můj anděl

3. kapitola

Za půl hodiny mám kroužek, tentokrát to musím stihnout. Zavřel jsem tedy sešit Španělštiny a šel si do lahve na pití natočit vodu. Jaksi jsem nemohl z hlavy dostat ten její chladnej výraz v kterém se cosi skrývalo a nedalo se to vyčíst, takový prázdný pohled a přeci jen ne. Nechápu to, ale to je asi dobře.

Scházel jsem schody dólú a pak zase stoupal na horu k novým tělocvičnám.
Stoupl jsem si ke dveřím od haly a vstoupil, zatím tady moc dětí tedy není. Alespoň jsem přišel včas. K mému neštěstí tu byla Klaris a Viktor. Klaris mě sice tak moc neohrožuje, ale Virtor mi vše ztěžuje. Navíc co tady dělá? Neměl by být náhodou na ragby, i když mu to moc nejde? To je fuk, ignorování nepřátel = jako by tu nebyli. Slyšel jsem jak přichází Lene da Peater, náš učitel sebeobrany. Sebeobranu se sice učíme v některých hodinách tělocviku, ale neprobíráme to dopodrobna, navíc sebeobranu máme jen dvakrát v roce, tak se ten kroužek celkem vyplatí.

Učitele přerušilo zavrzání dveří od haly a v nich se oběvila Nala. ,,Omlouvám se za pozdní příchod, stala se malá nehoda." Omluvila se. ,,Tak pojď dál, nehody se stávají, postav se vedle ostatních a poslouchej, co se bude dít. A jak se jmenuješ" řekl Lene. Nala se rozešla směrem k nám, pak promluvila ,,Jmenuji se Nala Vinstonová" řekla, učitel pokýval hlavou ,,Já jsem Lene da Peater, ale zkráceně mi říkej jako ostatní, jen Lee." Rěkl a začal vysvětlovat, co se bude dít, ale nějak jsem nedával pozor, furt mi lezl krkem ten chlad, když mluvila. Divný pocit. No, to teď nemá cenu řešit, teď je hlavní se soustředit.

Bojuje celkem slušně na holku. Říkal jsem si v duchu. V tu ránu se její zrak otočil na mě. Jako by mě slyšela. Svůj zrak do mě zabodla ještě více. Mě v tu chvíli proběhl mráz po zádech. Asi jsem dlouho nedával pozor, protože mě najednou něco svalilo na zem a drželo. ,,Nějak  nedáváš pozor Charlesi Waydone" provokoval mě Thomas. ,,Neprovokujte pane Thomasi Raiene, jinak to skončí špatně" skoušel jsem se ho odpálkovat, ale on mě ještě více přitlačil k zemi. ,,Jau, nemohu dýchat" řekl jsem. ,,Tak se vzdej" Odpověděl lišácky Thomas. ,,No jo, vzdávám se, tak už mě pusť" zaúpěl jsem znovu, ještě ale než mě pustil, zašeptal ,,Líbí se ti, vidím jak na ní koukáš" řekl náhle a s těmito slovy mě pustil. ,,Ne, co to povídáš? Ona? Ne, nikdy" řekl jsem překvapeně. On po mě hodil pohledem ve stylu, no to víš že jo. Tu ironii jsem cítil až v kostech. Ale už mi dal pokoj. Přešli jsme znovu v boj.
Tentokrát jsem Thomase porazil já. ,,Ha, tak kdo tu vyhrál teď? Thome?" Řekl jsem, protože vím, že nemá rád když mu někdo říká Thome. ,,Charlesi.." řekl varovně. Ale přerušila nás rána ,,Prásk" Všichni jsme se ohlédli a spatřili něco, po čem nám všem spadla brada... všichni jsme spatřili, jak Nala složila Virtora. Viktor se válel na zádech před Nalou. Znovu mi přejel mráz po zádech. Nala složila Viktora. V tu ránu jako by mi někdo bral myšlenky ,,Nala... složila... Viktora!" Zvolal kdosi za mnou. ,,Bezvadný" jásali všichni. To se nepovede jen tak. Viktor na ní koukal s otevřenou pusou. Nakonec poraženecky vstal a podal Nale ruku. ,,Dobrá práce!" Jásal Lene. Viktor se mezitím co Lene mluvil poraženecky vydal bokem. Všichni se zatím shlukli okolo Naly. Jak ta se předvádí, pomyslel jsem si.
,,Jak jsi to udělala Nalo? Jak?" Ptali se jí. Já jsem to ale nechtěl poslouchat, tak jsem zase svojí pozornost věnoval zas svému boji s Thomasem. ,,Tyjo, viděl jsi to?"

Nala

Překvapilo mě, jak všichni žasnou nad tím, jak jsem to dokázala. Vždyť já se musím umět bránit. Navíc tohle je dost základní umět. ,,Noo.. jednoduše?" Řekla jsem nejistě, ale jejich úchvat a slova jsem už neřešila, zaslechla jsem totiž něco.. ,,Tý jo, viděl jsi to?" Slyšela jsem Charlieho kamaráda. I v jeho mysli jsem vnímala, jak je překvapenej, ale co mě vyjevilo nejvíce byla mysl Charlieho ,,Vždyť se jenom předvádí jak nějaká Star" mluvila jeho mysl. ,,Ona se jen předvádí Thomasi" řekl pak. Dál už jsem to nevydržela a přestala jsem ho poslouchat. Nebudu mu to vymlouvat, i když to pravda není. On má právo si to myslet, jen mě to trochu mrzí. A ano, umím číst myšlenky, ale záleží na tom, jak jsou silné, neprečtu všechno. Vrhla jsem po něm ale pohledem. Nejspíše si ho všiml, tak jsem zrak odvrátila. ,,Tak, teď se prostřídejte" Zvolal Lene. Všichni se přemístili do dvojic, já se jen dívala a čekala. Po chvíli na mě někdo zbyl, no hádejte kdo.. Charlie! Ten po mě hodil pohledem až jsem se ulekla, nevypadal zrovna nadšeně. Zastavil se u mě a boj mohl začít. On se po mě vyhnul a snažil se mě skolit k zemi, ale nedařilo se mu, stačili si získat stabilitu, ale on si neuvědomoval, že by mě stačilo podkosit. Já ho loktem chytla okolo krku, bokem jsem ho obestoupila a trhla jsem rukou směrem přes své stehno, tím pádem mi on přez něj přeletěl na zem na záda. Všimla jsem si jeho polekaného výrazu, ale bolet by ho to nemělo, nikdy bych boles nikomu nezpůsobila,  hlavně jemu ne.

Párkrát skončil na zemi, už mě to moc nebavilo, ale najednou ke mně přišel a nějakým spůsobem mě skolil k zemi, kam mě ještě víc přitlačil, až jsem skoro nemohla dýchat, sklonil se mi k uchu a zašeptal, ,,Nepředváděj se" Já mu ale nemohla odpovědět, nemohla jsem dýchat a navíc jsem cítila to zoufalství v něm. Něco ho děsilo. Ne, já ho nechci děsit, já se jen snažím působit neutrálně.
Všichni už se ohlíželi co se děje, i učitel nebyl zrovna dvakrát nadšenej. ,,Už jí pusť" řekl Lene, ale Charlie nepovolil. ,,Stačí!" Řekl Lene znovu, Charlie konečně povolil a já se konečně mohla nadechnout, ach, boží vzduch. Plíce mě trochu pálily, ale konečně přišla úleva.

Lene řval jak utržený ze řetězu, ,,Můžeš mi říct, co to mělo znamenat? Mohl jsi jí ublížit" ,,Ale já jí nechtěl ublížit, opravdu.." bránil se Charlie. ,,Ale vypadalo to tak..." mluvil Lene dál, ale já mu do toho skočila, ,,Promiňte pane Lene, ale Charlie za to nemůže, já si tak nějak začala" pokusila jsem se nechat, navíc jsem ani nelhala, Charlie to jako provokaci totiž bral. ,,Ty ho ještě bráníš? Víš, že na tom ani nesejde, nemělo by se zlo oplácet zlem, ale budiž, budete mít trest oba. Dnes večer ve čtvrt na osum, výpomoc v kuchyni a následně hlídka na chodbě." My se na sebe s Charliem podívaly, nevypadal stokrát nadšeně, ale to asi ani já ,,Jo a to společně, ať máte prostor si své spory vyřešit sami mezi sebou. A žádný hluk." Řekl učitel a oddupal z kabinetu pryč a nás nechal za sebou.  To už se Charlie mračil, že by hory mohl bořit.

,,Tak to je skvělý" řekl ironicky Charlie, když učitel odešel. Já po něm vrhla pohledem, ale nijak jsem to neřešila, neměla jsem na to náladu. Radši jsem se vydala na pokoj. Tak to nám to tedy hezky začalo, pomyslela jsem si. Na pokoji jsem si zalezla pod deku a snažila se usnout, chvilku to trvalo, ale konečně jsem se dostala do snů, jako každý jiný smrtelník.