Children Of Fate /Sequel to Dirty Secret/ !No updates

21. Children of Fate

„Vezmi si mě," zavrčím na něj. Jestli se na tvůj krásný ksichtík totiž budu dívat dlouho, asi se udělám do svých vlastních kalhot.

„Cos říkal?" zeptá se provokativně a znovu se mnou pohne na své noze. Udržím v sobě vzdech, přece mu hned nedám najevo, že jsem z něj úplně hotový a že tohle je to, na co jsem čekal.

„Neslyšel jsem tě," dodá, „musíš být hlasitější."

Stoupnu si, jak nejvýš na špičky umím a začnu ho líbat. Vysloužím si za to plácnutí po zadku, které zaštípne i přes látku jeansů tak, že skoro nadskočím.

Když se začnu péct horkem ve svém vlastním oblečení, jak už z Adamovy přítomnosti, tak z toho, co mi provádí, jeho noha mezi mými najednou zmizí a on se odtáhne.

Podívám se mu do očí a on se usměje, mezi tím, co já naoko zesmutním.

Chytí mě za ruku a přitáhne mě ode dveří k sobě. Oběma rukama mě chytí pod stehna a vysadí mě na sebe, než mě znovu políbí.

Narazí mě na stěnu a dám si pořádnou ránu do zad. Jeho plné, horké rty si začnou prodírat cestu k mému krku. Zakloním hlavu a zapletu mu prsty do vlasů.

Ohlédnu se vedle sebe, na podstavci stojí váza, která se s mým nárazem do stěny začala houpat.

„A-Adame?" upozorním ho trhaně, když svými zářivě bílými zuby skousne kůži na místě, kde mě před chvílí líbal.

Najednou váza spadne a já sebou cuknu leknutím. Adam se překvapeně otočí ke zdroji hluku.

Oba se podíváme na vázu, pak na sebe navzájem a zase zpátky na vázu.

„Byla drahá?" probourám chvilkové ticho.

„Byla z Japonska, dal jsem za ni snad majlant," přizná.

Moje tvář se zkroutí v divném úšklebku, jak se snažím zadržet smích.

Adam se na mě chvíli vážně dívá, jako bych za to mohl já.

Ve stejnou chvíli se začneme smát jako blázni a Adam mě opatrně pustí zpátky na zem. Výborně, dva šílenci, co rozbili vázu za velké prachy, oba se značnou erekcí v kalhotách.

„Myslím, že tenhle barák náš sex nepřežije," zkonstatuje. Proplete si se mnou prsty a vyjde se mnou schody.

„Nebolí tě tvoje válečné zranění?" zeptám se. Zatáhne mě do své ložnice, chytí mě za lem trika a začne mi ho vyhrnovat nahoru. Sklopím pohled a těsně před mou zjizvenou částí hrudě jeho ruce zastavím.

„Já svoje zranění vydržím," odpoví mi. Ucítím na sobě jeho starostlivý pohled. „Je něco špatně?"

„Já jen," povzdechnu si a podívám se na něj, „ty jizvy tam pořád jsou."

„Nemáš nic, za co by ses musel stydět. Navíc, jsme na tom podobně, já mám taky obvázané břicho."

„Promiň," hlesnu.

Na to mi neodpoví a přetáhne mi triko přes hlavu, stejně jako to udělám já jemu, než mě žduchne na postel. Zavrávorám a spadnu na ni, toho Adam využije a vyleze si nade mě.

„Jsi tak krásný," pochválí mě a začne mě líbat na hrudi. Nevynechá ani jedno místo, ani centimetr.

„Přestaň lhát," pobídnu ho. Znovu se vytáhne do úrovně mých očí a naštvaně ty svoje přivře.

Bez toho, aby přerušil oční kontakt, mi rozepne kalhoty a stiskne naběhlou bouli pod nimi.

Nahlas zavzdychám, protože jsem to nečekal.