My life with the Walter Boys (CZ translation)

2. kapitola: Dvanáct kluků?

---editováno 2. září 2017---

Každý teenager si aspoň jednou za život pomyslí, že jeho život stojí za houby, svět je špatný a všechno je vůči němu nespravedlivé.

Jak jsem tak seděla v letadle mířícím do Colorada, přála jsem si mít večerku, nebo klidně raději dostat špatnou známku, protože můj život teď byl daleko horší. Perfektní byl jen do mých 16. narozenin. Ten den samotný, 16. srpna, byl jeden z nejlepších v mém životě. Byly to přesně ty 16. narozeniny, které každá dívka chtěla a o kterých každá snila. Ale po tom perfektním dnu se všechno změnilo.

Mámina kamarádka Katherine byla ve městě. Přiletěla pár dní před tím a zůstávala u svého bratra za městem. Naši jeliza ní. Jeli ji vyzvednout, když jim do cesty skočilo zvíře. Táta, který byl zvyklý na šílené řidiče, ale ne na šílená zvířata, zpanikařil - a vyhodilo je to ze silnice.

Tu ženu jsem nikdy předtím nepotkala, i když to byla mámina nejlepší přítelkyně. Vyrůstaly spolu a chodily spolu do školy. Tehdy to ještě byla Katherine Green, ale potom se provdala za muže, kterého potkala na vysoké. Spolu se přestěhovali do Colorada a založili si ranč, což byl jeho celoživotní sen.

Byla jsem umístěna ke Katherine do opatrovnictví. Máma prý neumřela na místě, ale ještě ji převezli do nemocnice, a než umřela, prý trvala na tom, aby se o mě Katherine postarala. A protože jsem neměla jiné žijící příbuzné, policie neměla na výběr a splnila přání mé umírající mámy. 

A tak jsem byla tady, tiše seděla v letadle a snažila se nevyplakat si oči kvůli rodičům. Bála jsem se, že kdybych podlehla té bolesti, už nebude cesty zpět. Proč musí být život tak nefér? Nejen, že jsem přišla o všechny, které jsem milovala, ale navíc mě cizí žena odváděla pryč z mého domova. Nic proti ničemu, ale žije uprostřed pustiny. Vidíte, co myslím tím nefér?

Katherine se nervózně zavrtěla. Zeptala jsem se jí, jestli se bojí létání, protože upřímně, vypadala, že bude zvracet. Pousmála se a řekla, že ne, ale že je nervózní dovést mě domů. Na mou otázku proč se soucitně usmála. 

"Jackie, drahoušku, už jsem ti říkala, že mám dvanáct kluků?"

Nevěřícně jsem na ni vyvalila oči. Katherine má dvanáct kluků? Jak bych to vůbec mohla přežít? Jediný kluk, kterého jsem kdy pořádně poznala byl táta, a to se nepočítá. Chodila jsem do soukromé dívčí školy! Nemluví náhodou kluci svým vlastním jazykem, nebo tak něco? Už teď mi bylo jasné, že to bude katastrofa.

Byl to dlouhý let, a tak jsem se rozhodla pokusit se zabránit katastrofě tím, že zkusím zjistit něco o rodině, se kterou budu bydlet. Zahnala jsem pár slz a vytáhla blok a tužku. Poprosila jsem Katherine, aby mi o jejích dětech něco řekla. Usmála se a nadšeně se dala do vyprávění.

Walterovic kluci:

Will má 22. Studuje na místní univerzitě a je zasnoubený se svou láskou ze střední.

Cole má 18. Je to maturant a quarterback ve školním fotbalovém mužstvu.

Danny má 17. Taky je maturant a prezident divadelního klubu. Je Colovův, ani ne o rok mladší, bratr.

Isaac má 16. Je to třeťák a je posedlý holkama. Je to Katherinin synovec.

Alex má 16. Je druhák a hraje baseball.

Lee má 14. Je druhák a je to skejťák. Taky Katherinin synovec.

Nathan má 14. Je prvák, miluje umění a kreslí úplně na všechno.