Egyptian Night

Chapter 13

Sklopila jsem hlavu. Čekala jsem hádku dvou mužů, kteří pro mě něco znamenali, ale pokojem se ozývalo pouze ticho.

Vzhlédla jsem. Oba se na mě pozorně dívali. Ravic s němou otázkou v očích a Madu naštvaným pohledem. Kdepak naštvání, zuřivostí!

„Mám zůstat?" Zeptal se mě po chvíli Ravic klidně.

„Ano!" Zavrčel na něj Madu ode dveří.

Ravic ho ale ignoroval. Jeho pozornost byla zaměřena pouze na mou osobu. Pohlédla jsem na zuřícího Madua a poté na Ravica. Pomalu jsem zavrtěla hlavou.

Ravic vykouzlil na své tváři povzbuzující úsměv, naklonil se a vtiskl mi letmou pusu na tvář. Překvapilo mě to, ale nedala jsem na své tváři nic znát. Pokojem se ozvalo Maduovo naštvané zavrčení. Sebeovládaní se mu brzy rozpadne pod prsty.

Ravic se zvedl z mé postele a poté nepřešel ke dveřím, aby co nejrychleji odešel, ale k Maduovi. Snažila jsem se mu naznačit, aby to nedělal, ale protentokrát ignoroval on mě.

Byl od Madua sotva půl kroku. Ale nestrhla se žádná hádka, ani bitva. Jediné, co ti dva udělali, bylo, že si vraživě zírali do očí. Prosím, ať už tohle skončí, pomyslela jsem si frustrovaně. Nervy jsem měla na pokraji zhroucení.

„Ravicu," zasténala jsem.

Ravic se na mě otočil, naposledy se otočil na Madua a poté konečně opustil můj pokoj. Nyní jsem tu byla sama s Maduem a já začala cítit nepříjemný, nervózní motýlky v břiše.

„Zbláznila jsi se?! Copak už si nepamatuješ, co ti ten bastard udělal?" Začal na mě křičet Madu, až jsem se přikrčila.

Ale i přesto jsem se na něj podívala naštvaně. „Vím, co udělal, ale je to stále můj jediný přítel, který ho zde v paláci mám! A nemusel by to udělat, kdyby sis mě nevybral jako svou děvku a jemu nemuseli díky tomu vyhrožovat!" Byla jsem vzteky bez sebe.

„Nebuď směšná," prskl na mě.

„Já že jsem směšná? Slyšíš se vůbec?" Vyskočila jsem z mé postele. Neuvědomila jsem si ale, že jsem pod dekou stále nahá.

Maduovo oči se zaměřili na odhalenou kůži mých prsou. Jasně jsem mu mohla vidět ve tváři několik emocí najednou, především hlad a touhu. Alespoň přestal být naštvaným.

„Obleč se, půjdeme se projít," přikázal mi svým zhrublým hlasem.

„Proč?" Vylétlo mi z pusy bez rozmyslu. Přitiskla jsem si ruku na svá ústa.

To jsem neměla říkat, byla to neúcta vůči jeho osobě. I přes naši situaci, to byl stále můj pán.

„Omlouvám se," šeptla jsem a sklopila svou hlavu k zemi. Bála jsem se mu podívat do očí.

„Obleč se. Nebudu to znova opakovat," zavrčel.

Opatrně jsem vzhlédla a uviděla ho stát zády ke mně. Dal mi prostor, abych se mohla klidně obléci. Neváhala jsem a rychle přešla ke komoře s mými šaty, které jsem vlastnoručně ušila. Vytáhla jsem z ní dlouhé, bílé šaty s uměle pozlaceným živůtkem.

Sáhla jsem po svém hřebenu, položeným na komoře a rychle si učesala své dlouhé, černé a lehce zvlněné vlasy. Předtím, než jsem řekla Maduovi, že jsem připravená, jsem si skočila ještě do mé malinkaté koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou. Osušila si tvář a poté se rychle vrátila do pokoje.

„Jsem připravena," šeptla jsem kousek od Madua se sklopenou hlavou.

Styděla jsem se. Věděla jsem, že všechny jeho ostatní milenky měly určitě hezčí šaty, jak nyní já. Ale já neměla žádný plat. Byla jsem ale hrdá na své výtvory.