I kill you (PŘEPIS)

7.

      Sedím na lavičce před základnou. Na sobě mám Leviho uniformu. Jak jinak. Jedno oko mám přelepené páskou. Jsem šťastná, že mi tu jizvu otevřela jen natolik, abych nepřišla o oko. Přeci jen, co může být lepšího než oslepit vlastí dceru? Podívám se na čistě modré nebe. Ksó. Tohle počasí mi akorát drásá nervy. Už uběhl týden a já můžu sotva chodit. Ani má schopnost regenerace nebyla schopna to vyléčit ze dne na den. Je to otravné. Vážně si dala práci. Ostatním jsem řekla, že jsem narazila na lidského obra. Což je pravda. Pouze jsem zamlčela fakt, že se jednalo o mou údajně mrtvou matku. Najdi mě dřív, než zničím lidstvo jo? Jako kdyby to bylo tak snadné.

,,Nad čím přemýšlíš?" vyruší mě Erenův hlas. Eren, stejný člověk jako má matka. Kříženec. ,,Nad ničem," odvětím automaticky a on si ke mě přisedne. ,,Nevypadá to jako nic," ušklíbne se a já se dál dívám do nebes. ,,Jaký to je?" zeptám se ho a on se na mě nechápavě podívá. ,,Jaký to je být obr?" upřesním svou otázku. ,,Neznám slova, která by to popsala. Ze začátku jsem byl úplně mimo a neovládal to. Teď jsem alespoň při vědomí," odvětí a já nehnu ani brvou. Možná vás napadá, co když ztratila matka kontrolu? Ale věřte, neztratila. Vím to. Cítím to. Tíživý pocit svírající mé srdce.

      ,,Erene, uděláš pro mě něco?" musím to zkusit. ,,Jasně a co?" přikývne hned a já se na něj usměju. ,,Dáš si se mnou zápas v tvojí obří formě?" vyvalím to na něj a on se kousne do spodního rtu. ,,Oba dva nejsme svéprávní. Domluv se s kapitánem."

V tom se k nám rozejde Levi. Právě načas. ,,Hej vy dva, pokud se ještě jednou ode mě vzdálíte na dvě koňské délky, zabiju vás," procedí naštvaně a já se na něj sladce usměju. I když s mým vzhledem to musí působit děsivě. ,,Levi, můžu si dát zápas s Erenem?" zeptám se nadšeně. Musím to vědět. Musím vědět, jestli mě porazí každý lidský obr a nebo jestli jen ona. Chci to zjistit.

      A tak stojím naproti Erenovi. Mám na sobě černé kraťasy, které mi půjčila Hanji a černé triko s dlouhým rukávem. Upevním si tkaničky a stáhnu si vlasy do vysokého culíku. ,,Připravena?" zeptá se mě Eren a připraví si ruku ke kousnutí. ,,Levi, začínáme," obeznámím s tim kapitána a Eren se kousne do ruky. Odhodí mě o kus dál tlaková vlna. Když se zvednu ze země, místo Erena tam stojí třinácti metrový obr se zelenýma očima a dlouhými hnědými vlasy. Páni, jen ta proměna mě odhodila. Tohle bude zábava.

Zhluboka se nadechnu. Vyrazí. Pozorně ho sleduju. Sleduj, uč se a přizpůsob mu své pohyby. Zkusí mě praštit obří pěstí. Vyskočím do vzduchu, avšak on po mě vystartuje druhou rukou. Skončím v kmeni stromů. Ze rtu mi začne téct pramínek krve. ,,Páni, máš sílu," vydechnu a vyškrábu se na nohy. Odhoď své pocity. Akorát ti překáží. Staň se strojem na zabíjení. Ozve se mi v hlase dívčí hlas. Ano, tohle musím udělat. Nádech a výdech. Zabít. Zabít. Zabít. Vyčistit si mysl. Vnímat jen boj. 

      Otevřu oči v momentě, kdy na mě letí jeho pěst. Tentokrát se snadno vyhnu, proběhnu mezi jeho nohami a dám mu pořádnou pěstí do lýtka. Nic necítím. Jen čisté potěšení z boje. Spadne na zem. Vyskočím mu na záda a tentokrát ho praštím do žebra. Eren zařve. Ještě.. Ještě.. Ještě! Celou mou mysl pohltí rudý oblak krvelačnosti. A dál si nic nepamatuji..

      ,,Proč jsi jim to dovolil?! Varoval jsem tě!" první co vnímám je Erwinův rozčílený hlas. ,,Jak jsem mohl vědět, že je to monstrum?" odvětí klidně Levi. O čem to mluví? Co se stalo? Otevřu oči. Ležím v cele. Kotníky, zápěstí a krk mi svírají chladné okovy. Řetězy mě drží těsně u zdi. Proč jsem spoutaná?

,,Vzbudila ses?" všimne si mě Erwin. Konečně se na ty dva podívám. Ztuhnu. A naprázdno otevřu pusu. Erwinova tvář je zkroucena hněvem a Levi... Jeho tvář zdobí krvavý šrám a jeho pravá ruka je v sádře. Co se to stalo? ,,Co se stalo?" zašeptám nechápavě a Erwin si povzdychne. ,,Přizabila jsi Erena, Levimu si zlomila ruku, Hanji si vyrazila dech. Mám pokračovat?" začne Erwin a já překvapeně zamrkám. ,,Kdo jim to udělal?" nechci to vědět. Bojím se.. ,,Ty," zavrčí naštvaně vůdce Legie. ,,Nezkoušej utéct. Tyhle řetězy udrží i obra. Nemáš šanci," varuje mě Erwin a odejde. 

      ,,Je to pravda?" zašeptám tiše. Prosím... Ať je to jen sen. ,,Jo. Jsi zasrané monstrum," procedí a odejde. A já zůstanu sama v kleci..