázka, kterou cestou se vydáš. Rozhodnutí je jen na tobě.
Kirk: Jsi kadetka? Jaké zaměření?
Uhura: Xenolingvistika. Nemáš ani páru, co to je.
Kirk: Studium mimozemských jazyků. Morfologie, fonologie, syntaxe. Takže máš mrštný jazyk.
Uhura: Jsem ohromena. Myslela jsem si, že jsi vidlák, který jenom souloží s dobytkem.
Kirk: Ne "jenom" s dobytkem
kadet: Chovej se slušně.
Kirk: Klid, fešáku. To byl vtip. (Praští ho do prsou)
kadet: Vidláku, možná neumíš počítat, ale jsme na tebe čtyři.
Kirk: Takže jich pár ještě zavolejte, pak to bude na férovku.
(Při cvičení.)
McCoy: Zaměřují nás dvě klingonské lodě.
Kirk: V pořádku.
McCoy: "V pořádku?"
Kirk: Jo, žádné strachy.
důstojník: Řekl právě: "Žádné strachy?"
Nero: Jednám sám za sebe. Stejně jako náš Vulkánec. Že, Spocku?
Spock: Nevěřím, že bychom se už setkali.
Nero: Ne... ještě ne.
Pike: Kirka povyšuji na prvního důstojníka.
Spock: Cože? Kapitáne? Omluvám se, ale lidský humor je pro mě příliš komplexní.
Pike: Není to humor, Spocku. A nejsem kapitán. Vy jste.
