Můžu i potěšit

104 0 0
                                    


Celé mé tělo se chvělo. Chvěla jsem se, protože jsem nevěděla, co bude. Už na mě nějakou chvíli ani nesáhl a já měla zavázané ty oči, tím pádem nevím, co se chystá.

Přemýšlela jsem, co asi bude, když v tu chvíli mi najednou strhl tu škrabošku z očí.

Nejdříve to světlo hrozně pálilo, musela jsem se rozkoukávat. Když jsem konečně rozenávala obrysy, tak první kam jsem zamířila svým pohledem bylo mé pravé stehno.

Udělalo se mi před očima černo, když jsem uviděla tu ohyzdou ránu. Byla to šráma od třísla až skoro ke kolenu. Tekla mi z toho nekontrolovaně krev a šíleně to bolelo.

Jak mi mohl něco takovýho udělat? Bože já chci domů, čekala jsem, že to bude hrozný, ale tohle je strašný.

Po tváři se mi sklouzlo několik slz a pohledem jsem zůstávala stále na mém zohyzděném stehně. Nechtěla jsem se na něj ani koutkem oka podívat, ale když jsem to neudělala já, tak to udělal on.

Chytl mi bradu a donutil mě tím, tak podívat se do jeho obličeje. Tvářil se děsivě.

Měl takový ďábelský úsměv, kterým říkal "chci tě". Vlasy měl rozcuchané a už mi nepřišli, tak hezké jako, když jsem je viděla poprvé. V očích jsem mu viděla, že chce víc a že tohle mu rozhodně nestačí.

Zbytek těla měl bez trička, ale džíny měl. Za jiných a příjemnějších okolností bych si to jeho svalnaté a potetované tělo prohlížela a asi by se mi i líbilo, ale teď? Byla jsem z něho znechucená.

,,Copak brečíš, koťátko? Byl jsem moc krutej? Tak teď budu něžnej, slibuju." Řekl a zpříma se mi díval do mých utrápených očí. I přesto, že mě to mělo asi uklidnit, mě to spíš víc vyděsilo.

Z ničeho nic se přisál svými rty na můj krk a začal ho líbat. Slízaval mi z toho krku mé sliny z pusy, jelikož jsem měla roubík, tak mé sliny samovolně stékaly na zbytek těla.

Pokračoval s polibky níž, k mým prsům, břichu, pupíku až se dostal k mému podbřišku.

Jemně mě líbl na mé krajkové kalhotky a v tu ránu byly dole, u mých kotníků. Nohy jsem se instinktivně přitiskla více k sobě a styděla se za sebe.

Styděla a bála, byla jsem nepolíbená a zrovna před takovým magorem už jenom svázaná a v podprsence.

Nevěnoval mému strachu sebemenší pozornost a jediným škubnutím jeho rukou rozevřel má netknutá, jen pořezaná, stehna.

Sykla jsem jelikož, ten pohyb jsem intenzivně pocítila na té ráně, způsobené ním. Klek si na kolena, podíval se mi do očí a svůj obličej zabořil do mého nezkušeného klína.

Prohla jsem se v zádech, nikdy jsem podobný pocit nezažila, začal mrštně kroužit jazykem po mém citlivém bodě a pro mě to byla nepopsatelná slast.

Jsem asi šílená, že potom co mi udělal jsem vzdychala nad jeho lízaním, ale právě potom co mi udělal to bylo nepopsatelná úleva.

Takový pocit vášně mým tělem ještě v životě neputoval a později jsem se mu i rozevřela více aby měl lepší přístup. Byl opravdu zkušený a já jsem se proklýnala za to, že mu dávám najevo moji nadrženost, když ho vlastně nesnáším.

Netrvala dlouho a udělal mě. Taková vlna orgasmu, která se drala mým tělem, byla tak silná, že jsem byla slyšet i přes ten roubík.

Vyhoupl se ke mě, byl o něco vyšší, takže jsem musela koukat nahoru, abych mu viděla do obličeje. Byl spokojený, alespoň podle jeho výrazu ve tváři.

,,Chutnáš naprosto skvěle, ale ještě lepší byla ta tvoje šílená reakce. Seš ze mě hotová a to je dobře, zlato. Já ti říkal, že tě potěším, umím být i něžný, ale nezvykej si na to."

Vyvalil na mě sáhodlouhý proslov a já ztěží potom orgasmu dokázala vnímat půlku. On a něžný, no možná, ale stejně si o tobě myslím svoje a to nezměníš tím, že mě vylížeš.

Do očí bych mu to v životě neřekla, snad nemumí číst myšlenky, i když ty jeho smaragdy vypadají, že umí vše.




Zdravím vás. Tohleto je opravdu dlouhá kapitola, ale tak co, že máte, alespoň co číst. Pokud vás to ovšem baví, podle čísel, ale asi ano. A více než asi, vidím vaší neskutečnou aktivitu  a jsem vámi neskutečně dojata. Miluju vás lidičky, opatrujte se!!!

Vaše Lucie_Odvar🖤

Pain can be forggoten /H.S/Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt