Život ve stínech - Ztráta kontroly

7)

Ikdyž by jsem měla kuchařkám poděkovat za to, že kvůli nám stály skoro celý den u sporáků, teď bych je nejraději vyhodila z okna.
To co nám daly k jídlu se totiž jídlu ani v nejmenším nepodobalo. Ani ve vzhledu ani v chuti.

,,Co to má jako být?"zeptá se jeden kluk od nás ze třídy sedící vedle mne. Jmenuje se Patrik. Od pohledu mi je sympatický. Má blonďaté vlasy a pomněnkové oči. Vypadá trochu jako dítě a ne jako středoškolák.
Seznámili jsme se ve frontě na oběd. Tehdy se k nám nenápadně připlížil ze zadu a s hlasitým ,,BAF!" mě vyděsil k smrti. Barča ho hned pořádně seřvala. Já jsem se tomu jenom zasmála a nakonec se začala chechtat i ona.

,,Hnus vařený, na octu smažený a na skládce nalezený. Už jsem zabil dvě kuchařky, nějaký holky i kluky a tebe chlapečku taky zabiju."zarecitovala jsem spackanou napodobeninu koblížkovy písničky smíchanou s otesánkem, popadla Patrikovu vidličku, napíchla na ni kousek toho něčeho a v nestřeženou dobu, kdy se pobaveně smál nad mou improvizací, jsem mu ji šoupla do pusu i s celým nákladem.

Ohromeně se ke mě otočil. Musela jsem se začít smát.
Patrik si vytáhl vydličku z pusy a zároveň vyplivnul všechno co v ústech měl. Hlasitě se rozkašlal.

Teď už jsem nebyla jediná kdo se prohýbal smíchy. Holka naproti mě s krátkými, rezavými vlasy bušila pěstí do stolu za doprovodu hlasitého smíchu. Jmenovala se Zoe.

Barča se o mne opřela aby nespadla ze židle. Já jsem taky měla co dělat abych taky neskončila na zemi.
Sledovala jsem jak se snaží vykašlat poslední zbytky oběda.

,,Ale jdi ty. Zas tak hrozný to být nemůže."řekla jsem mezi záchvaty smíchu.

Naoko nenávistně se na mě podíval. Popadl skleničku s pitím a na jeden nádech všechno vypil.
Vytřeštil oči a vychrstl čaj do zbytku svého oběda. Přímo na hromádku svinstva, které před chvílí vyplivnul.

,,Fuj! Fuj! Blé! Blé!"opakuje pořád dokola.

,,Promiň, ale nemohla jsem si pomoct."řekla jsem a položila mu ruku na rameno.

,,Jestli budu mít nějaké následky tak si mě opravdu nepřej!" Zachrčí. ,,Mí rodiče tě zažalujou a půjdeš sedět."

,,Jasně."řeknu a za chvíli se už zase smějeme všichni. Dokonce i Patrik mi přestane vyhrožovat a uznale mě poplácá po zádech.
Tak uvolněnou náladu u oběda jsem ještě nezažila.

Zoe nás celou dobu u oběda bavila. Měla úžasný smysl pro humor. Proto mě zahřálo u srdce, když mi poblahopřála k povedenému vtípku.

Jenom nerada jsem se zvedla od stolu a odnesla netknutý oběd zpátky kuchařkám k 'vracecímu okýnku'.

,,Tak co? Kam máte namířeno dámy?"zeptá se nás Patrik, když vyjdeme z jídelny na vzduch.

,,Já bydlím nedaleko odtud."řekne Zoe.

,,Já taky."přidá se Barča.

,,Já musím na autobusovou zastávku."řeknu.

Patrik se na nás chvilku kouká a pak navrhne: ,,Tak co kdyby jste šly vyprovodit Kiru k autobusové zastávce a pak by jste šly spolu domů? Já taky jedu autobusem takže je čistě na vás jestli půjdete s námi."

Barča horlivě přikývla a Zoe po pár vteřinách přikývla taky.

Zastávka byla od školy pár stovek metrů. Celou cestu jsme si povídali a občas jsme vybuchli smíchy, když někdo řekl něco k popukání. Patrik se smál tak moc, že nedopatřením skončil v příkopu, kde se svalil do trávy.

Na zastávku jsme dorazili s dostatečným předstihem. Podle mých hodinek měl autobus přijet až za 10 minut.

,,A tak jsem mu položila ruku na rameno a řekla jsem mu: ,Neboj kámo. Soucítím s tebou.' ."dovyprávěla Zoe svou zábavnou historku ze školy. Opřela jsem se o kolena, aby se udržela na nohou.

,,Jestli ještě něco řekneš tak asi prasknu smíchy."řekla Barča, když se trošku uklidnila.

Zoe se na ni laskavě usmála a podívala se na hodinky.

,,No to snad ne!" Vyhrkne ,,To už je tolik hodin? Je mi líto, ale musím už jít domů."řekne smutně. Soucítím s ní. Mě se taky nechce domů. V jejch společnosti se cítím tak nějak... líp. Po dlouhé době jsem někam zapadala.

,,Tak já půjdu s tebou."řekne Barča. Usměje se na mě a zamává mi. Pak se obrátí k Patrikovi a pohrozí mu.

,,Podle tvého momentálního chování si myslím, že jsi fajn člověk, ale i přes můj pocit tě neznám. Takže jestli se Kiry jenom dotkneš... budeš mít co dělat se mnou."zavrčí.

Patrik před ní ucouvne. ,,Ůůů. Už se bojím."řekne a usměje se na ni. ,,Taky ti přeju hezký den Barčo."

Vezmu ji za paži a odtáhnu ji stranou.

,,Barčo, cením si tvojí starosti o mě, ale nemusíš to tak přehánět."zašeptala jsem jí do ucha.

Zamračí se.

,,Já neříkám, že ti to zakazuju, ale všeho s mírou."

Pousměje se tomu.

,,Dobře." Otočí se a rozběhne se za Zoe.

Vrátím se k Patrikovi.

,,Co jste si tam vy dvě říkaly?" Typickej zvědavec.

,,Nic zvláštního. Jenom jsme tě pomlouvaly a urážely. Nic zvláštního."řeknu ledabyle a pokrčím rameny. Snažím se udržet vážný výraz. On si mě měří podezřívavým pohledem. Nakonec sklopí hlavu, svěsí ramena a popotáhne.

,,Jste na mě zlé."řekne plačtivým hlasem a znovu popotáhne.

Vyprsknu smíchy a jemu ten obličej taky nevydrží dlouho. Oba dva se jsme se tam smáli a kolemjdoucí se na nás koukali jako na dva psychopaty.

Podívám se Patrikovi přes rameno a smích mě rázem přejde. K zastávce přichází Jared. Ruce má v kapsách a hlavu má sklopenou. Přikrčím se za Patrikem. On se na mě nechápavě podívá a otočí se.

,,A helemese. Pan Divňous přichází."zašeptá si pro sebe. Otočí se zpátky ke mě.

,,Ty se ho bojíš?"zeptá se pobaveně.

Na takovou otázku se mi odpovídat nechce a tak mlčím.

,,Nedivím se ti." Zavrtí hlavou a ohlédne se přes rameno. ,,Nahání hrůzu. Je divnej."

Divím se, že to řekl takhle nahlas. Doslova vystihl mé pocity.

Jared se dál blížil k zastávce. Zvedne hlavu a přejede pohledem seskupení lidí na zastávce. Pohledem se zastaví na nás dvou. Pak se otočí a rychlým krokem odejde pryč. Za chvíli mi zmizí z dohledu.

Patrikovi klesne čelist.

,,Co to mělo znamenat? Podíval se na tebe a vzal roha." Podezřívavě se na mě podívá.

,,Možná mu naháníš hrůzu."řekne a hlasitě se zasměje. Mě se smích zadrhne v hrdle. Nejsem schopna vydat ani hlásku.

Možná má Patrik pravdu. Jestli jo, tak by to pro mě byla nesmírná úleva.

Tahle představa je pro mě, ale nedosažitelná.

Ahoj :))

Tahle kapitola se mi ani trochu nepovedla. Snad mi to prominete :/

Každopádně mi napište jak se vám líbila a co by jste zlepšili, nebo co si myslíte co se v další kapitole stane.

Na obrázku je nahoře Patrik a dole Zoe.

Vaše Fancy♥