Soubor povídek TaintedMoonlight

Znaky přitažlivosti

Shikamaru mírumilovně ležel na zeleném pahorku, zíral na oblohu, hlavou odpočíval na rukách.

Konečně, chvíle klidu.

Máma ho celé ráno obtěžovala (kdo ví, třeba by pokračovala v tom i poté, co by se odstěhoval - ta ženská ho ráda mučila), Hokage mu celé odpoledne rozkazovala a Ino si stěžovala celou dobu, co se mu povedlo získat trochu volného času (něco o nějakém klukovi, který se jí nevěnoval).

Mohl konečně odpočívat.

Zapomenout na průměrné mise, křičící matky, stěžující kamarády.

Byla to krátká šťastná pauza, než uslyšel kroky.

Povzdechl si, někdo se blížil.

"Hej, lenochu."

Kamínek ho bolestivě trefil do hrudi. Natočil hlavu, aby se podíval na viníka, i když si myslel, že ví, kdo to je.

Jenom ona měla hlas, který byl otravný a zároveň příjemný. Jenom ona dokázala hodit kamínek, aby ho to bolelo. Jenom ona používala 'lenochu', jako kdyby to bylo jeho jméno. A jenom díky ní mu srdce směšně bušilo.

Pitomý orgán.

"Co je, Temari?"

Odfrkla si, "Už tak drzý?"

"A napadení mě snad není?"

"Ne. Drzé by bylo, kdybych tě praštila vějířem,: je těžký a bolestivý. Hodila jsem na tebe kamínek, to byla sotva... zábava."

"Zábava?"

Usmála se.

Srdce mu zase pitomě poskočilo. Pitomý , pitomý orgán. Povzdechl si. "Co si žádáš, problematická ženská?"

Prsty se jí sevřely a povolily, "Hej, zapomeň na to. Jsem nechtěná. Můžeš se vrátit k mrhání svého dnu," hořce vyštěkla a náhle odešla pryč.

Shikamaru frustrací zabručel. "Problemářka." To má za ten relax. Ne, že by to byla špatná výměna. Protáhl se a strčil ruce do kapes. "Hej, ženská!"

Otočila se, ruce položené na bocích. "Co, Naro?" chladně se zeptala Temari.

Protočil oči a přišel k ní. "Teď je to Nara? Až tak jsem tě naštval?"

"Jako kdybys mohl," řekla naštvaně.

Ano, viděl, jak jí nedokázal naštvat. Upřímně, byla příliš citlivá. "Ty jsi tak snadno..." Shikamaru nedořekl, jak se soustředil na její rysy.

Temari se lehce začervenala. "N-Na co koukáš?" vyštěkla.

Malý úsměv se objevil na jeho obličeji.

"Sakra, Shikamaru, co je s tebou?!"

Její zorničky byly sotva rozšířené a rty byly červenější barvy než obvykle. Jak si toho předtím nemohl všimnout?

Praštila ho do hlavy.

Úsměv mu nezmizel.

"CO?" vyjekla.

"Meh." Pokrčil rameny.

"Shikamaru, měl bys mi to říct."

"Nepochopila bys to, nebo bys mi nevěřila, kdybych ti to řekl."

"Zkus ro."

"Máš rozšířené zorničky."

Obočí se jí zmatkem svraštělo. "Co?"

"A tvoje rty jsou červené."

"Nemám rtěnku. Ty víš, že nepoužívám makeup."

"To není to, co říkám."

"Pak-"

"Tam na levo je knedlíčková restaurace, jestli bys tam chtěla zajít. ."

Temari zamrkala. "Ty mě zveš na rande?"

Pokrčil rameny, "Prakticky mě o to prosíš."

Zuřivě se červenala. "NEPROSÍM, líný blbče!"

Ušklíbl se. "Jsi jen sama slova, Temari. Příliš blbé, že tě fyzické reakce těla zrazují."

"O čem to mluvíš?!" vyžadovala. "Já nejsem- Já nemám-"

"Rozšíření zirnidek a červenější rty jsou znakem přitažlivosti, věděla jsi to?"

Zrůžověla, "Já nejsem - Tohle je-"

"Ay, dost slov, ty problematická ženská." Prsty se propletly s jejími a její zrůžovění se zvětšilo. "Děláš věci těžšími. Mohla jsi mi říct, jak se cítíš, místo toho, abys mi nadávala a já to pak musel zjišťovat sám."

"Cheh." Temari zavřela. "Jsi na to dost chytrý. Zjistila jsem, že si to dokážeš sám poskládat."

Usmál se. Tohle byla dobrá chvíle míru. Podíval se na ni, měla na tváři malý úsměv.

Ne, tohle bylo ještě lepší.