Children Of Fate /Sequel to Dirty Secret/ !No updates

21. Children of Fate

-number- +
A ANETA MÁ ZÁKAZ TOHLE ČÍST!
___

„Ty?" promluví mi do hrudě.

„Já, nevím, jak bych ti to měl říct," nasucho polknu. Odtáhne se ode mě a s malým úsměvem, zdobícím jeho úzké růžové rty, mě přeruší.

„Když nevíš, jak, tak to neříkej, někdy na to přijdeš."

Položím ruku na jeho tvář a přejedu mu po ní palcem.

Na to se po mně Tommy bezhlavě vrhne a políbí mě. Ruku z jeho tváře zabořím do jeho vlasů a přitáhnu si ho víc k sobě. Natěsnám naše rty na sebe, co nejvíc to jde.

Najednou si vedle nás někdo dramaticky odkašle a spustí: „Neruším vás, pánové?"

Okamžitě pustím Tommyho od sebe a dělám, že se nic nestalo. Na to si vysloužím vyčítavý pohled z jeho oříškových očí. Ignoruju to.

„Ne, ne, už jdeme," odstoupím o pár kroků dál a zamířím k autu.

„Nějakou chvíli už tam čekám a pár lidí se po mně divně dívalo, takže jestli by se tady pán velice nemocný uráčil jít, byl bych jen rád," slyším za sebou Mattyho hlas, jak rýpe do Tommyho. Oni dva se za chvilku pozabíjí.

*Tommy

Já bych byl taky rád, kdybys skočil do zdi.

„Uhni," neodpustím si do něj vrazit ramenem, když procházím kolem.

Uvítal bych jinou společnost, než je mistr Morbid, zvlášť po tom, co jsem se mu líbal s "přítelem".

Bože, vážně jsem líbal Adama. Tak moc jsem to chtěl udělat, ale teď toho trochu lituju. Přišlo mi to vhodné, myslím, k situaci. S ním taky člověk neví, na čem je. Nebrání se, dokonce mi vychází vstříc a pak mu najednou něco přeletí přes nos a dělá, jakože nic.

Ještě jednou se vydýchám a odejdu k Adamovi do auta. Potřebuju si jenom trochu odpočinout, ale zrovna Morbid mi k tomu moc nepomohl. Nemůže být takový problém mít chvíli klidu, mám pocit, že mi za chvilku vybuchne hlava.

Škoda, že mi Adam neřekl, co mi chtěl říct. Vážně by mě to zajímalo.

Snad příště, pokud nějaké příště bude..

Nasednu na zadní sedadlo. Vedle mě sedí Adam, Morbid zaleze za volant a naštvaně nastartuje.

Opřu se hlavou o sklo a mlčím. Zavřu oči.

Něčí ruka se dostane na jedno z mých stehen, dokonce skoro mezi ně.

Otočím se na majitele zvědavé ruky. Sedí dál, jakoby se nic nedělo. Povzdechnu si a znovu se opřu o sklo. Zeptám se Adama, jestli nemá nějaké prášky na hlavu.

***

„Tohle je mnohem lepší, než prášky na hlavu," vydechnu do jeho rtů, mezi tím, co mě drží za boky a drsně líbá. Natlačí mě na dveře od domu, které před chvilkou zabouchl a svým vypracovaným tělem mě k nim přitiskne tak, abych se nemohl hýbat.

„Stejně jsi žádné nepotřeboval," vtěsná svou nohu mezi moje a nechá mě se o něj otřít. Kousnu ho do rtu a přitáhnu si ho za zátylek ještě blíž.

Obě jeho velké ruce stisknou můj zadek a vytáhnou mě na špičky. Posune svoji nohu tak, aby se kolenem dotýkal dveří a já – i když nechci – musím stát na špičkách, mezi tím, co on se mnou manipuluje.

Moje skinny jeans začínají být těsnější, než jsem čekal, že budou. Zvlášť, za tak krátkou dobu.

Koutkem oka shlédnu jeho rozkrok, který je na tom podobně, jako ten můj.