Children Of Fate /Sequel to Dirty Secret/ !No updates

1. Children of Fate

"Kdo ještě?" zeptám se choreografky a zapřu se zády o kuchyňskou linku.

"Budeme tam mít několik tanečníků, modelky, Terrance a Johnnyho, vlastně to bude většina lidí, co znáš," řekne Carmit.

"A Hype?"

"Bude tě čekat v ateliéru, pravděpodobně odpoledne. Mohl by ses přijet podívat na zkoušku, jak to asi bude vypadat, jestli chceš v choreografii ještě něco změnit, nebo tak," mluví tak rychle, že pomalu nemůže ani dýchat. Je hrozně ukecaná, ale na to, jak moc mluví, taky dost koná, což se často nevidí.

Porozhlédnu se po obýváku, mezi tím, co mi Carmit povídá o tom, jak si to všechno perfektně zařídila. Říká mi o tom už asi po milionté, ale stejně ji to pořád baví.

Moji černou koženou pohovku osvěcují paprsky slunce, procházející velkým oknem, teď bez závěsů. Alespoň, že v Californii je skoro pořád slunečno, na rozdíl od Švédska.

Vypadá to tady hodně luxusně. Dlouho jsem jezdil na tour s Queen, pak jsem navštěvoval pár států v Evropě, abych získal inspiraci a přišel na trochu jiné myšlenky. Nebyl jsem moc doma a teď si znova všímám perfektních detailů mého domu.

Myslí mi probleskne vzpomínka na jednoho z kluků, kterého jsem tu měl. Přesně na té pohovce jsem ho ohnul a..

"Tak co?" přeruší mě hlas z mobilu.

"Co, co?" překvapeně vyhrknu a snažím se vzpomenout si, co mi řekla.

"Neposlouchal jsi mě, Adame," naštve se. Jako každá ženská. A pár gayů.

"Poslouchal!" ohradím se. Rozhazuju tu rukama jako blázen, stejně mě nevidí.

"Ptala jsem se, jestli přijedeš na tu zkoušku?" zopakuje mi otráveně svou otázku.

"Jo, jo, jistě," souhlasím, abych si to u ní vyžehlil, "kam?"

"Do Burbanku," oznámí mi Carmit a já se zapřu rukou o stůl.

"Do Burbanku?" zeptám se ještě jednou, jako bych slyšel špatně. Vím moc dobře, co dělám, kam jedu a kdo tam teď je. Jenom se mi tomu nechce věřit.

"Nějaký problém s Burbankem?"

"No," nadechnu se k tomu, abych začal mluvit, ale rozmyslím si to, "ne, v pořádku. Přijedu, čekej mě tam, asi za půl hodiny."

"Dobře, měj se," rozloučí se se mnou, "jo a.. Adame, pak ti musíme něco oznámit."

"Jsi těhotná?"

"Ne, blbečku. Týká se to tebe, ne mně. Ale řekne ti to Camilla, nebo někdo. Já ne, moje věc to není."

"Nemůžeš-"

"Nemůžu ti to říct, ahoj," s těmito slovy zavěsí.

Na mobilu si pustím hudbu od Tove Lo, song Talking Bodies a přejdu ke kávovaru. Dnešek bude chtít nejmíň jedno silné kafé.

*

"Tommy!" zavolá na mě dobře známý, otravný, ječící hlas. Taky tě miluju, Liz Anne Hillová.

Hodím si přes hlavu polštář a schovám se víc pod přikrývku, ve snaze se schovat a doufat, že mě tahle čarodějnice už nikdy nenajde.

"Thomasi Joe Ratliffe!" zapiští ještě jednou a já mám chuť po ní něco hodit.

"Nóó?" otráveně se protáhnu a poupravím si vlasy.

"Vstaň!" vezme mi polštář a odhodí ho na druhou stranu místnosti.