The darkness inside me // boyxboy [NARUTO FF] ✔

Kapilota 4. - Návrat domů a 'velké' překvapení

Další den, po dlouhém a vydatném odpočinku, se tým Kakashi znovu sešel před bránou Suny, aby se mohli vydat zpět domů a předat Hokage svitek, který podle všeho byl velice důležitý.

Tentokrát je nedoprovázeli všichni tři sourozenci, Gaara jakožto Kazekage měl dost povinností, proto dneska nemohl dorazit. S Narutem se rozloučil objetím už včera večer, když se rozcházeli, bohužel se ale se Sakurou, Saiem ani Kakashim rozloučit nemohl. Pozdrav proto poslal po obou svých sourozencích, kdyby náhodou jeden z nich zapomněl.

„Jsme rádi, že jsme vás mohli znovu vidět," řekl Kakashi a usmál se, i když to přes jeho masku nebylo zrovna moc dobře viditelné.

Temari s Kankurem pokývali hlavou v souhlas. „My samozřejmě také. Pokud nebudete mít hodně misí, stavte se kdykoliv. Společně s Gaarou vás rádi uvidíme." Řekl Kankuro.

„Když už jsme u Gaary, zdraví vás, hlavně tebe Naruto, a omlouvá se, že nemohl přijít. Bohužel měl neodkladnou záležitost, kterou nemohl odložit." Doplnila svého bratra Temari, která si vzpomněla, oč je Gaara ráno žádal.

Strávili před bránou ještě pár minut, dopověděli si vše, co chtěli a nakonec vyrazili zpět do Konohy.

Cesta jim překvapivě trvala kratší dobu, než předtím. I když neběželi zrovna nějakým velkým a rychlým tempem, cesta zpět vždy utíká rychleji než cesta tam.

U brány se oddělili, Sakura a Sai si šli po své cestě domů a Kakashi s Narutem šli konečně odevzdat svitek, který po nich Hokage požadovala.

Cestou k budově Hokage bylo ticho, Naruto neměl absolutní zájem o to, aby se svým senseiem vedl dialog a Kakashi přemýšlel nad tím, kdy konečně bude moci vzít do ruky znovu svoji oblíbenou knížku. Konečně dorazili na místo, vyšlapali těch milion schodů a šli rovně po chodbě, až se konečně dostali ke dveřím, za kterými seděla jejich Hokage společně s naprosto nemožnou hromadou papírů na jejím stole.

Ozvalo se tiché ‚dále', proto Kakashi vzal za kliku a oba vešli do místnosti.

A to, co uviděli, rozhodně nečekali.

Hokage seděla za svým, pořád nehorázně přeplněným, stolem, vedle ní stála Shizune a před stolem stál člověk, kterého by to naprosto nikdo nečekal.

Chlapec měl temně havraní vlasy po ramena. A oči ještě tmavší, jako noc, ve které se dá snadno ztratit a už nenajít cestu zpět.

Černovlásek se otočil za zvukem otevírajících se dveří, a když uviděl toho, kdo vedle nich stojí, zastavilo se mu srdce. Jeho oči putovaly po celé jeho postavě, ale když zabrousil k jeho očím, zastavil se a zaraženě zůstal koukat. Tam, kde na něj měly zírat modré studánky plné překvapení, možné radosti nebo štěstí, na něj místo toho hleděly krvavě rudé oči s naprostým nezájmem.

„Naruto, co se ti stalo?" Sasuke se neudržel a úplně vykolejený se ho zeptal, hlas plný neskrývané starosti.

Ale blonďák jako kdyby ho neslyšel a naprosto ignoroval, vzal zmiňovaný svitek z Kakashiho ruky, prošel lhostejně okolo svého bývalého přítele a položil ho na stůl, přesně před překvapenou Hokage. Všichni čtyři ostatní byli v šoku z toho, že Naruto na Sasukeho přítomnost vůbec nereagoval. Po tom všem, čím si blonďák prošel jen kvůli tomu, aby Sasukeho dohnal a mohl se ho snažit přesvědčit, aby se vrátil domů, a teď jednoduše nic? Ani slovo?

„Naruto?" Zeptala se ho Tsunade opatrně. Naruto zvedl oči od stolu a pozvedl obočí. „Jen jsem ti chtěla říct, že po dlouhém rozhovoru s tady přítomným mladým Uchihou a zvažování jsem se rozhodla, že se Sasuke bude moci vrátit do vesnice, bez toho, aby měl nějaké větší problémy."

Blonďákovy svaly se ani nehnuly, pořád měl ten znuděný a lhostejný pohled v očích. „Hm. Je to vše, můžu jít?" Zeptal se a pokynul rukou ke dveřím, které Kakashi stále držel, jelikož ho situace natolik překvapila, že na zavření dveří totálně zapomněl.

„Ano, samozřejmě, že můžeš." Kývla hlavou Hokage, trochu zmatená.

Naruto se tedy otočil, znovu prošel okolo Sasukeho, který na něj už nepokrytě zíral a prošel otevřenými dveřmi.

Chvíli bylo ticho, všichni se nějak zpamatovávali z toho, co se právě událo. Jako první se ozval Kakashi, který se obrátil na Sasukeho a zeptal se: „Proč si se vrátil?"

„Moje pomsta byla naplněna. Už jsem neměl důvod být mimo Konohu. A taky jsem si uvědomil pár věcí."

„Jaké věci?"

„To není důležité," řekl Sasuke netrpělivě. „Důležitější je, co to mělo sakra znamenat?"

Hokage si povzdechla, společně s ní i Shizune. „Co přesně máš na mysli, Sasuke?"

„Vy se ještě ptáte?! Co to bylo s Narutem?! Čekal jsem vyšilování, možná ránu, ale rozhodně jsem nebyl připravený na to, že mě bude naprosto ignorovat, jako kdybych tady ani nebyl!"

Tentokrát byl čas, aby si pro změnu povzdechl Kakashi. „Jak se to vezme. Naruto se před pěti měsíci dost změnil. A od té doby se dá říct, že je to jednoduše někdo jiný."

Sasukeho tahle slova pobouřila. On sakra viděl, že je to někdo jiný! Pravý Naruto by se mu přeci vrhl kolem krku... Nemohl by ho takhle ignorovat, prostě nemohl.

„A co to má s očima? Má to něco společného s Kyuubim?" Zeptal se netrpělivě.

Tentokrát se ozvala Hokage. „Jak víš o Kyuubim a Narutovi?" Její obočí bylo stažené, pravděpodobně se jí moc nelíbilo, že to černovlásek věděl.

„Asi jste zapomněla, Hokage, ale byl jsem dost měsíců u Orochimara. Pověděl mi pár tajemství."

„No, dobře. Že mně to nenapadlo hned, ten zatracený Orochimaru. Ale to je teď jedno. Nevíme, jestli Narutův stav má něco společného s démonem uvnitř něj, ale je to jedna z možností, ke které se přikláníme." Řekla Tsunade.

„My? Jak my?" Zeptal se vcelku překvapeně Sasuke.

Teď se ujal slova Kakashi. „Naruto absolutně odmítá a ignoruje jakékoliv otázky proti tomuhle tématu, ale já a Tsunade-sama, plus ještě pár lidí, kteří jsou zasvěcení, se snažíme přijít na to, co se stalo. Nejhorší je, že prostě nemáme, čeho by jsme se chytli." Řekl sklesle.

„Ať to zahrnuje cokoliv, chci se na tom podílet." Odhodlanost byla v Sasukeho hlase jasně zřetelná.

„Proč tě to tak zajímá? Byl jsi tolik měsíců pryč, pryč od Naruta a ostatních, a teď se najednou tolik zajímáš? Proč?" Zeptala se Hokage a pozvedla obočí.

„Mám svoje důvody." Řekl prostě Sasuke a zmizel pryč.