Dalibor a já

49.Část

Přerušil nás Daliborův telefon.

,,Promiň, musím to vzít" řekl.

,,Dobrý" 

Odešel za nejbližší strom a zvedl telefon. Já se mezitím koukala na řeku, v které byl nádherný odlesk slunce. Všude zpívali ptáčci, ale občas jsem slyšela krásnou muziku vycházející z náměstí. Dalibor pořád nechodil, tak jsem se šla podívat za strom kde volal. Nebyl tam. Rozhlížela jsem se po celém parku ale nikde nikdo. Začala jsem mít obavy, tak jsem mu zavolala. Nebral to. Chvíli jsem tam tak stála ale pak jsem si uvědomila, že to nemá cenu. Úplně se na mě vykašlal. Proč mi to udělal? Proč mě tam nechal samou? Bylo mi z toho smutno. Měl mi aspoň říct kam odešel.

Šla jsem sama po ulicích. Byla tma a světlo vycházelo akorát z pouličních lamp. Všude bylo ticho. Měla jsem před sebou ještě dlouhý kus cesty, tak jsem šla k Terce která bydlela poblíž. Vy Terku neznáte? Terka je moje hodně dobrá kamarádka, která se minulý léto odstěhovala, ale přijela k nám na rok. Bydlí tady u babičky a je o rok starší. Nesnáší Dalibora a po tomhle ho bude nesnášet ještě víc. Začala jsem zvonit. Nikdo neotvíral tak jsem jí zavolala. 

,,Ano?" zeptala se T.

,,Můžeš mi jít otevřít? Jsem před vaším barákem." zeptala jsem se.

,,Ježíš co tu děláš?" zeptala se Terka a koukla z okna.

,,Už jdu" řekla.

Dveře se otevřeli a v nich stala zmatená Terka.

,,Ahoj" řekla jsem zklesle.

,,Co se stalo?" zeptala se T.

,,Můžu ti to říct u tebe?" zeptala jsem se a zasmála se.

,,Jooo" řekla Terka a opět se zasmála.

Vešli jsme dovnitř, já si vyslékla boty a šli jsme nahoru do Terčina pokoje.

,,Tak co se stalo?" zeptala se znovu Terka.

,,Noo..Byli jsme s Daliborem v parku, protože máme výročí. No a on potom s někým volal a odešel..." převyprávěla a jsem jí celý dnešek a bylo na ní vidět, že je mírně naštvaná.

,,To je...." nedořekla.

,,Já vím...." řekla jsem.

,,Nechceš tady přespat?" zeptala se Terka.

,,Jasně " usmála jsem se.

Udělali jsme si menší párty, Ikdyž je Terina babička doma.