Pravá láska? (Vaďák)

Část 1

,,Zase stereotypní pondělí, hurá!'' Mumlala jsem si sarkasticky po típnutí budíku. Při odtahovávní těžkých zavěsů mých oken mě přivítal pohled do mokré ulice. ,,Podzim, jak já nesnáším podzim'' bručela jsem naštvaně a odploužila se do koupelny. Když jsem si při čištění zubů pobrukovala ''Smells Like Teen Spirit'' od Nirvany, tak jsem si uvědomila, že jsem na něco zapomněla... ,,Úkol!'' Vyjekla jsem a vyplivla pastu do umyvadla. Když jsem se kopla cestou z koupelny do palce, hlasitě jsem zanadávala. Ve chvíli, kdy jsem došla do svého pokoje rychle jsem si oblékla oblečení, co jsem měla včera v kavárně. V pomačkaném tričku jsem zasedla ke stolu a začala psát snad tu nejdelší úlohu, co kdy mohla být. Hned po tom, když jsem hodila sešit do batohu, jsem se zděsila času na hodinách. ,,Sakra! 6:57! Vždyť mi to za chvilku jede!'' V rychlosti blesku jsem si stáhla vlasy do culíku a šla hledat nějakou bundu. Po nalezení tenoučké mikiny jsem si nazula tenisky a na záda hodila batoh. Hned po vykročení ven, z teplého domova jsem musela sama sobě zanadávat: ,,Ano, jasně Andrejko, venku asi 3°C a ty sis nemohla vzít tenčí bundu!'' Když jsem se podívala na mobil, tak mi nebylo zrovna nejlíp.. 7:03, přesně. Když jsem si uvědomila, že další autobus jede až za hodinu, tak jsem přidala do kroku. Když jsem asi po 2 minutách dorazila k autobusovému nástupišti, tak jsem byla celkem šťastná, že vidím všechny ty idioty stát tam. ,,Ještě nejel'' řekla jsem si s obrovskou radostí.

,,Kde se touláš?'' ptal se mě Damien. ,,Úkol..'' vydechla jsem po 2 minutách úmorného běžení. ,,Máš celkem štěstí, že má zpoždění'' zasmál se na mě Petr. ,,To jo!''

Po nastoupení do autobusu jsme všichni ztichli a začali koukat do svých mobilů, jak jinak... ,,Co ti na tom úkolu trvalo tak dlouho? Vždyť to bylo jenom o opsání a doplnění.'' Zvedla jsem hlavu od facebooku a podívala se na Andyho ,,vždyť to byla celá A3!'' ,,Ehm.. Andreo..'' pomalu se začínal smát ,,Měli jsme psát jen polovinu'' teď už se mi vysmíval. ,,Děláš si ...??!'' Mně do smíchu moc nebylo. Měla jsem spíš chuť vzít ten sešit a podpálit ho... Po uklidnění a výsměchu jsem se zase ponořila do psaní si s Vadimem. Aby jste věděli, s Vadimem se známe asi 2 roky. Poznali jsme se na nějaké akci, kde byl jako divák, protože v té době snad ani nenatáčel. Mám ho ráda jako svého bratříčka. Slavili jsme spolu i moje letošní narozeniny, šestnáctiny. Přišly tam i moje kamarádky, ale ty před půlnocí odešly a Vadim přijel a přespal u mě. Já, Vadim, víno= velmi chytré konverzace. Snad v životě jsem se tak dobře nebavila, Vadim je prostě super kamarád, ale jen kamarád.

Vadim: Čau :P

Já: Nazdár, pane velký youtuber :D

Vadim: Víš jak moc to nesnáším -.- :D

Já: Taky proto ti tak říkám :P

Vadim: Někdy jsi fakt otravná :D Máš dneska čas?

Já: Děkujů :3 a proč? :O

Vadim: Dneska nás asi pustí ze školy dřív, že bych se stavil.

Já: Fakt nevím :D

Hele, první hodinu máme němčinu, tak popřemýšlím a dám ti vědět, ok? ;)

Vadim: Jasně :P Kdy to asi bude?

Já: asi kolem 8:30 ? :)

Vadim: ok :)

Já: Tak zatím, už budu vystupovat :P

Vadim: Čau :P

Když jsem dala mobil zpátky do kapsy a vydala se ke dveřím, tak mě někdo stáhl k sobě, chytil se mých boků a začal šeptat: ,,Zdravím slečno, copak vy tady tak sama.'' Bez toho, abych se podívala, kdo to je, vlepila jsem mu facku. ,,Jauvajs! Andri! '' vyjekl dotyčný. ,,Sakra Vadime! Víš jak jsem se tě lekla?! Ty snad nejsi normální!'' začala jsem na něj ječet. ,,Klid, klid. Tak já se teda omlouvám!'' Vyhrknul rychle a začal se smát, když jsme vystupovali z autobusu. ,,Co ty tady?'' vyzvídala jsem, protože jsem tady v životě Vadima neviděla dobrovolně. Vždycky jsem ho já donutila. ,,To nemůžu obtěžovat v autobuse moji nejlepší kamarádku jen tak?'' zasmál se jeho nejroztomilejším úsměvem. Provrtávala jsem ho nevěřícím pohledem. ,,Ok, ok... Mám si tady jen něco vyzvednout. A ty mi taky dlužíš omluvu!'' Překvapeně jsem se na něj podívala a zeptala se: ,,Jo? A za co jako?'' a udělala ten nejegoističtější pohled co umím. ,,Já myslím, že je to dost vidět!'' a ukázal na tvář, kde měl obtisknutou moji dlaň. ,,No pardon? Za tohle se mám omlouvat? To ty tady děláš úchyla!'' Sotva jsem to dořekla, začala jsem se smát. ,,Pff..'' odfrkl si a udělal uraženou pózu. ,,Neurážej se a radši doprovoď dámu do školy!'' usmála jsem se, ale Vadim chtěl dělat srandičky. ,,Kde? Jakou? Já žádnou nevidím. Jo aha... Promiň, já se dolů moc nedívám, mrně.'' Tentokrát jsem se naoko urazila já a vyjekla na něj ,,To, že mám jen 155 centimetrů neznamená, že mi můžeš říkat mrně!'' Viděla jsem, jak se usmívá a dává mi ruku kolem ramen ,,Radši pojď, nebo zmeškáš němčinu!''

Když jsme došli ke škole, tak si nasadil kapuci a začal se koukat do země. ,,Co... Jo aha... Nemusíš se mnou chodit až ke vchodu.'' Teprve v ten čas jsem si uvědomila, že je to Vaďák, veliký youtuber... Někdy je to fakt na nic... ,,Půjdu s tebou, ať už mě potká cokoli!'' řekl hrdinským hlasem a udělal pózu Supermana. Někdy mě fakt těší, že se dokáže obětovat. Přece jen, na naší škole ho sleduje dost lidí, aby ho třeba i na 15 minut zdrželi. Když jsem došli ke vchodu, tak mi ještě něco připomněl- ,,Tak v půl deváté očekávám odpověď, prcku!'' ,,Tak tohle si vypiješ až do dna!'' zasmála jsem se mu. ,,Copak? Cvrček chce vyhrožovat?'' vyplázl na mě jazyk. ,,Jak chceš..'' v tu chvíli jsem přesně věděla, co udělám. Ve chvíli, kdy odcházel a byl někde mezi budovami školy, jsem ho dohnala a zaječela: ,,OMG! To je Vadim!'' Můj ďábelský plán vyšel naprosto perfektně.. muhehe.. ,,Já tě..'' nestačil to doříct, protože se kolem něj udělalo obrovské kolo jeho fanoušků. ,,Užij si to!'' křičela jsem na něj cestou do školní budovy, odkud vybíhalo čím dál tím víc lidí.

-------Ahoj :)  Doufám, že se Vám moje fanfikce bude líbit. Každý týden by měla vyjít nová část fanfikce. Většinou asi v pondělí nebo úterý. :) Fanfikci mám sice trochu předepsanou (asi do osmé části), ale prostě se mi sem nechce dávat všechno naráz. :) ------