Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 28 "They like everything."

Hello everyone :) přicházím s dalším dílem a moc vám děkuju za 8K přečtení, moc si toho vážím :)

Enjoy xx

Naposledy jsem se otočila před zrcadlem a upravila si svoje bleděmodré šaty, hodila na sebe kabát a svou oblíbenou šálu, popadla tašku a klíče a vyběhla z domu. Niall už na mě čekal.

"Ahoj princezno. Moc ti to sluší," políbil mě na přivítanou a nabídl mi ruku.

"To tobě. Ale nemusel jsi pro mě chodit až sem, já trefím. Zvlášť když jsem u vás pomalu častěji než u sebe," uchechtla jsem se.

"No to jistě, a nechat tě jít potmě přes půl města? Ani náhodou," ušklíbl se.

"Tak fajn." kapitulovala jsem a nechala Nialla sevřít mou ruku ve své dlani.

Chvíli jsme šli mlčky vedle sebe. První se ozval Niall.

"Víš, Jess, jsem strašně moc rád, že dnešek trávíš s námi," vzal mě kolem ramen, "protože ten večer je speciální. Vždycky jsem Gregovi záviděl, že může trávit Vánoce s Denise a teď... Teď trávím Vánoce s tebou a ty jsi stokrát lepší než Denise."

"Ty jsi taky stokrát lepší než Greg," uchechtla jsem se. "Co hezkého jsi dostal?"

"To ještě nevím. Čekali jsme s dárky na tebe."

"Vy jste je nerozbalovali ráno a čekali na večer jenom kvůli mně?" vykulila jsem oči.

Niall pokrčil rameny. "Tak nějak."

"Fajn," oddechla jsem si, "menší pravděpodobnost, že budou vědět, kdo jim dal ten dárek. Pro případ, že se jim nebude líbit."

"Bude se jim líbit," mrkl na mě, "protože jim se líbí všechno."

"Co když to jen předstírají?" mrkla jsem po očku na jeho zimou načervenalý obličej.

Niall na sobě ucítil můj pohled a s úsměvem se na mě otočil. "To by neměli schované všechny moje dětské kresby á la Picasso, kterých dostali bezpočet a některé z nich jsou vážně příšerné."

"Tak to chci vidět," uchechtla jsem se.

"Ne, to nechceš," ušklíbl se.

"Chci." trvala jsem na svém.

"Na nic ti to není, neukážu ti je," zlobil mě.

"Tak mi je ukáže někdo jiný." pokrčila jsem rameny a s úsměvem na rtech vkročila do domu Horanových.

Celý dům byl nádherně vyzdobený. V chodbě stála váza s nařezanými větvemi, které voněly na půl domu a mísily se s vůní svící stojících na schodišti. Zábradlí bylo omotáno vánočními světýlky, které házely odlesky na stěny a spolu s koledami tiše hrajícími v pozadí tvořily nezaměnitelnou atmosféru.

"To je krása," vydechla jsem a svlékla ze sebe kabát.

"Tohle je teprve krása," chytl Niall kraj mých šatů do prstů a přitáhl si mě k sobě, "ty jsi krása." Jeho rty se dotkly těch mých a v tu chvíli se vedle nás ozval hlas.

"Bobby, děti jsou tady!"

My se s Niallem od sebe urychleně odtáhli a zrudli až po uši.

"Veselé Vánoce, zlatíčko, máš nádherné šaty," usmívala se Maura a tahala nás oba do kuchyně, kde u sporáku stál Bobby a kradl z hrnce jídlo, které jsem identifikovala jako polévku.

"To je dost, že jste tu, umírám hlady," zaburácel místo pozdravu. Niall jenom zakoulel očima a odsunul mi židli, abych se mohla posadit, pak si sedl vedle mě.

Nikdo není lepší kuchařka než Maura, na to bych vsadila krk. Jídlo, které nanosila na stůl, bylo neskutečné. Když jsme s plnými žaludky odložili příbor, jen tak tak jsme se dokolébali do sousední místnosti, jíž byl obývák. Po cestě jsem ještě popadla tři dárky zabalené v barevném papíře a položila je pod nádherně ozdobený stromek, stojící vedle ohněm plápolajícího krbu. Posadila jsem se vedle a čekala, co se bude dít dál.

Niall pod stromkem nahmatal první dárek a podal ho Mauře. Ta z balíčku vytáhla krásný, tmavě modrý svetr. Ihned se jí rozzářily oči.

"Nialle! Jak jsi věděl, který se mi líbí?!"

Niall nevinně pokrčil rameny a s úsměvem podal druhý dárek, tentokrát Bobbymu.

"Sakra, kluku, já jsem taky něco dostal?" zabručel Bobby s úsměvem.

"Ne asi, všichni dostávají dárky a ty budeš na suchu, ne?" protočil Niall očima a zářivě se usmál.

Bobby bez zbytečných cávyků roztrhal dárkový papír a vytáhl láhev irské whisky.

"No sakra," vypadlo z něj, "za to jsi musel v krámu nechat polovinu brigády, ne?"

Niall znovu pokrčil rameny a pak se sehnul pro maličký, nenápadný dárek ležící vedle těch tří, které jsem před chvílí pod stromek položila. Přešel ke mně a strčil mi jej do ruky. Já se usmála a opatrně, abych papír nepoškodila, dárek rozbalila. Niallovy oči zářily nedočkavostí, jak čekal, co na dárek řeknu.

Když jsem odbalila papír, zjistila jsem, že to, co držím v ruce, je malá krabička. Opatrně jsem otevřela víčko a mým očím se ukázal stříbrný řetízek na ruku s malým čtyřlístkem uprostřed.

"To je krása," vydechla jsem úžasem a nechala Nialla, aby mi řetízek zapnul.

Potom přišly na řadu dárky Maury a Bobbyho, jenže, jak už to chodí, Bobby vůbec netušil, co že to vlastně od něj dostaneme. A tak byl možná překvapený ještě víc než my s Niallem, když jsme z obálky vytáhli dvě zpáteční letenky do Londýna.

"Mami?!" vykulil Niall nechápavě oči.

"Mluvil jsi o tom, že chceš strávit Silvestr s Jessicou v Londýně. Tak jsem ti trochu pomohla..." usmála se Maura.

My si s Niallem vyměnili překvapené pohledy a pak oba najednou Mauru objali.

"Děkujeme. Moc děkujeme."

Fajn, teď přišla řada na dárky ode mě. Upřímně, nevěděla jsem, co koupit Niallovým rodičům. Vždyť jsem je ani pořádně neznala, nevěděla jsem, co mají rádi. O to víc se mi ulevilo, když se každému z nich rozzářily oči, když rozbalili každý svou tlustou šálu. Jak originální, že.

"Teda, holka, máš fakt dobrý vkus," pronesl Bobby uznale, "a ty taky," kývl na Nialla, který se pobaveně uchechtl.

Maura na svoji šálu koukala jako na svatý obrázek, a tak jsem usoudila, že se jí líbí taky. Sehnula jsem se pod stromeček pro poslední dárek. Když jsem ho podávala Niallovi, rozzářily se mu oči a já se musela usmát. Byl pořád jako dítě. Neštval se s nějakým složitým rozbalováním a papír jednoduše roztrhal.

"To snad... omg! Jessico, já tě miluju!" zavolal a sevřel mě ve svém medvědím náručí, přitom jako šílený mával rukou, ve které svíral nové CD Justina. Fajn, nejsem jeho fanynkou, ale co bych pro Nialla neudělala, že?

Maura s Bobbym se mu smáli a já jim pomáhala. Pak jsem si na něco vzpomněla.

"Mauro, neukázala byste mi Niallovy vánoční kresby?"