Dalibor a já

32.Část

Znovu jsem se Probudila.

,,Cože??To všechno byl sen? " řekla jsem nahlas.

Jak se mi to všechno mohlo zdát? Bylo to strašně uvěřitelně.Začala jsem plakát.

,,Co se děje?" přiběhl ke mě Štěpán.

,,Kde si byl?" změnila jsem téma.

,,Dělal snídani..Pojď! " řekl a táhl mě za ruku.

,,Mňam! Jak víš že mám ráda lívance?" ptala jsem se.

,,Řekl mi to Dá...-" 

,,Prosím neříkej to jméno..." přerušila jsem ho.

Začali jsme jíst lívance s nuttelou.

Jak asi vítězství, oba jsme naprosto retardi.

,,Lívance, lívance, ponich dělají se dobrý kakance (:D) " začali jsme společně zpívat.

Úplně jsem zapomněla na sen. Je mi s ním líp. Štěpán vzal do ruky ovladač a pustil televizi v které hráli písničky. Já vzala mobil a natočila Štěpánka jak tančí.

,,An't nobody, loves me better.." zpíval a u toho dělal dívné kroky.

Po chvilce blbnutí jsme šli ven. Seděli jsme v parku na lavičce.

,,Honem pojď! " řekl Štěpán a schoval se za lavičku.

,,Co je?" ptala jsem se.

,,Dalibor!" řekl a ukázal na Dalibora který se držel za ruku s Monikou.

Vytáhla jsem svůj mobil, najela na kontakty a napsala mu zprávu.

,,Ahoj! Miláčik:* Tak teda dneska..Pá:*"

Napsala jsem mu to schválně. Hrozně se mi sprotivil.

Čekali jsme za lavičkou až zareaguje.

,,Jo!" řekla jsem šeptem.

Dalibor vytáhl svůj mobil přečetl zprávu, podíval se na Moniku a ta na něho dělala vražedné pohledy.

,,Já...." řekl Dalibor a dal ruce nahoru jako,,já nic".

Sice jsme to slyšeli matně, ale to jsme slyšeli.

,,Měli by jsme jít..." řekl Štěpán.

,,Ale jak?" zeptala jsem se.

,,To nevím...budem muset čekat."

,,Pojď.." řekla jsem mu.

Štěpán mě chytl za ruku. Viděla jsem koutkem oka že se na mě Dalibor dívá.

Přešli jsme cestu a namí4ili k němu.

,,Nechápu,jak to můžeš dělat.." řekla jsem mu a stékla mi slza.

,,Adél promi-"

,,Ne.." přerušila jsem ho.

Rozbrečela jsem se Úplně a Štěpán mě chytl a odcházeli jsme.

,,Adél...!" zakřičel Dalibor.

Ignorovali jsme ho.

,,Adél..Je to debil.." uklidňoval mě.

*cink 

Přišla mi zpráva.

Daliborek:*

,,Adél..S Monikou spolu nechodíme.." 

Odepsala jsem mu.

,,To mi může být jedno....Jen nechápu jak mi všechno tohle můžeš dělat!"

*cink

Znovu pípl ale já už to nechala být. Došli jsme k Štěpánovi a já si lehla na gauč. Byla tam jeho mamka.

,,Co se stalo?" ptala se milá mamka Štěpánka.

Štěpán jí to všechno řekl.

Chvíli jsme si tam povídali a já pak usla.