Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Apartment 365

„To je opravdu skvělé, Beau," říká mi můj přítel William do mobilu. Zní zaneprázdněně vzhledem k tomu, kolik je hodin, slyším, jak přemísťuje papíry na stole. William je profesor na univerzitě Cambridge, což znamená, že je v Londýně dlouho a nepřijede sem do konce semestru. Moc ho nevídám, ale náš vztah funguje.

„Beru to tak, že jsi zaneprázdněný?" říkám, slyším, jak se pohybuje.

„Jsem, omlouvám se," omlouvá se. „Je to tady stresující. Ale hele, nemůžu se dočkat, až tě uvidím v pátek, dobře?"

„Samozřejmě," říkám s úsměvem do telefonu. „Uvidíme se, můžeš se podívat na můj nový byt."

Když souhlasí, přejeme si dobrou noc a zavěšujeme hovor. Je středa večer a já jsem u sebe doma. Vzhledem k tomu, že utekl jen týden od doby, co jsem se nastěhovala, očividně jsem neměla moc kamarádů, jasně, měla jsem známé v práci, ale bavili jsme se jenom o práci.

Dívám se do ledničky, celý den mi kručelo v žaludku a vzpomněla jsem si, že jsem měla brzy oběd v práci a od té doby jsem nic nejedla. Byla jsem líná si uvařit, nezmiňuju, že jsem strašná kuchařka, takže objednat si pizzu pro mě bylo jako rutina. Když jsem si objednala, sedám si a relaxuji na gauči, na klíně mám notebook, chystám se pokračovat ve sledování série, ale vyrušuje mě klepání na dveře.

Vím, že na poslíčka s pizzou je brzy, pizzerie je odsud dvacet minut, takže se dívám přes kukátko, vidím blondýnu, jak s někým mluví na chodbě, než se otáčí zpátky ke dveřím a znovu klepe. Ujišťuju se, že vypadám dobře, než otevírám.

„Dobrý den," zdraví mě s úsměvem na rtech.

„Dobrý den," mumlám, musila si všimnout mého zmatení, protože rychle natahuje ruku ve zdvořilém gestu, a já si s ní ráda třesu.

„Omlouvám se, vím, že tohle je asi divné," říká. „Jsem Darien z bytu 365, všimla jsem si, že jste se nastěhovala minulý týden, omlouvám se, že jsem se nepřišla představit dřív," omlouvá se a já mávám rukou.

„Ou, bez obav," říkám. „Já jsem Beau."

„No, Beau, byla jsem na cestě do kamarádčiny nové restaurace, akorát otevřela přes pár dny, měla bys jít taky!" navrhuje s nadějným úsměvem. Takže to vysvětluje ty červené koktejlové šaty, které má na sobě, cítím se vedle ní jako šupák.

„Víš, jako pozdní přivítání tady u nás!" dodává.

„Víš co? Ráda bych, ale objednala jsem si pizzu," přiznávám trapně. „Ale díky."

Darien se na mě usmívá.

„Ale ne. Jsem rozhodnutá mít alespoň jednu kamarádku v téhle pitomé budově, jdeš se mnou," naléhá. „Vím, že můžeme být dobré kamarádky, jsi v New Yorku, potřebuješ kamarády."

Měla pravdu. Včera jsem si Williamovi stěžovala, že tady nikoho nemám, až na pár lidí v práci, a jak jsem doma sama. Bylo by pitomé nechat si ujít tuhle příležitost, nezmiňuji, že bydlíme ve stejné budově, to je bonus.

„Um." Shlížím na svoje oblečení. Jsem v džínách, bílém tílku a papučích. „Nemám nic... formálního na sebe." Pořád mám polovinu oblečení zabalenou, protože jsem byla líná si vybalit.

Darien mává rukou.

„Vypadáš dobře," říká, jde blíž ke mně, dost blízko, abych cítila její květinový drahý parfém, akorát tuhnu a zadržuju dech, aby si nemyslela, že k ní přičuchávám. Byla tak blízko, zatímco mi vytahovala vlasy z drdolu, že se její prsa omylem dotkla mých. Když couvla, usmála se a já jsem vydechla.