Dalibor a já

34.Část

Asi po 47 minutách jsme přijížděli do Prahy...

,,Moment! Vždyť on u mě musí zůstat!" řekla jsem si vduchu.

,,A..Kde teď půjdeš?" zeptala jsem se ho.

,,Nevím.. " řekl smutně.

,,Chtěl jsem jít k vám...Ale ty mě tam nechceš" řekl a stoupl si, protože autobus zastavil.

,,Můžeš k nám.." řekla jsem.

,,Vážně?" řekl víc happy.

,,Jo...Ale žádne, ty víš co!" oznámila jsem.

,,Neboj." řekl.

Bylo mi ho líto..Řekla jsem mu žádné líbačky apod. Ale chtěla bych se s ním dát dohromady.

,,Děkuju" řekl když jsme vstoupili do baráků.

Já jen kývla. Teta zase někde jela na týden. Byli jsme doma sami. Měla jsem v sobě takový divný pocit. 

,,Jdu si dát vanu.." řekla jsem když si sednul na postel.

,,Jo.." řekl.

Pocit se asi milionkrát zvětšil..

*clap *clap

Ozvalo se když jsem relaxovala ve vaně.

,,Můžu jít k tobě?" řekl s nervózním hlasem.

Už vím co to je za pocit...Všechno že snu se začíná plnit.

,,Jo.." řekla jsem, protože jsem ho chtěla mít u sebe.

Já vím že bych asi neměla ale já bez něho nedokážu žít.

Vstoupil a díval se do zrcadla..Úplně přesně jak ve snu...

Až teď jsem si všimla že má stejný oblečení jako ve snu...

,,Jdeš?" ptala jsem se.

,,Jako za tebou?"

,,Jo" řekla jsem.

Začal se svlíkat a vkročil do vany.

Všechno probíhalo stejně...

Ano, líbali jsme se.

Stejné slova, stejné pohyby, stejné otázky..

,,Není to sen??" ptala jsem se sama sebe.

,,Miluju tě.." řekl.

,,Já tebe taky..."