I kill you (PŘEPIS)

2.

,,Vypadá zvláštně," vzbudí mě cizí ženský hlas. Huuh? Co se stalo? Otevřu oči a posadím se. Kde to jsem? Tohle není větev stromu. Obklopují mě čtyři kamenné stěny. Takže tohle je místnost? Jsem v ní poprvé. ,,Probrala jsi se?" upoutá mou pozornost žena stojící v rohu místnosti. Hnědé vlasy má vyčesané do vysokého culíku a čelo jí zakrývají brýle. ,,Kdo jsi?" zívnu a protáhnu se. Ležím na zvláštním druhu mechu. Ještě nikdy jsem neviděla něco tak měkkého a pohodlného. Nikdy dříve jsem se tak skvěle nevyspala. ,,Hanji Zoe, těší mě," představí se s úsměvem a já se podívám na Leviho opírajícího se o stěnu. ,,Dobré ránko, Leki," zazubím se na něj a vstanu. Jenže nohy se mi zamotají do toho podivného listí a já spadnu na zem. ,,Jsi v pořádku?" zasměje se ta neznámá žena a já na ní pořád s obličejem zarytým do chladné podlahy ukáže vztyčený palec nahoru.

,,Oslovuj mě kapitáne," opraví mě Leki a já se zkusím vymotat z toho podivného výtvoru. Jenže docílím opaku a zamotám se do toho ještě víc. ,,Pomozte mi!" zakňučím bezradně. ,,Takže tahle holka má být nebezpečná?" ušklíbne se žena a vymotá mě z nepřítele.

,,To bylo děsivý. Co to je?" zamračím se a ukážu na deku. ,,Deka. Nikdy jsi jí neviděla?" zeptá se zmateně a já přikývnu. ,,Deka. Zvláštní slovo. A tohle je?" tentokrát ukážu na mech, na kterém jsem se probudila. ,,Postel."

,,Postarej se o ní, Levi. Já musím jít za svými miláčky. Vezmi jí za Erwinem," mrkne na Lekiho Hanji a opustí nás. ,,Zvedni se. Jdeme za Erwinem," poručí mi Leki a já se na sebe podívám. Místo sukně a halenky mám na sobě kalhoty a bílou pánskou košili s dlouhým rukávem. Vyškrábu se na nohy a mlčky ho následuju. Děsí mě to tu. Tak malé chodby.. Planoucí louče. Strašidelné stíny.

,,Hej Erwine, je tu," vejde bez zaklepání do jedné z mnoha místností a já ho poslušně následuji. Erwin sedí v křesle a dívá se skrz zvláštní rám ven. Vidím hradbu. Jako ve snách přistoupím k onu rámu a přiložím dlaň na chladivé průhledné cosi. ,,Posloucháš, Hikari?" vytrhne mě z přemýšlení Erwinův trpělivý hlas. ,,Ne," odvětím popravdě a dál se dívám ven. ,,Co je to?" zeptám se a Erwin si povzdychne. ,,S ní to bude složitější než s Erenem. Tohle je okno. Vidíš? Dá se otevřít," otevře ten kouzelný portál a mou tvář pohladí chladivý větřík. Ačkoliv je nebe čistě modré, blíží se bouřka. Vzduch je příliš těžký. ,,Chci jít ven," vzdychnu tiše a Erwin mě chytí za ruku. ,,Omlouvám se, Hikari. Ale nemůžu tě nechat být. Je to tam příliš nebezpečné pro samotnou dívku," zašeptá něžně Erwin. Zamračím se. Příliš nebezpečné? Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. ,,Je to můj domov," zavrčím, vytrhnu se mu a než ty dva stačí zareagovat, vyskočím z okna.

To okno bylo celkem vysoko nad zemí. Roztáhnu ruce a látka do sebe nabere vzduch. Musím se smát. Dopadnu tvrdě na zem. Na chvilku se mi setmí před očima. Páni, mám pocit, že jsem si rozdrtila všechny kosti v těle. ,,Hikari!" zařve Erwin a klekne si společně s Lekim vedle mě. ,,Žiješ?"

,,Jo," přikývnu a zvednu se. ,,Páni, jsi ještě odolnější než Olivie," vydechne s úlevou Erwin. ,,Už to tak bude," potvrdím a rozkašlu se. ,,Hikari?" Nemůžu přestat kašlat. V puse cítím kovovou pachuť vlastní krve. Heh. To by byla smrt. Vykašlala si plíce. ,,Jsem v pohodě," odmávnu to ledabyle rukou. Uzdravuji se rychleji než běžný člověk. Jsem jistým způsobem monstrum. ,,To nejsi. Levi, hlídej jí. Nespusť z ní dvacet čtyři hodin v kuse oči. Budete bydlet ve stejném pokoji. A žádné námitky. Je pro mě důležitá, Levi," rozkáže Erwin. Ne. Nenechám se zavřít. Chci být svobodná. ,,Erwine, myslím, že jsem řekla dost jasně, co si myslím. Chci být volná," zakňourám a vyskočím na nohy. Rozeběhnu se pryč. Něčí ruka mě chytí za zápěstí a zatáhne mě zpátky. ,,Pojď, amazonko," zavrčí Leki a začne mě táhnout zpátky do toho vězení.

Sedím na posteli a zápěstí mi svírají chladné okovy, které mě drží zdi. Leki sedí na vedlejší posteli a čte si knihu. ,,Lekii!" zakňourám zkroušeně a on mě dál ignoruje. ,,Lekiii!" zkusím to znovu a on opět nehne ani brvou. ,,Lekiiiii!" oslovím ho potřetí a on konečně zvedne oči od knihy. ,,Co chceš?" procedí nepřátelsky. ,,Mám hlad," jakmile odejde pro jídlo, osvobodím se a uteču. Měla bych být schopna ty okovy utrhnout. Pak stačí najít nejbližší okno a vyskočit z něj. Pokud nasadím svou největší rychlost, zvládnu utéct. Jo, přesně tak to udělám .

,,Fajn, jdeme," vytáhne z kapsy klíč od pout a osvobodí mě. Chytí mě hrubě za zápěstí a táhne mě za sebou jako nějaký hadr. ,,Mohl si mě tam nechat," odfrknu si naštvaně. Úplně mi zkazil plán. ,,Abys mohla zdrhnout s tvou svou monstrózní silou? Ne díky," odvětí chladně a zatáhne mě do jídelny, která je plná nejrůznějších lidí. Polknu. Je jich tu tolik. Mohla bych se vytratit. Jakmile za nám zaklapnou dveře, všichni se nejdříve podívají na Lekiho, pak na mě a pak na naše spojené ruce.

,,Kapitán si našel přítelkyni?"