Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

So it's all about power to you?

Jako obvykle ve schránce nemám nic zajímavého, přišlo mi hodně nabídek na kreditní kartu, ale nikdy nemám zájem. Takže zbytečnou poštu házím do skartovačky, připojují se ke mně nové kroky a pár rukou mi zakrývá oči.

„Hádej kdo," říká a vím, že je to Darien. Mám pravdu, když mě obchází z úsměvem na tváři. „To jsem já!"

Zdvořile se na ni usmívám.

„Ahoj, Darien," říkám.

„Ou, byla to chvíle, co jsem tě viděla, i když bydlíme od sebe kousek, pořád se míjíme." Špulí rty. „Chlapi se zajímají, proč nejsi kolem."

„Chlapi?"

„A holky," říká a moje mysl se vrací k Nes a jak by jí bylo jedno, jestli by mě viděla nebo ne. „Ale hlavně Colson, pořád se ptá, kdy tě přivedu na posezení, bavili jsme se, ne?"

„To jsme se bavili," říkám a Darien se usmívá ještě více.

„Tak přijď dneska!" říká nadšeně. „Stejné místo, dáme drinky, něco k jídlu a pokecáme." V podstatě se na mě dívá s těma největšíma štěněčíma očima. Hádám, že stejně nemám co jiného na práci. Asi bych měla více chodit ven.

„Nemyslím si, že by ze mě měla Nes radost," říkám, napůl vtipkuju.

„Ou, té si nevšímej. Nes v sobě nemá ani trošku zla, jenom si dává na nové lidi pozor. Je sladká, když ji poznáš." Přikyvuje s úsměvem. „Nicméně, sejdeme se okolo deváté, dobře?" zvedá ruku, aby mě pohladila po vlasech, než odchází. Po chvíli skartování nedůležité pošty se vracím do svého bytu. Chodby jsou docela prázdné a tiché, skoro čekám, že uvidím Harryho, ale nic.

Samozřejmě má vlastní život, ačkoliv přemýšlím, jestli dneska bude v restauraci. Chci říct, musí, ne? Jsou to jeho kamarádi. Uvědomuju si, že stojím u svých dveří, když se dveře od bytu 368 odemykají. Skoro čekám, že z nich vyjde Harry, ale vidím ženu, která nese krabici na boku. Vypadá unaveně, má na sobě džíny a volné šedé triko a blonďaté vlasy má v drdolu.

Když má problém za sebou zamknout, na zem z přeplněné krabice jí něco padá.

„Ou, tady," říkám rychle a shýbám se, abych věc zvedla, je to malá krabička, skoro jako na šperk. Když se narovnávám, spěšně se na mě dívá, než se odvrací.

„Děkuji," říká, bere si ji ode mě a dává ji do krabice. Jak to dělá, vidím na její paži modřiny. Připadá mi to divné, ale vím, že se nemůžu zeptat nebo něco říct, jelikož se neznáme.

„Nemáte zač," říkám, lehce se usmívám, ale ona odchází.

„Víš, kdo bydlí v bytě 368?"

„Jenom někdo, s kým Harry spí."

Byla to ta žena, za kterou Harry chodil skoro každý den? No, ne každý den, jelikož jsem ho tady už nějakou chvíli neviděla. Vypadá, že se stěhuje pryč, a podle nateklých očí brečela. Možná se rozešli? Počkat, Harry nedělá vztahy. Proč se, sakra, do tohohle zatahuju? Ou, jo, užívám si drama, když to se mnou nemá nic společného.

Když jdu do svého bytu, zvoní mi notebook s nově příchozím hovorem od Williama, rychle běžím odpovědět a široce se usmívám, když ho vidím na obrazovce.

„Ahoj!" říkám, neobtěžuji se skrýt nadšení.

„Rád tě vidím, moc mi chybíš, ani nevíš jak," skuhrá. „Jsem v posteli, jak vidíš, nemohl jsem usnout, dokud bych ti nezavolal. Co jsi dneska dělala?"