Život ve stínech - Ztráta kontroly

11)

Jen co jsem vyšla z učebny, odchytil mne náš třídní profesor.

,,Ahoj Kiro. Potřeboval bych od tebe aby jsi třídě rozdala papíry s kroužky."řekl.
,,Jenom budeš muset jít se mnou. Mám je v kabinetu."usmál se na mne a aniž by chtěl slyšet můj názor se vydal chodbou pryč. Rozmrzele jsem ho následovala.
Před jeho kabinetem jsme se zastavili a on začal od něj hledat klíče. Asi po třech minutách je našel a odemknul. Nervózně jsem si kousala dolní ret. Chtěla jsem být v učebně biologie dostatečně brzo aby jsem si mohla sednout někam kde by mi to vyhovovalo.
Netrpělivě jsem nenápadně poklepávala prsty o otevřené dveře.
Učitel byl neskutečně zmatený. Měl kabinet sám pro sebe a stejně v něm nemohl nic najít. Už zvonilo když malé brožurky našel v dolním šuplíku jeho stolu. Místo nakopnutí jsem ho slušně pozdravila a tryskem se rozběhla do učebny biologie.
Když jsem ji konečně našla málem jsem se u dveří srazila s malou ale usměvavou učitelkou. Nedopatřením jsem upustila všechny brožurky.

,,Promiňte."vyhrkla jsem a shýbla se pro ně.

,,Nevadí."řekla. Počkala než jsem všechno posbírala a pustila mě dovnitř. Všichni se zvedli.

,,Sedni si."vyzvala mě učitelka. Rozhlédla jsem se po třídě.

,,Tady už žádné volné místo není."namítla jsem.

Učitelka se rozhlédla po třídě.
,,Tam vzadu je jedno volné místo."řekla a ukázala někam dozadu.

Dneska fakt nemám štěstí.

Věděla jsem, že hádat se s profesorkou by nemělo smysl. Proto jsem poraženě svěsila ramena a odšourala se na místo v poslední lavici vedle Jareda. Rozhlédla jsem se. Barča seděla v přední lavici. Vedle ní byl nějaký kluk. Bezradně se na mě koukala. Bylo vidět, že jí to mrzí.

Poočku jsem se podívala na Jareda. Mračil se na učitelku před tabulí.

Já jsem asi ten největší smolař na světě.

Povzdechla jsem si a vytáhla jsem si věci na biologii.

...

Dalších několik dnů probíhalo normálně. Máma se snažila vypadat a myslet optimisticky.
S Barčou, Zoe a Patrikem jsem se hodně sblížila a nebyl den, kdy by jsme společně něco nepodnikli.
S Jaredem jsem už nepromluvila ani mu nenapsala. Dostatečně mi stačilo, že jsem vedle něj musela sedět už ve dvou předmětech.

Stále tu ale byla jedna tíživá záležitost. Byla sice schovaná v pozadí mé mysli, ale stále tam byla.
Dny se měnily v týden a mě pohlcoval čím dál tím větší strach. Nechtěla jsem ho dávat najevo, ale když jsem byla někde sama nemohla jsem se ubránit slzám a beznaději. Neustále jsem přemýšlela co se stane pokud tátovu přání nevyhovíme a já zůstanu u matky. A co se stane se mnou pokud se rozhodnu mu vyhovět.

O dva týdny později

Šla jsem co nejrychleji po chodbě. už teď jsem šla na hodinu biologie pozdě. Zdržel mě učitel zeměpisu. Potřeboval odnést mapu naší republiky.

Se zazvoněním jsem vtrhla do třídy a co nejrychleji jsem si nachystala učebnice když jsem si sedla na svoje místo.

Profesorka dorazila o pár minut později než já.

,,Takže třído... rozhodla jsem se, že si uděláte malou skupinovou práci na téma soustavy člověka. Skupinky budou podle toho jak sedíte. Nemám trpělivost na to vaše dohadování takže vám teď podle lavic zadám nějakou soustavu."řekla přísně a začala mluvit k přední lavici.

Podívala jsem se na Jareda. Taky se na mě koukal. Zamračila jsem se na něj a on na mě.

Učitelka k nám dorazila po patnácti minutách.

,,Takže vy dva si vezmete... trávící soustavu."řekla a už se chystala odejít když Jared promluvil.

,,Paní profesorko, žádám vás o jinou dvojičku."řekl pevným hlasem.

Učitelka se na něj otočila. ,,Pane Stenharde, myslíte si, že mám náladu se zabývat vaším problémem? Jestli máte se slečnou Graceovou nějaký konflikt tak si ho urychleně vyřešte jinak budete mít pětku." Dál už s ním o tom nediskutovala, otočila se a odešla od naší lavice.

Podívala jsem se na něj. Tvářil se nepřístupně.

Máme čas do konce září ten projekt udělat.

To bude zábava.

Omlouvám se za krátkost dílu. Snad se vám i tak líbil. Určitě se těšte na další, který bude určitě zajímavý :)))

Moc vám děkuju za všechny votes a komenty. A za 2k shlédnutí!!! Moc vám děkuju :)

Vaše Fancy♥