Daily Perfection [Ereri/Riren; CZ] ✔

Kapitola 0: Úvod ✔

Úvodní slova jsou slova pro blbce. Úvodní kapitoly jsou kapitoly, které nikdy nebudou dávat úplný smysl. ~ Aya

2.2.2017 - pokud někdo hraje ELOA, neváhejte mi napsat! Sháním lidi do své guildy, abychom mohli bojovat o mapu a její města c: a jak teď s radostí říkám: COME TO YUTOPIA~!

Dobré ráno, ponurý světě! (Ano, i takhle se dá začít příběh, který vám chci vykládat. Možná se vám to bude zdát divné, pro někoho možná i ponižující, ale je to o mně. Je to můj příběh.)

Posadil jsem se v posteli a přehodil nohy přes okraj. Vlastně se mi do školy ani nechtělo, ale musel jsem. Zazíval jsem a zvedl se, abych šel do koupelny, kde jsem si opláchl obličej a vyčistil zuby. Jediné, co mě ve škole bavilo, byly pohledy lidí.

Tak schválně, představte si naprosto normálního kluka, který má osmnáct let a studuje střední školu a brzo bude maturovat. Pak si představte jeho adoptivní sestru, která je o pár měsíců mladší než on, chová se jako matka všech jeho kamarádů a je silnější než on. Pak si představte malého chlapce, ale i přesto stejně starého jako ostatní dva, jak se krčí za těma dvěma a snaží se je zklidnit, jelikož oba mají horkou hlavu a vrhají se do bitek.

Tak jsme vás trochu seznámil s postavami a teď jména. Hlavní postava, tedy já - Eren Jaeger, moje sestra - Mikasa Ackerman a náš ustrašený kamarád - Armin Arlert. Já a Armin navštěvujeme poslední ročník střední školy, Mikasa je o rok níže, jelikož šla do školy o rok později. Do maturit zbývá ještě nějakého půl roku, ale všichni se začínají připravovat a zjišťovat si informace o vysokých školách a univerzitách nebo si začínají shánět práci. Já naštěstí menší práci mám, pokud se tomu dá tedy říkat práce. Je to hodně zvláštní, hlavně když si představíte mě, ale jsem model.

Model pro jednoho chlapce, který vyšel stejnou střední školu, když já končil první ročník. Jmenoval se Levi Ackerman a jeho fotografie nebyly ničím zajímavé. Portréty lidí, vánoční večírky, svatby, krajina... Fotil vše, kde se naskytla možnost. Byl tajuplný, zajímavý, mysteriózní. Všichni se ho báli, ale zároveň ho i obdivovali ba i dokonce uctívali. A jak jsem se dostal k tomu, abych mu dělal model a aby se jeho fotografie začaly dokonce i prodávat? Dlouhý příběh, ale zkusím ho zkrátit.

Krátce po nástupu do čtvrtého ročníku střední školy jsme měli menší oslavu narozenin a já se s Jeanem vsadil, že se mi nepovede nikoho dostat. Většina lidí v domě věděla, že jsem pansexuál, ale jenom Armin a Mikasa věděli, že jsem spíše bisexuál. No, pokračujeme. S Jeanem jsme se vsadili o potupu na škole, protože čím větší, tím lepší. Samozřejmě, že jsem nikoho nesbalil a Jean odešel, bůhvíkam, s Marcem, kterého doteď všichni litují. A ano, chodí spolu.

Potupa na celé škole. Udělat si ostudu. Byl jsem pro cokoliv, klidně bych proběhl hlavní chodbu bez veškerého oblečení, ale to, co Jean vymyslel, to jsem nečekal. Jenže mu můžu i poděkovat, jelikož díky potupě fotím. A vydělávám si. A získávám něco cennějšího, než by Jean kdy mohl mít. Dva dny po oné akci přišel Jean do naší třídy, sedl si na židli u Arminova stolu a hodil po mně malou panenku v šatičkách. Všude samý volánek a krajka a... spodničky, moc spodniček. Ona ta panenka dokonce měla i nějaké nadkolenky a něco, co připomínalo podvazky a takové krásné botičky a v hlavě čelenku s mašličkou, která byla pomalu větší než její hlava.

"Pořádně si tu panenku prohlídni ještě jednou, Erene," ušklíbl se Jean a pokračoval: "protože v podobném oblečení budeš teď týden chodit." dodal pak a s úsměvem koně odkráčel ze třídy. Panenku mi nechal. V ten moment jsem nevěděl, co říct, nevěděl jsem, jak se tvářit nic. Prostě jsem seděl a lapal ústy jak ryba na suchu.

"Erene, ty to hodláš udělat?" zamumlal Armin, který vše viděl a slyšel. Nadechl jsem se a položil panenku na stůl.

"Jdu do toho," zasmál jsem se tiše a pokrčil rameny. "Navíc, ty šaty jsou roztomilé." dodal jsem pak tiše a čekal na reakci ostatních spolužáků. Všichni věděli, že se s Jeanem moc nemusíme a když máme možnost, jeden z nás vyprovokuje bitku nebo hádku a zůstáváme často po škole. A většina mých spolužáků taky věděla, že vše, co si na mě Jean vymyslí, přijmu a zachovám si chladnou hlavu.