Pain can be forggoten /H.S/

Vítej

Byla to dlouhá cesta a já tak měla možnost přemýšlet jestli se nemám vrátit. Kolikrát už jsem za tu cestu byla odhodlaná, že se na to vykašlu, ale ta nabídka je lákavější.

Navíc co by po mě mohl chtít víc než moje tělo? Prostě se s ním vyspím, on mi dá peníze a pak budeme s mamkou konečně žít zasloužený život. Hlavně ona.

Přemílela jsem si v hlavě, jak by to asi mohlo vypadat a dopadnout, dokud mě z mých živých představ nevyrušila budova přede mnou.

Ohromná černá vila s dřevěnými doplňky, velikými prosklenými okny a krásnou zahradou. Byla to pastva pro oči, ta vila musela stát majlant a patřit někomu hodně bohatému.

Ještě chvíli jsem na ni s údivem civěla, dokud jsem si nevšimla čísla popisného. 69. Sakra, to číslo. Podívala jsem se na lístek a zatrnulo mi, když jsem zjistila, že jsou stejní.

To je ono? Nemohla jsem tomu uvěřit, taková nádhera a já mám jít dovnitř. Bože, to je splněný sen.

,,Co tady děláte, slečno?" Leknutím jsem div neuskočila, ale nešlo to, protože mě ten dotyčný, který se mě zeptal, dal ruku na rameno.

Otočila jsem se a uviděla vysokého muže, celého v černém a s vyholenou hlavou, šla z něj hrůza. Ale chápu ho, na tu vilu jsem civěla už vážně dlouho, takže se šel zeptat.

,,Já-já… dostala jsem tohle." Vykloktala jsem ze sebe a po chvíli poukázala na tu vizitku, co mi dal v kavárně, ten neznámý, mladý a sexy… teda co, na co to myslíš, vzpamatuj se!

,,Ah, tak to jo. Pán vás už jistě očekává. Vezmu vás dovnitř." Vypadlo ze asi securiťáka a než jsem stihla namítat, už jsem byla v té vile.

Zevnitř byla ještě úchvatnější. Úžasem jsem se rozhlížela všude kolem, zatímco securiťák mě vlékl někam po schodech nahoru.

Otevřel jedny z mnoha dveří a bez varování mě do nich strčil. Zabouchl a než jsem se stihla vzpamatovat, tak jsem se zase vylekala.

,,Jsem rád, že jsi tady, Anastasie." Vylekala jsem se otočila za tím chraplavým hlasem a hleděla na toho pohledného mladého muže, kterého jsem viděla už dneska v kavárně.

Nervózně jsem přikývla a on mi pokynul ať si sednu, učinila jsem tak a posadila se ke stolu naproti němu.

Já to normálně dodržím, juchuuuu...
Pardon zapomínám zdravit, takže zdravím. Jak jsem řekla, tak jsem učinila sice pozdě, ale to je jedno...
Nová kapitola!
Užívejte lidičky, doufám, že se bude líbit. A moooooc vám chci poděkovat za Vaši neskutečnou aktivitu. Moc to pro mě znamená, jste nejlepší!

Vaše Lucie_Odvar🖤