I kill you (PŘEPIS)

3.

     ,,Je to jen spratek, co potřebuje hlídání," odfrkne si pohrdavě Leki a já ho šťouchnu loktem do žeber. ,,Když se budeš pořád mračit, za chvíli budeš mít obličej jako vysušený citron," varuji ho smrtelně vážně a drobný brunet se zelenýma očima se před námi zakucká smíchy. ,,Vážení, dovolte mi představit vám Hikari, naší novou členku legie," vejde za námi Erwin a já se na něj prudce otočím. ,,Nikdy jsem nesouhlasila se vstupem do klubu osamělých paniců!" vyhrknu dřív, než si to stačím promyslet. Leki mě nakopne do břicha a já odletím o kus dál. Nejspíš bych udržela rovnováhu, jenže za mnou se zničeho nic objevila židle, podkopla mi nohy a pak utekla. Přesně tak se to stalo.

,,Jsi neskutečná. Neznáš deku a přitom víš, co je to panic. Já tě zbožňuju, Hikari. Mimochodem, pomůžeš mi s jedním experimentem?" skloní se ke mě ta bruneta ze začátku. Jak že se to jmenovala? ,,Jasně Hajiki," přikývnu nadšeně a dál ležím na studené podlaze. ,,Chudák," zamumlá ten zeleno očák a vydá se zpátky ke svému stolu. ,,Levi, nemůžeš pro nic za nic mlátit dívku," vzdychne si Erwin a Leki se na mě ani nepodívá. ,,Chci jí zabít," pronese vážně a já uraženě nafouknu tváře. Posadím se a naštvaně se na toho arogantního prcka podívám. ,,Ještě kdyby jsi to dokázal," odfrknu si a on se na mě podívá pohledem: Chceš to zkusit? ,,Ten tvůj pohled možná zastraší i obra, jenže mě ne. Nejsem strašpytel," okomentuju jeho výraz a vyškrábu se na nohy. ,,Vážně tě žeru," zachechtá se Hajiki a já se zazubím. ,,Utopit. Upálit. Useknout hlavu. Rozřezat. Naporcovat. Ugrilovat," začne si mumlat Leki. Přihopsám k němu a zatvářím se jako nevinnost sama. ,,Lekii, neměl by jsi takhle mluvit s dívkou," zamlaskám nespokojeně a napodobím Erwina. Celá jídelna nás pozoruje. Vyhnu se jeho bleskovému útoku a předvedu dokonalou piruetu. 

      ,,Neříkala jsem ti to snad? Můžeš zvládnout skolit sám klidně tisíc titánů a mě se ani nedotkneš. Nejsem slabá, Leki," zavrtím hlavou a použiju svou největší rychlost k tomu, abych se mu dostala za záda a přiložila mu ke krku dýku. Všichni vypadají šokovaní. Leki taky, i když to nedává znát. Tak je překvapen. Uvnitř. Vím, z čeho jsou tak šokovaní. Když nasadím svou největší rychlost, jsem pro lidské oko nepostřehnutelná. Neptejte se mě proč. Sama to nevím. ,,Jsi monstrum," zavrčí a já se sladce usměju. ,,Já vím," zašeptám a pustím ho. ,,Mám hlad!" vzpomenu si na důvod, proč jsme sem vůbec přišli a vezmu Lekiho za ruku. ,,Lekii, kde mám jídlo?" zeptám se ho roztomile a on se na mě podívá jako na to nejodpornější stvoření na této planetě. Vytrhne se mi a dál mě probodává tím zhnuseným pohledem. ,,Nedotýkej se mě, špíno," procedí a vydá se k okénku. 

,,Neber si to tak. Má tě rád. Uvnitř," pohladí mě po vlasech Erwin. Nechápavě se na něj podívám. ,,Proč by mě to mělo trápit? Je to jen další lidský červ," pokrčím lhostejně rameny a vydám se za Lekim. Přesně, proč bych si to měla brát vůbec k srdci? Vím, že jsem monstrum. Můžu zabít kolik chci obrů, ale stejně ta krev z mých žil nezmizí. Nedokážu odčinit svou existenci. Tak proč se tím trápit? Kdybych se měla vztekat, zničila bych svět. A to by bylo zlé. Nudila bych se pak. Nikoho bych nemohla zabít.

      ,,Dobrou chuť," prohlásím spokojeně a pustím se do chutně vypadající polévky. Všichni kolem mě jedí potichu. Nedokážu si nevšimnout těch pohledů. Nejdříve si možná mysleli, že jsem fajn i přes to, že můj obličej hyzdí dlouhá jizva táhnoucí se od pravého obočí až k pravému koutku rtů. Ta jizva nese velmi zajímavý příběh. Heh. Ale ještě vám ho neřeknu. Je příliš brzy ne? Ale poté jsem jim ukázala pouhý zlomek mé síly. Vyděsila jsem je? Kdo ví?

,,Levi souhlasil s tím experimentem. Můžeme jít, Hikari?"