Only Angel // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Chicken Florentine Pasta

Harry odešel o půlnoci, dopili jsme víno a snědli jsme jídlo, většinu si vybral a já taky. Vzduch kolem nás byl plný tajemstvím, jedla jsem večeři, večeři, která měla být pro mě a mého přítele, s mužem, kterého jsem viděla asi čtyřikrát. Dozvěděla jsem se jeho jméno, hádám, že to ze mě dostalo město.

Nikdy jsem nebyla stydlivá, ale z tohohle chlapa jsem ztrácela schopnost navázat jakoukoliv konverzaci a červenala jsem se pokaždé, kdy na mě zíral příliš dlouho.

Byly dvě hodiny ráno a pořád jsem nebyla unavená. William mi psal před dvěma hodinama, momentálně jsem seděla u prázdného kuchyňského stolu. Nesnášela jsem být sama v tomhle městě. Když jsem se rozhodla, že byl čas jít spát, šla jsem do ložnice, kde jsem se svlékla a usnula jsem hlubokým spánkem.

***

Další ráno se probouzím okolo dvanácté. Vzhledem k tomu, že je sobota, nemám toho moc na práci, jenom zajít nakoupit a vyzdobit si byt. Převlékám se do džín, bílého trika a tenisek, než vyrážím do obchodu.

Nakupuju jídlo, v mém případě to jsou mražené potraviny, které bych jednoduše strčila do trouby nebo mikrovlnky. Taky kupuju flašku vína a vody, než usuzuji, že mám všechno a je čas jít domů zdobit byt.

Vyvažuju potraviny v tašce, když jedu výtahem domů. Jsem ráda, že obchod je tak blízko, to je upřímně super. Hledám klíče v kabelce, načež jdu ke svým dveřím, a jakmile je otevírám, vylekává mě hlas za mnou.

„Beau!" to je Darien, usmívá se a jde ke mně. „Ahoj!"

„Ahoj, Darien," zdravím ji, překvapuje mě a líbá mě na obě tváře jako včera večer. Musela bych si na to zvyknout.

„Vypadáš dobře," říkám a prohlížím si její outfit. Bílé džíny, bílá blůzka a černé lodičky. Vlasy pečlivě vyčesané.

„Děkuji, vlastně jsem na cestě do obchoďáku. Nechceš se ke mně přidat?" ptá se mě a ihned záporně kroutím hlavou.

„Nemůžu, mám ještě nějaké pochůzky," říkám, moc to nerozebírám, doufám, že se nebude vyptávat jako minule. Nechci být hrubá, a aby to vypadalo, že s ní nechci jít, byla milá a tak jsme byly kamarádky... Jenom jsem chtěla být sama, dát si zmražené jídlo, nalít si víno a dekorovat byt.

„Dobře," funí. „Ale nemůžeš se mi vyhýbat navždy. Jsem jenom vedle o dvoje dveře." Ukazuje na mě ze srandy. „Doufám, že Harry včera na tebe nebyl zlý?"

Kroutím hlavou.

„Vůbec ne."

„Vím, že dokáže být trochu... nesnesitelný, ale takový prostě je. Neznamená žádné nebezpečí, vlastně je fajn," vysvětluje a já mávám rukou. Harry ke mně nebyl hrubý, jasně, trochu vyzvídal, ale to je tak všechno, co bych mohla říct, ještě se zdálo, že byl odměřenější, když jsme se poprvé potkali.

Vím, že tady nebydlí, sám mi to řekl, ale zajímalo by mě, proč je tady skoro obden.

„Víš, kdo bydlí v 368?" ptám se.

Darien se ode mě odvrací ke dveřím, než se otáčí zpátky ke mně.

„Jenom někdo, s kým Harry spí." Krčí rameny. „Bývaly jsme s ním asi dva roky kamarádky, ale ten chlap si toho nechává hodně pro sebe."

Přikyvuji.

„No, uvidíme se, dobře?" loučí se se mnou a s posledním úsměvem odchází.

Darien se mi líbí, je to tak veselý člověk a její energie mě zahřívá zevnitř.