Never say....... forever?

Slečna Flate

Ráno jsem se probudila a bylo mi strašně špatně. Vůbec jsem neměla chuť vstávat, chodit, žít. I přes tohle všechno jsem se přece jenom vyhrabala z postele a sešla dolů do kuchyně. Liam už pilně poletoval od jedné věci k druhé, Niall seděl u stolu a vypadal stejně zeleně, jako já. Louis seděl vedle Nialla, ale ten na rozdíl od něj jedl. Zayna jsem zachytila koutkem oka u televize a předpokládám, že Harry ještě leží v posteli.

,,Dobré ráno." Pozdravil mě Liam a postavil přede mě talíř s palačinkami. Já ho jen rychle s nechutí odstrčila, a jakmile jsem viděla Louise, jak do sebe nadšeně hází jednu palačinku za druhou. Už jsem věděla, že je zle. Rychle jsem se zvedla od stolu a běžela na záchod zvracet. Když už jsem měla pocit, že můžu vyzvracet už jen vlastní žaludek, zvedla jsem se ze studené podlahy a šla si alespoň vypláchnout pusu, protože kdybych si do pusy strčila kartáček, asi bych vyzvracela i ten žaludek. Vrátila jsem se do kuchyně, abych si vzala něco na uklidnění. ,,Co se ti stalo?" Zeptal se mě starostlivě Liam, jakmile jsem přišla do kuchyně a spolu s Louisem se na mě starostlivě dívali. ,,Nic moc. Jen jsem zvracela." Odpověděla jsem jen s mávnutím ruky. ,,Asi to bude nějaká viróza. Nebo jsem snědla něco špatnýho." Konstatovala jsem a rozhlédla se po místnosti. ,,Kde je Niall?" Zeptala jsem se, když jsem zjistila, že můj zelený 'parťák' tu už není. Louis s Liamem si vyměnili nechápavý pohled. ,,My mysleli, že běžel za tebou." Já jen zavrtěla hlavou, a tak jsme se vydali hledat Nialla. Já nejdřív zamířila do jeho pokoje... no, tam nebyl. Tak jsem prohlédla zbylé pokoje... ovšem situace byla stejná jako v ton jeho... nikde nebyl. A když jsem scházela schody, uslyšela jsem Louisův křik ,,Už ho mám". Nejdřív jsem se chtěla rozběhnout, abych tam byla co nejdřív, ale když jsem udělala první rychlejší krok, můj žaludek začal silně protestovat. Tak jsem zase zpomalila a o pár chvil později jsem se konečně objevila u dveří, ze kterých Louisův křik vycházel. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla zničeného Nialla, jak si vyplachuje pusu. Oh... chudáček. ,,Pojď nahoru. Musíš odpočívat." Řekla jsem mu. ,,Ty taky." Oznámil mi Louis a odvedl nás dva nahoru, do Niallova pokoje, kde nás uložil zpátky do postele. ,,Tak, my teď musíme na schůzku kvůli... eh... co to sakra... určitě něčemu důležitýmu, tak vy dva mi slibte, že zůstanete v posteli a nebudete dělat blbosti. Nialle." Jakmile zmínil jeho jméno, zvedl hlavu a zeptal se: ,,Cože?" Loui protočil oči, ale zopakoval to: ,,Jdeme na schůzku, nedělej žádný blbosti. Cestou zpátky vám koupíme nějaký léky, aby vám bylo líp. Tak papa." Dokončil svůj proslov a přišel k nám a políbil každého z nás na čelo, jako malé děti. ,,A žádný hovadiny!" Připomněl nám a odešel. ,,Neboj mami, budem hodný!" Křiknul na zavřené dveře Niall a vstal z postele. ,,Jdu se osprchovat." Oznámil mi a zmizel v koupelně. Já jsem jen pokrčila rameny, vstala z postele a vydala se do kuchyně, uvařit nám nějaký čaj na ten žaludek. Když jsem se vrátila, Niall byl ještě stále v koupelně, tak jsem vzala ovladač a začala hledat nějaký dobrý film.

Když už jsem z toho byla zoufalá, vylezl Niall z koupelny jen v teplákách i s mokrými vlasy, z niž kapaly kapičky vody. ,,Tohle nemá cenu. Nikdy tam nic nedávaj." Prohlásil, když viděl, jak se zoufale se snažím najít něco shlédnutelného. ,,Na to už jsem přišla." Odpověděla jsem mu a ušklíbla se. ,,Počkej, dám tam svou flashku." Jak řekl, tak i udělal a mě se naskytl pohled na bohatou nabídku filmů. Od hororů, přes komedie, až po přesladký romantický filmy, po kterých by se nám dozajista vrátila naše raní nevolnost. Nakonec Niall vybral novou kreslenou komedii 'Tučňáci z Madagaskaru'. Nejdřív jsem byla proti ale s jeho štěněčím výrazem po kterém by mu odpustili i vraždu jsem musela svolit. Asi v půlce filmu jsem si všimla, že si Niall položil svou hlavu na moje rameno a spokojeně tak usnul. No, rozhodla jsem se řídit svým pravidlem 'Když někdo usne na tobě, usni i ty na něm.' a tak jsem si položila hlavu na tu jeho a po chvíli usnula taky.

Probudil mě až pohyb něčeho, nebo spíš někoho pode-mnou. Prudce jsem trhla hlavou, čehož jsem později začala litovat, jelikož jsem si zablokovala krk. ,,Au!" Křikla jsem bolestí a v tu chvíli se na mě Ni vyděšeně podíval. ,,Co?" Zeptal se. ,,Asi jsem si blokla krk." Oznámila jsem mu a on se nejdřív zatvářil jako smutné šťeňě, ale pak se rozzářil, jako sluníčko v poledne. ,,Pomůžu ti!" Vykřikl nadšeně. Já jsem se na něj jen nedůvěřivě podívala a když si mého pohledu všiml, začal mě přesvědčovat, že to umí. ,,Klid. Harry si krk blokne každou chvíli a doktoři ho z toho dostávali vždycky strašně složitě a bolestně, tak jednou přišel za mnou, jestli bych mu nepomohl a já jsem zkusil a... no, povedlo se. Tak od té doby už nechodí ke stupidním doktorům, ale ke mě. A za odměnu vždycky dostanu kilo cukrovinek z jednoho malýho krámku uprostřed Londýna, kde maj neuvěřitelně dobrý sladkosti!" Zasnil se... ,,Hm... mňam. Dokážu si je živě představit. U nás v Holmes Chapel je zase jedna zmrzlinárna kde dělají tu nejlepší zmrzlinu na světě!" ,,Hm..." Zamumlal Niall a začala mu téct slina. ,,Nialle!" Tleskla jsem mu před obličejem, aby se probudil. ,,Jo...jo.. jasně! Otoč se. Namasíruju ti ten krk." Nabídl mi a usmál se. Otočila jsem se k němu tedy zády a poděkovala. ,,Děkuju." ,,Nemáš vůbec zač." Odvětil a zasmál se. ,,To já ti děkuju. Tvoje rameno je pohodlnej polštářek." ,,Ooo moje rameno ti děkuje. Ale je to hroznej narcis, takže ti vzkazuje že to ví a že je fakt krásný." ,,Musím s ním souhlasit." Zalichotil Niall mému rameni a oba jsme se zasmáli. ,,Za čím si vlastně přijela do Londýna?" Zeptal se Ni. ,,No... podle mamky za učením se Londýnskou architekturu. Podle tety a mých kamarádů za nočním životem a pěknýma klukama. Tak si vyber, která varianta se ti víc líbí." Řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Ale já se ptal na TVŮJ důvod." Zkritizoval mou odpověď, ale usmál se. Nejspíš aby mě podpořil. ,,No... já... chtěla jsem zkusit něco nového a taky dýchat. Doma mě pořád někdo do něčeho nutí a já skoro nemám právo na svůj život. Nemůžu se prostě jít ven projít a nic neřešit. Proto mi tolik chybí Harry. S ním to bylo snazší. Nechával mě dýchat. Vždycky vzal můj plán, zkombinoval ho s tím jeho a udělali jsme kompromis, při kterém jsme se bavili oba a který nepotopil původní plán nebo názor toho druhého... Dokud nepřišla Izzy. Řekla, že jsme nejlepší kamarádky, začala chodit s Harrym a přidala se k nám. Když tu byla ona, už jsem najednou neměla svoje názory, nebo spíš jsem je nesměla mít. Existovalo jen to, co chtěla slečna Flate. Ale měla jsem ji ráda. Byla to přece jen moje nejlepší kamarádka." Dořekla jsem a usmála se. Podívala jsem se na Nialla, ale ten vypadal, jako by právě viděl ducha. ,,Dě-děje se něco? Řekla jsem něco špatně, nebo...?" Zakroutil záporně hlavou. ,,J-Jak se j-j-jmenovala celým jménem?" Zeptal se Niall koktavě. ,,Izabella Esh-" ,,...Eshley Flate" Doplnil mě Niall a já se na něj nechápavě podívala. ,,O-odkud to víš?" Zeptala jsem se zmateně, ale on se jako omámený díval někam do dáli a nebyl schopen slova...

Tákže... přidala jsem po čtrnácti dnech! Můj rekord. Asi... :D No, tahle část nás hezky uvede do něčeho čemu říkám "hlavní řetěz".

No, co myslíte, jak je možný že Niall zná Izzy??? :O :D Je to složitý, ale naprosto jednoduchý.

Jinak, děkuju za super komentáře a díl věnuju @KristynaHoranza komentář, kterej mě neuvěřitelně potěšil. :) Díky. A pro @MiaKlekov jsem sem dala Nialla bez trička. Tak... snad se ti "líbí". :D

Jste úžasný. Děkuju. :) :*

When you like it...

...like it. :D

Ili :***