TENTO DÍL JE SPECIÁL,ZA VAŠÍ ÚŽASNOU PODPORU! DĚKUJI VÁM! PŘEJI KRÁSNÉ ČTENÍ A SNAD MĚ NEZABIJETE.
Že mu to v kvádru sekne? :O *-* <3
!!!UPOZORŇUJI!!! DOJEMÝ DÍL,PŘIPRAVTE SI KAPESNÍKY!! A TAKÉ,PÍSEŇ NAHOŘE ZAPNOUT AŽ BUDE U TEXTU ZNAENÍ: ^^
BTW. Budou zde napsány obě osoby (Tae i Jinie),které se budou různě střídat,takže dílek bude delší.
-----------
~Jin~
Další nudné ráno,další vstávání,další dlouhá cesta do práce,jako každý jiný den. Vstal jsem,najedl se,upravil svou tvář a vyrazil. Bylo mi nějak divně od žaludku,jakoby se mělo něco stát. Ignoroval jsme to. V mé branži se může stát cokoliv.
"Zdravím Gyu" křikl jsem,sotva jsme vstoupil do restaurace. "Zdravím šéfe. Mám velký novinky!" přihopsal ke mě mladičký číšník. "Co se stalo?" asi jsem vypadal oprávněně zděšeně. Po tom včerejšku,kdy jsem byl na prášky kvůli babičce. "Nooo!! Včera nám volali jedni kluci,který jsou šíleně známý!!!" pištěl jak děcko. "Fajn,dobře. Teď vážně. Kdo sem volal a co chtěl?!" došla mi trpělivost.
"B-B-Ba-" "KDO?!" -ngtan B-Boys." Do háje. Kooku,jsi mrtvý. "Cože?" koukal jsem jak vyoraná myš. "N-no. Objednávali si tu hromadu jídla,že jsme museli jet autem,místo mopedem," dostal ze sebe Gyu. Fííí. Snad tohle našli jen náhodně a Kook jim o mě neřekl.
~Mezitím Taehyung~
"Kookie! Kookie vstávat! Honem! Dělej! Je čas! Už budou otevírat! Sakra Kooku!!" řval jsme jak pominutý. Ono je už skoro poledne a on furt spí?! Sakra,takhle Jinieho nepotkáme! Co,když chodí domů dřív?! A co,když tam dnes není?
"Hyung. Nech toho,chci spát!" mručel a oháněl se kolem rukama,když jsem do něj šťouchal. "NE! Na nohy! Už je skoro poledne! Dělej!" třásl jsem s ním. "Uhh? Kolik je?!" narovnal se a koukl se na mobil. Z vyděšeného výrazu se vytvořil naštvaný. "Skoro poledne?! Vždyť je sotva sedm ráno!! A to není poledne! NENI,chápeš?!" řval. "Um.. Promiň maknae. Ale já se nemůžu dočkat,prosím!! Pomozte mi s tím překvapením. Prosím,prosím. Smutně koukám" udělal jsem psí očka. "Fajn,ale až tak za 2-3 hodiny. Je moc brzo" a zase si lehl. No je on normální?!?
Plán byl,tedy podle mě dost pěkný,nasledovný:
Budíček,někdy ráno,to je jedno kdy. Hygiena a podobný tyhle věci. Snídaně,přeci jen s plným žaludkem se líp pracuje,úprava zevnějška. Tím myslím nějaký pěkný oblek,který jsme kdysi dávno koupil. Dál? Návštěva květinářství. Nákup obrovského pugétu lilií,počítám tak 100 kytek,které Jin miluje. Pak cesta směrem zlatnictví,kte mu koupím překrásný prsten. A je jedno,kolik zaplatím! Poté se Kook sám vydá do té restaurace a když tam bude HODNĚ,a to opravdu hodně lidí,napíše nám a my tam přijedem. Vylezeme a jeden po druhém vlezeme do restaurace. Každý asi s 5ti minutovým rozmezím. A já jako poslední s kyticí a prstenem.
Pak to začne. Kluci pustí skladbu,kterou jsme s Jinem poslouchali moc rádi a já vejdu. A dál? Dál to bude jen improvizace. Jsem na sebe zvědavý. Bude to krutý. Mám z toho strach.
Fajn. Jdu si ještě jednou přežehlit oblek,který jsem snad už spálil,aby vypadal dokonale. Je to hrozný,mám trému. Co,když mě už nechce? Zatřepal jsem hlavou abych smazal zlé myšlenky a naposledy pohladil oblek. Kluci říkali,že v tom vypadám dokonale a i Jiniemu se kdysi moc líbil.
Teď je čas na sprchu. Nebo vanu? Ne! Vířivku,pak sprchu.
Vysvlékl jsem se a zabubnoval si na břicho. Baví mě to a bubnuju,když jsem nervózní. Zapnu vířivku a vložím své tělo do bublající horké vody. Příjemnééé! Ovladačem zapnu relaxační hudbu,naleju pěnu do koupele s levandulí,opřu se a zavřu oči. Musím nechat své tělo si odpočinout. Vůbec jsme nervama nespal.
