Pomůžu ti

79 1 0
                                    


Toho dne ráno…

Převlékla jsem se do svého skromného pracovního úboru, dala jsem si své dlouhé hnědé vlasy do drdolu a šla otevřít kavárnu.

I hned se tam nahrnuli davy lidí a já byla ráda, že dnešní směnu mám alespoň ve dvou.

Připravila jsem latté a sebejistě jsem ho šla odevzdat madam, která si ho obědnala, bohužel pro mě se mi zamotala hlava a já jsem celý obsah kávy vylila na onu dámu.

,,Děláš si srandu! To nemyslíš vážně, budu mít popáleniny! Seš snad úplně blbá, že neumíš přinýst objednaný kafe!" Štěkla po mně hned.

,,Já-já se moc omlouvám, promiňte." Vykloktala jsem ze sebe a sledovala, jak ji moje kolegyně odvádí pryč. Asi jí šla usušit ty drahý hadry, který jsem jí polila.

Já jsem poklekla ke střepům na zemi a začala jsem je sbírat. Sbírala jsem dál a nevnímala probodávající pohledy lidí v kavárně, dokud jsem si nevšimla, že nejsem jediná, co tady sbírá ty střepy.

,,Ne, děkuji vám, ale toto je má práce. Běžte si sednout." Řekla jsem muži, který sbíral střepy a chvíli jsem si ho se zaujetím prohlížela.

Byl v saku, v drahém saku, voněl velice drahou kolínskou a byl pohledný. Proč mi sakra někdo takový pomáhá.

Vyhodil střepy do nedalekého koše a až potom odpověděl na moji předešlou reakci.

,,Ale já vím, že ty potřebuješ pomoc a né jenom s těmi střepy, Anastasie." Promluvil chraplákem a já ztuhla.

,,Co-co prosím?" Nechápala jsem, kde vzal moje jméno. Jmenovku nenosím.

,,Vím, že nemáš lehkej život, znám tě už nějakej ten pátek. A můžu ti pomoct, ale budu za to chtít malou proti službu." Nechápala jsem jediného slova, které vypustil ze svých úst.

Strčil mi do ruky vizitku a dodal k tomu komentář. ,,Přijď sem na tuhle adresu dneska večer a já ti, pokud vše splníš, pomůžu. Finančně ti pomůžu a to tak, že nebudeš muset už do konce života pracovat. Už nikdy dvě práce, jako teď." Polil mě pot.

Nechápala jsem, kde to vzal, kde se to dozvěděl a proč mi chce pomoc. Zamotal mi hlavu a odešel.

Klečela jsem na zemi, lidi na mě začali koukat ještě divněji a snažila jsem se vstřebat, to co se stalo. Ale marně.

Oklepala jsem se a snažila jsem se dodělat svoji dnešní směnu v kavárně. Bylo to těžký, ale zvládla jsem to… 

Pain can be forggoten /H.S/Kde žijí příběhy. Začni objevovat