Children Of Fate /Sequel to Dirty Secret/ !No updates

11. Children of Fate

*Tommy
Po těle mi naskáče husí kůže.
„Tvoje rty jsou lepší, než jsem čekal, že budou," zkonstatuje Daniel a přejede mi palcem po spodním rtu. Zachvěju se pod jeho dotekem. Fangirl.
„Budu to brát jako kompliment, nehledě na to, že sis myslel, že budou špatné," odvětím.
Uhnu pohledem od jeho očí, protože uslyším kroky. Kroky, které zní, jakoby se k nám hnalo stádo nosorožců. Podívám se za zdrojem zvuku.
„Pusť ho, hned!" je první pokyn, který slyším. Je mířený na Daniela, protože se postava vycházející ze stínu dívá na něj. Hned po tom pohledem přejede mě. Proč musí vždycky všechno pokazit a co tu kurva vůbec dělá ve stejnou dobu, jako já?!
Daniel se pohrdavě uchechtne a stiskne moje boky. Přitáhne si mě za ně blíž.
„A co když ti řeknu, že nepustím?"
„Pak ti rozbiju tu tvou drzou hubu!" pohrozí mu Adam a stiskne mou paži. Silně s ní trhne, takže se nedobrovolně musím přemístit za něj.
„Au, kurva, hráblo ti?!" zvednu hlas. Adam se na mě otočí s tím, že mám mlčet, že ničemu nerozumím.
„Jsi psycho," založí si ruce na prsou Daniel a pozorně sleduje Adamovu žárlivou? scénu.
„O tom si s tebou nebudu povídat, vím, co dělám. Nasedni do svého auta a vypadni, hned!" zavelí Adam.
„Jak si přeješ," pokrčí rameny Daniel a pošle mi vzdušnou pusu, „uvidíme se."
„Neuvidíte," opraví ho Adam. Tohle si s ním ještě vyřídím. Kokot.

Kývnu na Daniela, který odjíždí v autě. Nechtěl jsem se s Adamem hádat před ním, nechci, aby situace byla ještě trapnější, než je teď. Co si o mně musí myslet, proboha? Že bydlím v domě psychopata?
Jo, přesně to.
Když se s autem vzdálí do bezpečné vzdálenosti, Adam mě začne táhnout do domu.
„Proč jsi to udělal?!" snažím se mu vysmeknout. Proč sakra musí mít takovou sílu!
Ignoruje mou otázku, dívá se před sebe a tiskne mi ruku ještě víc.
„Jsi blázen, Adame! Všechno jsi pokazil, chápeš?! Všechno!" zkusím to znovu.
Má mě naprosto na háku. Místo odpovědi mě vtlačí do dveří, konečně mě pustí a zavře je.
„Proč se kurva musíš pořád chovat jako moje máma?! Sám jsi říkal, že jsme spolu skončili už dávno, tak o co ti pořád jde?! Nech mě žít, sakra!" rozhodím rukama. Cítím, jak mi hoří obě tváře. Ještě z něj dostanu infarkt.
„Nevíš, s kým máš tu čest, Tommy Joe. Očividně ani nevíš, kdo to vůbec je," pronese klidně.
„Nevím, ale mám dost času ho poznat. Teď mě to ani nezajímá!" odseknu.
„Stačí ti jeho jméno, abys mu vlezl do postele a nastavil zadek?" zeptá se mě s vážným výrazem.
To si snad dělá prdel. „Ne, Adame. Takovou chybu jsem udělal s tebou a jak jsem dopadl? Jako laciná hračka. On není jako ty, nevyužije mě! Hledáš chyby všude možně, ale sakra, největší idiot jsi tu ty!"
„Nestihne tě využít, nic mezi vámi totiž nebude," oznámí mi Adam.
Něco si zabrblám a chystám se k odchodu. Chvíli se na něj ještě pohrdavě dívám, něco mě prostě nutí tady stát, mezi tím, co on odchází do kuchyně. Vytáhne si z ledničky poloprázdnou lahev vína a ze skříňky skleničku. Zakroutím hlavou a rozejdu se pryč. Když se dostanu před schody, schytnu si ještě jednu Adamovu poznámku.
„Nebude v posteli lepší, než já. Stejně pak přijdeš zpátky za mnou."
Na tohle můj pohár trpělivosti přeteče a já se rozejdu k němu. V ruce drží skleničku s vínem a pořád vypadá strašně klidně. Na tváři má drzý, arogantní úsměv. Jak moc ho nenávidím.
Je zadkem opřený o kuchyňskou linku. Stoupnu si před něj. Najednou mi došla slova, nevím, co jsem mu na to chtěl říct.
„Já.." začnu. Snažím se najít nějakou vhodnou nadávku, argument, cokoliv. Notak, Tommy, mysli!
„Ty?" upije ze své sklenky a znovu se na mě podívá.
„Já... už bych za tebou nikdy nepřišel! Jsi hajzl, Adame, kazíš mi život a.."

„Mohl bys už držet hubu?!" položí skleničku na pult a než se naděju, svírá moje tváře v dlaních. Líbá mě. Spokojeně zavřu oči.
„Ne, Adame," odporuju mu, přičemž mu oplácím každý polibek, který mi věnuje.
„Vím, že to chceš," přesvědčuje mě, mezi tím, co mi prsty jezdí ve vlasech a tahá za ně.
„Tohle nemůžeme," zkusím to znovu. Jedním pohybem rukou se dostane od vlasů až k mému zadku, který stiskne a vysadí mě za něj na kuchyňskou linku. Automaticky mu obmotám ruce okolo krku, abych ho měl blíž.
„Můžeme všechno," zase vyvrátí můj argument. Vždycky dostane to, co chce.

Hned na to mě za ruku strhne k sobě na zem. Proplete si se mnou prsty a beze slov se mnou rychlým krokem vyjde až do ložnice.
„Kde máš Morbida?" rýpnu si. „Vážně o něm chceš mluvit? Šel ven, asi, teď je mi to jedno," znovu se přilepí na mé rty.
Co to dělám, proč to dělám? Ne, tohle nesmím. Nemůžu s ním spát, po tom všem, co udělal. Po tom, kolikrát mě podrazil, jen tak. Navíc, začíná mě bolet noha. Ale na tom nezáleží.

„Adame, přestaň," položím mu ruce na ramena a pokusím se ho odstrčit. On mě ale pořád tiskne zády ke dveřím.
„Prosím, přestaň," nespokojeně se ošiju a on se ode mě odtáhne. Odstoupí ode mě a jednoduše pokyne: „Odejdi."
Ublíženě se na něj podívám. Měl pravdu. Vždycky za ním přijdu, jako největší blbec a teď mě vlastně bolí, že mě posílá pryč. Vrátím se a nechám ho, aby mě využil a odkopnul. Vždycky. Ne, znovu ne. Jsem dospělý chlap a měl bych se někde usadit, natrvalo. A v jeho domě to nebude.
„Jestli se ti nic z tohohle nelíbí, odejdi alespoň z tohoto pokoje, Tommy Joe," důležitě mě osloví.
Rukou ukáže směrem ke dveřím a já pokorně přikývnu. S jednoduchou omluvou mizím za dveřmi.

Zamířím rovnou do svého pokoje. Jsem mrtvý, úplně mrtvý. Moje noha bolí víc, než jsem čekal, že bude. Neměl jsem chodit bez berlí. I když.. líbil bych se Danielovi, kdybych je měl?
Mám pocit, že se za chvíli zhroutím, vážně. Daniel je další kapitola sama o sobě. Pár let jsem nemohl najít jednu osobu, která by mě políbila, kromě Blair Witch Liz a najednou mám za jednu noc rovnou dva chlapy. Jsem teď děvka, nebo co? Nerozumím ani sám sobě. Nemám problém s tím, abych políbil ženskou, stejně jako nemám problém s tím, políbit chlapa. Do toho mi pořád probíhá hlavou to, co mi řekla moje matka s mojí sestrou. V podstatě mě vyřadily z rodiny, kvůli tomu, že jsem jel za Adamem. Neměl jsem tam jezdit. Neměl jsem ho znovu vidět. Mixuje se to ve mně dohromady. Potyčky s Liz, setkání a polibek s Danielem, Adam, který dělá scény a snaží se mě zničit, bůhví proč a do toho mi leze ten jeho pomatený přítel, Morbid. Co jsem komu udělal, čím jsem si zasloužil to, že ani sám nevím, co cítím? Jediný pocit, který v sobě mám, je strach. Strach z toho, že pokud si něco, nebo někoho nevyberu, ztratím všechny. Zklamu svou rodinu a ta mě už naprosto odřízne. Budou dělat, že k nim nepatřím... Vážně bych se měl vyspat.

Unaveně ze sebe sundám oblečení a spadnu do postele. Vedle mě se ozve hlasité chrochtání.
„Etto!" zamručím unaveně. Proč spí v mojí posteli, sakra?
„Etto, posuň se!" zatlačím na ni, aby se probudila a odešla, ale ona si pořád spokojeně spí, rozvalená přes většinu postele. Rozžhnu lampičku a podívám se na sliny, které jí tečou všude okolo tlamy. „Prase," zakroutím hlavou. Vypadá to, že tuto noc mi jedinou společnost bude dělat moje štěně.
__
HELLO BAES.

Jsem doma a pokusím se psát. *Potlesk*
Máte tu pár Tommyho deep myšlenek. Upřímně, být na jeho místě, asi se zblázním, nebo přinejmenším odejdu z Adamova domu. Nebo zabiju Morbida i s Adamem, protože why not, že jo.

Co byste na Tommyho místě dělali vy? (Nebo na Adamově místě?)

p.s.: Mimochodem, sleduje tu někdo Emmu Blackery? Dneska mě totálně dostalo její video s tím, co jí diagnostikovali. Poor bae.

p.s.no2.: HA, WATTPADEŘI, MÁTE CHOF DŘÍV, NEŽ BLOGEŘI, PROTOŽE MI TO ZAS NEFUNGUJE

Komenty si prosím, otázku tam máte, tak se rozepište, juju?

luh uuu