Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

The editorial intern

„Beau, že?" říká hluboký hlas zdálky. Čekala jsem v hale skoro půl hodiny, čekala jsem, dokud se mě nezavolal můj nový šéf pan Roberts. Přikyvuji a vstávám, narovnávám si sukni od toho dlouhého sezení.

„Pojďte dál."

„Děkuji," říkám, když drží otevřené dveře. Setkávám se s jeho stolem a on mi pokyvuje, abych se posadila.

„Takže," začíná a sedá si. „Abychom si to ujasnili, jste přijata, tohle je jen proto, abychom si ujasnili, co tahle práce znamená a obnáší."

Prohlížím si jeho stůl, všímám si několika časopisů se jmény budov na nich.

„Jistě, náš časopis není velmi velký, ale naši zaměstnanci pracují velmi tvrdě, abych dosáhli proslulosti."

„A tohle se mi na téhle práci líbí," říkám. „Miluju tvoření, přemýšlení a nápady, které snad pomůžou této společnosti."

„Vidím vaše nevyhnutelné poznámky v žurnalistice, nemám o tom pochyb. A potřebujeme více zaměstnanců, jako jste vy. Zapálení do psaní, aby podpořili, móda, všechno. Být nezávislými vydavateli časopisu, potřebujeme veškerou pomoct. Vím, že redakční internista zní, jako že byste měla nosit kávu a saláty, ale nebudete. Tohle je místo, kde budete moct přispět vlastím slovem a nejen sledovat žurnalistiku zpovzdálí. Vaše pozice bude obnášet vyhledávání, ověřování příběhů a zapojování nápadů."

To znělo jako sen.

„Miluju to." Usmívám se a pan Roberts se usmívá, než vstává a já dělám to samé.

„Tak gratuluji. Doufám, že si práci tady v Issue 8 užijete, vítejte v týmu." Ukazuje mi moje pracoviště, dává mi balíček s prací na ten den a ihned se do toho pouštím.

Okolo oběda mi na stoje přistává papírová koule, zasahuje mě do paže, než vzhlížím na toho, kdo to hodil. Brunetka se na mě usmívá a mává na mě, dělám to samé.

Sleduji, jak vstává od stolu, než se jde posadit na prázdnou židli vedle mě.

„Ty musíš být Beau," říká s úsměvem na lesklých rtech.

„To jsem."

Natahuje ke mně ruku a třesu s ní.

„Ahoj, jsem Lea, a obvykle kolem téhle doby chodíme na oběd," říká a ukazuje na mou práci přede mnou.

„Ou," říkám. „Já vím, jenom jsem toho chtěla udělat co nejvíce. Jsem nová a chci zanechat dobrý dojem."

Lea přikyvuje.

„No, myslím, že jsi na všechny tady zanechala dobrý dojem, chlapi na tebe budou stát frontu." Jak to říká, všímám si chlápka sedícího na židli, propisku má v ruce a dívá se naším směrem.

Všímá si mě a kývá hlavou.

„To není to, proč jsem tady," říkám s jemným smíchem.

„Dobře, dobře. Ne že bych chtěla soudit hned poprvé, co se seznamujeme, ale chlapi tady jsou prasáci. Jsou tady jenom proto, aby sledovali modelky u focení, nebo neví, co jiného dělat," říká. „Držela bych se dál."

Přikyvuji.

„Beru na vědomí."

S posledním úsměvem vstává a odchází. Dodělávám práci, končím hodinu před odchodem.

Harry

„Nehýbej se, kurva," vřu, chytám její vlasy do ruky, druhou rukou tisknu její krk ke své hrudi. Její vzdychy v této pozici zrychlují a přidržuje se o stůl.

Šel jsem pozdě na večeři, frustrace, abych vyvrcholil, ze mě dostála to nejlepší, když byl pokoj naplněn zvuk pleskání našich kůži o sebe v rychlém tempu.

„Kurva!" sténá, její hlas je roztřesený. „Tvrději!"

Poslouchám, cítím každý kousek z ní, když do ní hlouběji přirážím. Pouštím její krk, abych spustil ruku na její zadek, abych ji silně uhodil, zakřičela šokem a její steny se ani jednou nezastavily.

Cítím, jak se kolem mě stahuje, a brzy vyvrcholuju do kondomu a zakláním hlavu. Prohlížím si místnost, měl jsem čtyřicet pět minut zpoždění.

Můj otec by byl zklamaný.

Vzdychá a přidržuje se stolu, sleduje, jak si natahuju kalhoty a upravuju si vlasy.

„Zítra stejný čas?" navrhuje mi, uculení pohrává na jejích červených rtech.

„Mám plány," říkám popravdě. „Ale rád tě ošukám potom." Nenechal bych si ujít příležitost to udělat, byla dobrá.

Nechávám ji se svými povinnostmi a odcházím, na cestě ven si upravuju sako. Když vycházím zpoza rohu k výtahu, Beau, ta holka se včerejška, do mě skoro vráží, skoro na mě vylévá svoje pití, co má v ruce.

Včera jsem ji potkal poprvé a už jsme se znovu setkali, to byl osud.

„Ou, omlouvám se!" říká a sama se zastavuje. „Hele, tebe si pamatuju."

Přikyvuju a navazuju s ní oční kontakt. Měl jsem pocit, jako by mi vyrazila dech jenom tím, jak se na mě podívala.

Zajímá mě, jaké by to bylo, kdybych z ní vzduch vyrazil já...

„Ahoj, Beau," říkám. „Měli bychom se takhle přestat setkávat."

Lehce se směje a shlíží do podlahy.

„Jaký byl první den?" ptám se. Zdá se trochu zaskočená, ale vypadá to, že si vzpomíná na naši včerejší konverzaci.

„Ou, dobrý."

„A jak se má kytka?" co to dělám? Musím jít.

„Moje kytka se má taky dobře," hihňá se. Nastává ticho a zvonění mého mobilu mě vtahuje do reality.

„Promiň, musím jít." Měl jsem deja vu. „Doufám, že se uvidíme za jiných podmínek," říkám, když nastupuju do výtahu. Beau se jednoduše usmívá a přikyvuje, než odchází, stejně jako se dveře zavírají.

Zbytek večera u večeře s mými rodiči mám rozmazaný, když si představuju Beauinu tvář, ta mě udržuje pobaveného.

____________

A už nám to pěkně začíná. :3 Co zatím říkáte na příběh? :)