Never say....... forever?

Palačinky

Harry:

Loui pomalu a potichu otevřel dveře, nejspíš aby mě nevzbudil a položil sladce spící Mandy hned vedle mě. S jedním okem pootevřeným jsem ho pozoroval. Ten pohled kterým se na ni díval... bylo to něco co chtěl každý, ale nejspíš nikdo to nedokázal úplně pochopit.

Louis se sklonil k čelu Mandy a se sladkým úsměvem jí dal pusu. Už se chystal k odchodu, zavíral za sebou dveře, aby nás nerušilo světlo z chodby. A v tu chvíli, když světlo osvětlilo celý jeho obličej jsem uviděl, co jsem mu udělal. Jeho nos měl nezdravě fialovo-zelenou barvu. Nad jeho levým okem, přesně od místa kde podélně začíná a končí obočí byla jedna velká tmavě fialová modřina a jeho obyčejně krásně červený ret byl hned na dvou místech natržený.

,,Loui..." Vyšlo ze mě. On se zmateně rozhlédl po pokoji, kdo že to na něj mluví a když se jeho pohled střetl s tím mým, uvědomil jsem si co jsem to provedl. ,,Já... Můžeme si promluvit?"  Zeptal jsem se šeptem. On jen kývl a tak jsem se s co největší opatrností snažil vymotat z Mandyina objetí, do kterého mě stihla za těch pár vteřin uvěznit.

Potichu jsem za sebou zavřel dveře a vydal se za Louisem dolů do obýváku. ,,Dáš si čaj?" Zeptal jsem se po chvíli sledování jeho rozpačitého těkání očima po pokoji. ,,Moc rád." Usmál se na mě mírně. Já vstal a udělal čaj tak rychle, jak jen to šlo. Když jsem se po chvíli vrátil se dvěma hrníčky, posadil jsem se a povzdechl si. ,,Omlouvám se. Je mi to líto. Fakt že jo. Ale... prostě... nechtěl jsem tě praštit." Sklopil jsem pohled. Bylo mi to vážně líto. Ale když jsem je viděl spolu, bylo mi jakoby mě Louis zradil. Já si myslel že si pamatuje když... když jsem mu to říkal. Ale nejspíš se nemám čemu divit, ani já si z té noci moc nepamatuju...

Louis:

Nevěděl jsem nad čím přemýšlí, nebo jak se momentálně cítí. Ale moc dobře jsem věděl že to nebyla tak úplně jeho chyba. Vlastně v jeho situaci bych udělal nejspíš totéž, takže jsem ani neměl důvod být naštvaný. Teda až na modřiny na obličeji, ale jsem si skoro jistý že jeho obličej taky nezůstal bez modřin. Nechápu co se to najednou začalo dít. Nikdy nám žádná holka takhle nepokazila naše přátelství. Na druhou stranu Mandy není obyčejná holka. A přátelství nám nekazila... Takže je vlastně asi všechno v pořádku? Hm... Možná ještě... ,,Harry?" Vyrušil jsem ho z jeho zajisté hlubokých myšlenek a položil mu ruku na záda. ,,Hm?" Zvedl hlavu. ,,Taky se omlouvám. Měl jsem ti to říct. Ještě lepší by bylo, kdybych se zeptal, tak..." Zhluboka jsem se nadechl a podrbal se na zátylku. ,,Vadilo by ti, kdybych se Mandy zeptal...no, jestli by se mnou chtěla chodit?" Zeptal jsem se a nejistě mu věnoval pohled. A on se zarazil.

Harry:

Chce s ní chodit. On s ní chce chodit. Louis chce chodit s Mandy. Bude z nich pár. Mandy a Louis. A on se mě ptá? Co...co mám sakra dělat?

Dech se mi zrychlil, oči začali nervózně těkat po místnosti, jakoby snad mohli najít nějaký záchytný bod, který by mě mohl zachránit od odpovědi. Co mám sakra dělat? Dobře. Fajn. Musím začít pravidelně a hlavně klidně dýchat. Dobrý. Přesně takhle. Teď musím přemýšlet. Tak jo, co by asi řekla Mandy, kdyby se teda nejednalo o ní... Nejspíš, nejspíš by řekla abych řekl že mi to nevadí, protože chci aby byla šťastná... jo, to zní dobře. Fajn. Teď jen nasadit lehký úsměv a říct to. Nádech a... ,,Já...víš, já..." Oh, vážně mi to jde. ,,Fajn." Řekl jsem si sám pro sebe, přičemž jsem doufal že to Louis neslyšel. Znovu jsem si povzdechl. ,,Ne, nebude mi to vadit Loui. Když bude šťastná ona, budu i já." Usmál jsem se na něj s těžkým srdce a s těží ustál jeho prudké objetí. 

Mandy:

,,Mňam." Mlaskla jsem když jsem se po ránu protahovala. Bylo mi vážně dobře. Z části to bylo tím, že jsme se s Louim usmířili ale 90% mé radosti tvořila vůně palačinek, která poslušně dovála až ke mě. S nadšením jsem vylezla z postele a seběhla schody. Už na chodbě jsem otevírala pusu, abych mohla pěkně nadšeně pozdravit všechny obyvatele tetiny kuchyně. ,,Krásné do-" ,,Ne!" Uslyšela jsem Louiho hlasitý protest a následný náraz. Nespadla jsem ale na zem. Loui mě vzal do náruče a s přáním dobrého rána nesl zpět do pokoje. ,,Co se děje?" Ptala jsem se zmateně, no přesto s úsměvem. ,,Překvapení." Usmál se lehce tajemně Loui. ,,Tak jo. Mám ráda překvapení, co voní jako palačinky." Zasmála jsem se. ,,Tak to je dobře." Taky se na mě usmál. Vrazil zády do dveří, aby se pořádně otevřely a položil mě zpátky do postele. ,,Ty tady hezky počkáš a nepolezeš dolů, jasný?" Zaúkolovalo mě to hnědovlasý trdlo a s pusou, kterou mi věnoval zmizel zase pryč. 

Rozhlédla jsem se po pokoji, čím bych se asi tak mohla zabavit. Když jsem nic nenašla, můj pohled zakotvil na mém tyrkysovém mobilu na nočním stolku. Natáhla jsem se pro něj a odemkla ho. 3 nepřijaté hovory a 15 nepřečtených smsek. Jeden hovor byl od mamky, další od Jamieho a jeden od Liama. Když o tom tak přemýšlím, vlastně ani nevím kde se tam to od Liama vzalo. Pokrčila jsem rameny a vytočila číslo. 

,,Mandy?" Zeptal se.

,,Dobré ráno" Pozdravila jsem ho

,,Byl u tebe Louis?" Ptal se se starostí v hlase. No, starost nebyla to jediné co jsem tam slyšela.

,,Jo, pořád tu je." Oznámila jsem, aby se nebál.

,,To je dobře. A omluvil se?" 

,,Omluvil."

,,Tak jo... Díky. Bál jsem se jestli není zase někde... však víš." 

,,Ne, je tady. Živej, zdravej." Byla jsem trochu naštvaná, ale Liam za to nemohl a nezasloužil si abych na něj byla zlá. Jen měl starost. Tak jsem změnila téma. ,,Nechceš přijít s klukama na palačinky? Voní celým barákem." Usmála jsem se. ,,Jo, přijdu rád. O Niallovi ani nepochybuju, ale Zayn jel za Perrie tak ten asi nedorazí." Kývla jsem hlavou, ale pak jsem protočila oči nad svou hloupostí a odpověděla mu. ,,Dobře. Už se těším." Usmála jsem se a tentokrát mi bylo jedno že to nemůže vidět. ,,Uvidíme se. Ahoj." Rozloučil se Liam. ,,Měj se." Rozloučila jsem se i já a zavěsila jsem. ,,Loui!!! Harry!!!" Zakřičela jsem, abych je sem dostala. ,,Ano?" Objevil se po chvíli ve dveřích Harry. ,,Za chvilku přijdou Liam s Niallem na palačinky." Harry mírně svraštil obočí. ,,Tak jo." Pokrčil rameny a odešel. ,,Harry!" Zakřičela jsem ještě jednou, tentokrát o něco míň a vyskočila z postele. ,,No?" Otočil se na mě zmateně. Vypadal, jakoby ho něco tížilo. Byl smutný. A tak jsem se k němu rozběhla a objala ho. On málem spadnu ze schodů, ale když zase našel ztracenou rovnováhu, omotal svoje silné ruce kolem mě. ,,Dobré ráno." Zašeptala jsem mu do ucha. ,,I tobě." Odtáhl se a konečně se usmál. Potom se vydal na odchod. ,,Harry." Oslovila jsem ho dnes už potřetí a on se už po třetí otočil. ,,Doneseš mi z obýváku ELLE?" Zeptala jsem se se sladkým úsměvem. ,,Jasně." Odpověděl mi s uchechtnutím a zmizel za rohem. Já si sedla na schody s tím, že na něj teda počkám. O dvě rány a nespočet Harryho nadávek později Harry konečně dorazil s mým oblíbeným časopisem a sedl si ke mě na schody. ,,Díky." Poděkovala jsem mu, věnovala mu úsměv a vzala si od něj tři časopisy. Mohla jsem po něm chtít i VOGUE, ale ty na letošní, předchozí i na ten měsíc před tím předchozím už jsem prolezla ve všech možných i nemožných směrech. ,,Nemáš zač." Povzdechl si. ,,Harry, co se děje?" Zeptala jsem se. Vypadal sklesle, přešle a smutně. Chtěla jsem vědět, co se děje. Frustrovaně si prohrábl vlasy a s povzdechem uhnul pohledem. ,,Zlobíš se na mě?" Ptal se s náznakem zoufalství. ,,Ne? Proč bych měla?" Pokroutila jsem nechápavě hlavou. ,,Já nevím... myslel jsem, že jsi naštvaná kvůli tomu, že má kvůli mě Loui zdemolovanej obličej." Svraštila jsem obočí. Měl něco s obličejem? Od tý rvačky? Nevím... je pravdou že včera byla tma, ale přece dnes ráno bych si toho musela všimnout. Na druhou stranu... vážně jsem se soustředila na vůni palačinek. ,,Harry..." Povzdechla jsem si, ale věnovala jsem mu úsměv. ,,Kvůli tomu už jsem na vás naštvaná byla. Proč bych to měla dělat znovu?" Krátce jsem se zasmála a on zvedl pohled. ,,Takže dobrý?" Zeptala jsem se, protože výraz v jeho tváři se zlepšil jen o málo. On jen přikývl a nasadil úsměv. Já se taky usmála, ale čím déle jsem se dívala na Harryho úsměv, tím víc jsem pochybovala o jeho upřímnosti. 

Něco je špatně. 

*************

Tak jo. 

Co myslíte, že je špatně? Hádejte jak chcete. Slibuju vám že se to v blízké době nejspíš nedozvíte. Každopádně moc ráda uvidím komentáře :) No, kdo bude nejblíž... tomu věnuju příští část. :)

Ani nevíte jak strašně moc jste mě potěšili u minulý části s komentářema. Jste zlatý :*

Love,

Ili <3