Lives [CZ]

#8 Theresia Dörthe Welter

Theresia Dörthe Welter, 22 let, Bochum, Německo

Víte co vždycky bolí nejvíc? Vzpomínky. Není to ten moment, kdy se to stane, je to pak... po těch pár hodinách, kdy to jednoduše nemůžete dostat z hlavy, ať se snažíte, jak se snažíte. A když si uvědomíte, že vás to bude pronásledovat až do konce života, že na to nikdy nezapomenete, že vás to bude děsit jako ta nejhorší noční můra,... potom už nemůžete ani brečet. Jste totálně otupělí.

Tenhle incident se mi stal před šesti lety. Před šesti dlouhými lety a já se s tím stále nemůžu smířit, nemůžu na to alespoň na minutu zapomenout.

Bylo mi šestnáct. Ve škole jsem patřila k těm oblíbenějším. V té době to pro mě znamenalo naprosto vše. Měla jsem skvělé-později už ne tak moc- kamarádky, lidi, kteří mě uznávali, chápavou rodinu, o jaké by mohl nejeden člověk snít. Vážila jsem si toho, ale brala jsem to jako samozřejmost. Myslela jsem si, že můj život bude takhle dokonalý už napořád.

Jednu letní noc, 18. července, se na chatě rodičů mé nejlepší kamarádky konala párty. Už jenom kvůli ní jsem tam musela být. Přišla jsem o dvě hodiny dřív než ostatní a pomáhala jí s přípravami. A s pomocí i jejího staršího bratra, kterému teď ani nedokážu přijít na jméno, jsme dovnitř do chaty nanosili sudy piva, rozestavěli jsme stoly tak, abychom na ně mohli vyskládat různé druhy alkoholu, a uprostřed obýváku jsme vytvořili taneční parket.

Maja mi půjčila šaty, které jsem si prvně nechtěla obléct, ale poté jsem podlehla jejímu nátlaku. Stále jsem si stála za tím, že více odhalují, než zahalují, ale přenesla jsem se přes to a donutila se cítit se v nich dobře.

Lidi se začali scházet po deváté hodině. Nebe už nabíralo tmavou barvu. Kolem nebyly domy, ani žádná civilizace, takže hudba mohla hrát na plné pecky a my se nemuseli strachovat o to, že by nás někdo udal na policii pro rušení nočního klidu.

Zanedlouho už všichni tancovali a užívali si. Alkohol tekl proudem. Nebudu lhát, taky jsem se napila, ale ne tak moc jako ostatní. Kamarádka o sobě nevěděla už po hodině od začátku párty. Seděla na židli a hlavu měla opřenou o dřevěný stůl. Poprosila jsem jejího bratra, aby mi s ní pomohl do jejího pokoje, jelikož jsem ji tam nechtěla nechávat. Dělala jsem mu cestu mezi davy lidí, zatímco on ji nesl.

Uložili jsme jí u ní v pokoji a nezapomněli zavřít dveře, aby ji někdo nenavštívil. Chtěla jsem se vrátit zpátky dolů, ale on měl jiné plány. Začal mě zahrnovat lichotkami, které se vlastně ani nedaly nazývat lichotkami, spíše mi tím naznačoval to, co jsem už dávno věděla,... že jsem oblečená nejvyzývavěji ze všech děvčat, které se tady nacházely.

Snažila jsem se od něj nějak mile odejít, ale on mě nenechal. Neustále mluvil o tom, jak mi výstřih šatů dělá krásna prsa a jak pevně vypadá můj zadek. Cítila jsem se nesvá. Každé jedno slovo, které vyšlo z jeho úst, mi připadalo oplzlé. Najednou, úplně z ničeho nic, mě políbil. Pokoušela jsem se ho od sebe odstrčit hned, jakmile se jeho rty otřely o ty mé, ale on mě chytil tak pevně, že to bylo nemožné. Rukama jsem mu tlačila do hrudi, několikrát ho i udeřila, ale s ním to ani nepohnulo. Když pochopil, že se nepoddám, odtáhl se, ale pevně držel mé zápěstí, takže jsem neměla možnost utéct. Do očí jsem mu vykřičela několik nepěkných slov, ale úsměv z jeho rtů nezmizel. Řekl, že si spolu užijeme. Nesouhlasila jsem, chtěla jsem se vytrhnout z jeho sevření, utéct od něj, ale on se mé snaze pouze vysmál. Zatáhl mě do jeho pokoje. Znovu mě začal líbat. Mermomocí se mi snažil strčit jazyk do pusy. Škubala jsem sebou, pěstmi mu bušila do hrudě, ale nic nepomáhalo. Šel si za svým. Povalil mě na postel, jednou rukou mi držel ruce, tou druhou nohy, jelikož jsem jimi neustále kopala. Několikrát si mě přeměřil jeho slizkým pohledem, kvůli kterému mi po zádech přejížděl mráz. Mluvil o tom, jak jsem se mu vždy líbila a taky že jsem podle něj ta nejhezčí holka ze školy a že je rád, že si Maja našla tak krásnou kamarádku jako jsem já. Řekl mi, že po mně pořád pokukoval a byl rád za každou mou návštěvu. A taky mi prozradil, že o tomhle momentu snil už od té chvíle, co mě poprvé spatřil. V očích mě štípaly slzy. Několikrát si olízl rty, pak mi začal líbat krk. Putoval stále níž a níž, podíval se na mě a široce se usmál. Pokoušela jsem se ječet, když mi rukama mačkal prsa. Chtěla jsem volat o pomoc, ale on mi vrazil facku a pak mi jednou rukou zacpal ústa. Jeho ruce byly všude. Slzy mi stékaly po tvářích. V hlavě to mám stále v jasných barvách. Je nemožné na to zapomenout.

Znásilnil mě a já nemohla dělat absolutně nic. Připadala jsem si špinavě, hrozně. Bylo to moje poprvé a já si nedovedla představit, že bych po tom incidentu zažila ještě nějaké podruhé. Nemohla jsem zastavit slzy, které mi v proudech tekly po lících.

Když jsem si byla jistá, že usnul, natáhla jsem na sebe potrhané šaty a okamžitě zmizela z jeho pokoje a taky z jejich chaty. Ve strašidelné tmě a tichu jsem po příjezdové cestě utíkala neznámo kam. Třásla jsem se, bolel mě každý jeden krok a já si přála umřít. Přes slzy jsem viděla mlhavě, slyšet byly pouze mé hlasité vzlyky.

Domů jsem dorazila nad ránem celá ušpiněná, ubrečená a zničená. Zamknula jsem se v pokoji a brečela. Pak jsem si vlezla do sprchy. Myslela jsem, že když na sebe pustím vodu, smyju ze sebe jeho dotyky, které jsem ještě stále mohla cítit. Nepomohlo to.

Uplynul týden a já to stále držela v sobě. Třásla jsem se, když jsem ho potkala ve škole, třásla jsem se, když jsem musela být s jeho sestrou. Odháněla jsem ji od sebe, odháněla jsem od sebe naprosto všechny.

Rodiče si všimli mého divného chování. Snažili se ze mě něco dostat, ale já odmítala mluvit. Nedokázala jsem jim říct pravdu. Bála jsem se.

Když uběhnul měsíc, už jsem to nedokázala. V jeden večer jsem to vysypala ven, a pak jsem se citově zhroutila. Ještě ten večer to nahlásili polici. Na druhý den ráno jsem to musela říct i jim, naprosto podrobně. Ničilo mě na to myslet, ještě tak o tom mluvit. Všechno tohle bylo ale naprosto zbytečné. Nemohli mu to nijak dokázat. Nebyli žádní svědci, žádné důkazy a co bylo mé slovo proti tomu jemu? Co bylo mé slovo, proti slovu jeho sestry – mé bývalé nejlepší kamarádky – která ho kryla tím, že po celou dobu párty byla s ním, ačkoliv to byla lež.

Za tu dobu jsem navštívila nespočetně mnoho psychologů. Postavila jsem si kolem sebe zeď, za kterou pustím jenom mou rodinu. Lidi z bývalé školy, i z města se na mě do teď dívají skrz prsty. Říkají, že i kdyby se stalo to, co jsem řekla, byla to má vina, podle jejich slov jsem se prý neměla oblékat tak vyzývavě a alespoň mi to dalo lekci. Neposlouchám tyhle žvásty, jelikož znásilnění není nikdy vina oběti.