Dark as night |book 2|

Chapter 8

,,Ty ti slušej! Musíš si je koupit!!" Výskala nadšením Eliz. Jen jsem nad tím protočila očima. Měla jsem na sobě tmavě modré šaty, které mi sahaly až po kolena. I holkám se mé šaty líbily a s úsměvem mě sledovaly. ,,No já nevím.." Kňourala jsem a Eliz se zamračila. ,,Tak hele..," založila si ruce na prsou a právě toho jsem se bála. Dlouhý a důležitý monolog. ,,..jestli si ty šaty nekoupíš, tak ti je koupíme s holkama samy." Podívala jsem se na Margo a Trish. Trish s nadšením kývla, za to Margo si dala ruku na čelo. Očividně z toho měla přesně takovou radost jako já. ,,Fajn.." Řekla jsem a vzala "svoje" šaty a odnesla je ke kase, kde jsem následně společně s holkama zaplatila.

Šaty byly celkem drahé, ale je to jen jeden ples v roce a ještě k tomu poslední, tak proč si někdy neudělat radost že? Ono je přeci normální si koupit drahé šaty, kvůli jednomu dni v roce. Bylo asi krátce po osmé a my se vracely k Eliz domů. Šaty jsme si daly do Eliziné skříně s tím, že si je tam necháme až do noci před plesem.

Margo pustila nahlas hudbu a všechny jsme se chodily polštářů, což znamenalo jediném polštářová bitva. Co nejvíc jsem se natáhla a vší silou praštila Eliz polštářem.
,, Aaaaau" Řekla hlubším hlasem než má normálně a chytla se rukou za hlavu. Margo se neudržela a zmocnil se jí záchvat smíchu. Svalila se na postel a začala se hrozně smát až z toho nemohla popadnout dech.

,,Buďte už zticha, Já se chci normálně nadechnout. Bolí mě z vás břicho." Chytla se za svoje břicho a její smích pomalu ustupoval. ,,Sklapni ptakopysku!" Zařvala Eliz a Trish neváhala ani sekundu a sejmula Eliz polštářem. Ta se z toho spadla z postele. Všechny jsme utichly. ,,Ty vole tys jí fakt zabila." Vyvalila oči Margo, při pohledu na Eliz, která se válela na zemi.

,,A já si fakt myslela, že jsi mrtvá." Zasmála jsem se a nacpala si do pusy hrst popcornu. Eliz si poklepala na čelo. ,,Co takhle si pustit nějakej horor?" Navrhla Trish a usmála se.
Toho jsem se bála.

Jako malá jsem stanovala u nás na zahradě a zkrátka jsem byla tak trochu bláznivý dítě. Vzala jsem si do stanu můj ještě tehdy starý a růžový notebook, který se šíleně seká. Mohlo mi být asi tak deset. Vždycky jsem se bála hororů a věřila v takový ten paranormální svět. Takový to bububu a tajemno. S holkama ze staré školy, jsme často vyvolávaly duchy ale vždycky to byla třeba větev co škrábala na okno. No a tak jsem se koukala na horor jehož jméno si už nepamatuju. Po dokoukání hororu jsem nespala až do pěti do rána a celou tu dobu jsem se klepala sama ve stanu.

,,Horor?" Ztěžka jsem polkla, načež Eliz po mě hodila pohled. ,, Copak? Newtownová se bojí?" Provokovala mě Eliz a já jí otevřenou dlaní praštila do ramena. ,, Fajn..Dobře. Tak to tam pusť.." Usmála jsem se ale přitom jsem byla strachy podělaná, jako malý dítě.

Ahoj všichni,
Takže.. Je tu další díl. Ej!! :'D Konečně jsme se toho dožily.