Holka od aut (ff s one direction)

33. Kapitola

Ráno jsem se probudila v Louisově náručí s pocitem, že i přes tátovu smrt, dokážu žít.
Opatrně jsem vylezla z postele, oblékla si Louisovo triko a svoje tepláky a šla jsem do kuchyně. Tedy spíš jsem chtěla.
Mé nohy mě odvedly do tátovi ložnice. Tiše jsem otevřela dveře, jako by mi bylo zase deset, bála jsem se tmy a chtěla se jít schovat do tátova a mámina náručí a podívala jsem se okolo sebe. Vše bylo na svém místě. Postel byla dokonale ustlána a nikde v pokoji nebyla známla jeho přítomnosti. Přešla jsem k jeho posteli a vlezla si do ni. Vonělo to tam po něm. Nevšimla jsem si, že brečím dokud mi na rtech neuvízly slzy. Zabořila jsem hlavu do polštáře a nechala jsem se unést smutkem. Vzpomněla jsem si, že takhle jsem tu už ležela.
Flashback
Brečela jsem ztulená na mámině půlce postele a nechala se unášet smutkem. Máma mi chyběla a James ještě víc. Tak, jak jsem tam ležela, mě našel táta. Přisedl si ke mně a začal mě hladit po zádech. "Já vím, že ti chybí, ale musíš být silná. Máma by byla smutná, kdyby věděla, že tolik pláčeš," zašeptal táta a já se na něj podívala. Věděla jsem, že má pravdu, ale ta bolest byla až moc silná. "Tati, ale mě se po nich stýská!" vypravila jsem ze sebe a schovala jsem se mu do náruče. Táta mě uklidňoval a já jen tiše brečela. Po  nějaké době mě táta od sebe odtáhl, setřel mi slzy a řekl:"Něco ti řeknu Leno, pokaždé když se ti bude stýskat a přepadne tě žal, zavři oči a představ si nějakou vzpomínku, kde jsme zase všichni spolu. Tak od tebe nikdy neodejdou, navždy budou v tvém srdci. Na to nikdy nezapomeň," usmál se a dal mi pusu na čelo. Tu noc jsem spala v posteli s ním s pocitem, že jsou máma a James pořád s námi a nikam neodešli.
Konec flashbacku
Tátovi slova o tom, že nikdy ode mně neodejdou, když na ně budu vzpomínat a připomínat si je, mě zahřála u srdce, kde jsem měla velkou díru.
Slyšela jsem, jak se otevírají dveře a podívala jsem se, kdo to je. Byli to kluci. Můj pohled, ale spočinul na Louisovi, který tam stál jen v teplácích. I přes slzy jsem se musela usmát.
"Jsi v pohodě Leno?" zeptal se Niall a přešel blíž ke mně a podal mi kapesníky.
"Jo, jsem v pořádku, jen mě přepadl žal, ale už je to v pohodě," lehce jsem se na něj usmála a  chytla se jeho nabízené ruky.
"Nerad se ptám teď, ale ono mi to nedá," začal Harry, když jsme vyšli z tátova pokoje.
"Proč máš na sobě Louisovo triko a proč ho na sobě nemá Louis?" zeptal se nakonec Harry a já musela zrudnout, jak rajče.
Raději jsem se jen usmála a šla napřed. "Harry to ti snad už došlo, jinal by jsi se neptal," řekla jsem ještě Harrymu a zapadla do svého pokoje, aby jsem mohla vrátit Louisovi triko. Než jsem zavřela dveře, uslyšela jsem, jak Harry říká:"Brácho, jal se ti to povedlo? Mě nedala a to jsme spolu chodili pár měsíců."
Musela jsem se smát. Vypadá to, že jak jsem tenhle den začala se slzami, tak budu pokračovat s úsměvem.

Je tu další díl. Co říkáte tomu, že se Lena vyspala s Louim? :)