můj anděl

5. kapitola

Jo, učitel Lee je přísný, to už se ví, ale až tak? Sice se dneska nebudeme tak zas moc učit, jelikož máme výlet, ale o to je to horší, budu unavený ještě více. Vztal jsem z postele a šel si čistit zuby, jelikož pak na to nebude po snídani už moc prostoru.

Čistil jsem si zuby a koukal se do zrcadla na svoje velké kruhy pod očima. Ale naopak jsem rád, nečekal jsem, že bych si někdy trest od Lee mohl někdy užít tak jako včera. Ale co to plácám, ne, neplácám, fakt jsem si ho užil, po dlouhé době jsem zase mohl být sám sebou.

Vtrhnul jsem do třídy, jak to jen šlo, abych to stihl, rozhodně bych nechtěl češtinářce vysvětlovat jak to, že jdu pozdě. Usedl jsem do lavice a hodil provokativním pohledem na Thomase, ,,No vidíš, tentokrát jsem to stihl" skoro jsem až zaspíval. ,,To se uvidí příště" zašklebil se Thomas. Já na něj jen provokativně vyplázl jazyk. No jo, kdo se bude smát naposled, až přijde pozdě Thom ,,Já bych se vsadil" namítl jsem. ,,Dobrá, o co půjde". Ptal se a v obličeji mu pohrával škodolibý úsměv, sice si myslí že vyhraje, ale ono se ještě uvidí, v tomhle ohledu není tak svatý, také chodí pozdě, abyste se nedivili. ,,No, kdo jako první zaspí a přijde pozdě, ten, jak je jasno prohrál. Když prohraješ Thomasi, řekneš už konečně Millie, že jí miluješ." Řekl jsem. Millie Bauner, je dívka drobné postavy, má pihovatý obličej a její vlasy v barvě ohně jí spadají do půli zad, je veselá a milá, v za to ale velmi tichá a jemná. Skoro až introvertní. ,,Ne, to nejde, něco jiného" šeptl utaženě Thomas, ale já zakroutil hlavou že tohle. ,,Jsi fakt hroznej" řekl a já se pousmál, ,,To víš, jsem nepřesvědčitelný" zasmáli jsme se oba, až se na nás učitelka ohlédla.
,,No a ty zas, když prohraješ, pozveš Nalu na ples!" Řekl tu větu, čímž mi vyrazil dech ,,Cože prosím?!" Zeptal jsem se znovu, abych se ujistil, že jsem slyšel správně. ,,Pozveš, Nalu, na, ples!" Hláskoval ta slova. ,,Všiml jsem si, že se nemusíte a je sranda vás pozorovat. Navíc byste se mohli více zblížit." Vykládal a já nevěděl, jak bych měl reagovat, ani nevím, jak to teď mezi mnou a Nalou je, nevím jestli jí beru furt jako nepřítele, neutrálně, nebo.. kamarádku? Fakt mám smíšené pocity. To je teď fuk, opravdu se mi nechtělo zvát Nalu na ples, na který jsem buď nechtěl jít, nebo tam pozvat Kirsten.
,,Tak takhle, ne, já nebudu zvát Nalu a ty nebudeš nic říkat Millie?" Snažil jsem se ho přesvědčit. ,,Ne, já se rozhodl a když vidím, jak moc se ti nechce, tak vím že tu bude i větší sranda než jsem si myslel a jo, jsem si vědom toho, že toho budu dost možná litovat." Řekl rozhodně. ,,Jako fakt?!" Zasténal jsem, ,,Jo, jako fakt" řekl rozhodně. ,,No tak to je skvělý" řekl jsem asi dost nahlas, jelikož se na mě všichni ohlédli, dokonce i učitelka. ,,Charlie Waydon, tak další vysušování při hodině? To už se mi přestává líbit, Lajlo Grengiová, taktéž vyrušujete?" Ohlédl jsem se na Lajlu, sedící vedle Naly a všiml si, že si zrovna přestala povídat a zpozorněla. ,,Charlie a Lajla, výměna, Nalo, vy dohlédnete na vzornost Christiena a Thomasi, vi dohlédnete na Lajlu."
Jako vážně? Já nepotřebuji nějakej dozor. Byl jsem z toho zaskočený, ale ani
mi nějak nevadilo, když jsem se musel přesunout k Nale, nevím, ale trochu mě to i po pravdě potěšilo, nedá se to popsat. Tiše jsem se tedy zvedl, vzal si učebnice a sešity a vydal se k její lavici, kde jsem si tiše sedl do lavice a snažil se dávat pozor.

Nala

Lajla furt něco štěbetala, ale nijak jsem to neřešila, radši jsem věnovala veškerou svou pozornost vnímání učiva a tomu, co vyprávěla učitelka. Najednou mě uděřila síla překvapení a šoku, až jsem se lekla. Cítila jsem, jak je někdo zmateně, ohlédla jsem se směrem, odkud to vanulo a spatřila Charlieho a Thomase, jak o něčem docela silně a zuřivě debatovali. Fakt by mě zajímalo, o čem tak mluví. To bych se ale musela hodně soustředit, je to docela náročné.
Zaměřila jsem se, alespoň mírně, vycítila jsem překvapení, dohodu, dál už nic necítím, jelikož se více soustředím na učení. Vycítila jsem totální rozhodnost, od Thomase a od Charlieho, porážku? Každopádně se na něčem domlouvali, to mi neušlo. ,,Charlie Waydon, tak další vysušování při hodině? To už se mi přestává líbit, Lajlo Grengiová, taktéž vyrušujete?" Slyšela jsem přísný hlas paní učitelky Twingové. Cítila jsem z ní podráždění, ne, ta se rozhodně nebaví trestáním jen pro srandu. Už jsem pak ani nevnímala, ale zarazilo mě jedno ,,Charlie a Lajla, výměna, Nalo, vy dohlédnete na vzornost Christiena a Thomasi, vi dohlédnete na Lajlu." Ano, přesně tohle mě zarazilo, všimla jsem si otrávených výrazů od Lajly, tak i od Charlieho. Ale i tak vnímám, že mu to tak moc nevadí, tak proč ten výraz? Tiše se posadil ke mně do lavice, všimla jsem si jeho velkých kruhů pod očima. Ale nijak jsem to neřešila. Po chvíli jsem promluvila, když už se Twingová zvedala, že bude přestávka. ,,Asi unavený, že?" Zeptala jsem se. ,,Nemluv na mě" zamračil se. A jéje, někdo je tu naštvaný, asi tou debatou s Thomasem. Pousmála jsem se. ,,Čemu se směješ?" Ptal se mě. ,,Já se nesmála, je to jen pousmátí, a neřeš to" Oplatila jsem mu to mile a usmála se na něj. Nedokázala jsem vyčíst jeho pohled, co si asi myslí.
Tak nevadí no. Taky se pousmál! No věřte, nebo ne, ale pousmál se, fakt se nezměnil. Po tom všem co se stalo, je to furt on. Mé srdce jako by radostí poskočilo, zase jsem v něm po dlohé době pocítila teplo, to příjemné teplo, které vás dokáže zahřát i v stupněch pod nulou.

,,Milí žáci, nyní vám oznámím takovou důležitou správu, jelikož tady rok nebudu, nahradí mě paní učitelka Jainová. Doufám, že mi u ní neuděláte ostudu" Řekla naše velmi milá třídní.
,,Je tu poměrně nová, tak budete mít čest, jí poznat dříve než ostatní"
Většinu třídy, to velmi znepokojilo, docela je chápu, tuhle učitelku mají už dlouho, takže to pro ně bude celkem nezvyk, narozdíl ode mě, která tady učitele ještě tolik nezná.

Škola ubíhala docela rychle, už jenom jedna hodina a to literatura. Pak už mám jen kroužky. Nakonec jsem se ještě stihla přihlásit na nějaké dnešní kurzy, ale nevím, jestli se jich vůbec zúčastním, moje únava mě totiž táhne akorát tak do postele, nedivila bych se, kdybych usnula při nějaké z těchto hodin.
Závodilo a tačala poslední hodina, už jen jedna a budu mít na chvíli klid.

Učitelka neustále něco vysvětlovala a já se snažila udržet, aby mi nespadla hlava únavou. Dokážete vůbec uvěřit tomu, jak těžké je v těchto chvílích udržet otevřené oči? Aby vám neklesla víčka? Celkem dost, když už mi víčka spadla, musela jsem je zase otevřít, šlo to těžko, rozhodně nechci mít poznámku ani nic takového. Mírně jsem se ohlédla a viděla, jak slastně Charlie spí na lavici a chtělo se mi spát ještě víc. Kdy už ta hodina skončí? Ach bože, proč jsem se včera na tréninku nepřidala k někomu jinému, tohle by pak nebylo. Ale v za to, bychom se s Charliem zas nepochopili a kdo ví, jak by to teď vypadalo.

Nadšením jsem unaveně vyskočila z lavice a brala si učení, ještě než jsem vyrazila, jsem Charliemu poklepala na rameno ,,Dobré ráno šípkový princi" řekla jsem mu mile a pak se vydala do pokoje si konečně odpočinout.