IM DONE (ABO)

4.

          Timothy spal zcela klidně, pravidelně oddechoval, neexistovala pro něj téměř žádná záminka stresu. Já ale musela stále přemýšlet nad jeho slovy. Obvykle býval sice nevrlý, když jsem se bavila s nějakou alphou, nemohla jsem se divit. Své činy si uvědomoval moc dobře, mohl se bát, že uteču. Na druhou stranu také moc dobře věděl, že jsem slabá. Jsem na něj citově poutaná až příliš, tudíž se kvůli přítomnosti jen tak nějaké alphy nerozčílil. Tohle bylo ale zcela poprvé, kdy se zajímal a kdy měl potřebu mi ukázat, že on je ta moje alpha... Mohl cítit můj zvýšený tep, ale nemohl si být přece jistý, že to bylo způsobeno právě Jonathanovou blízkostí. Byla jsem přece jen rozrušená, unavená a viděla jsem, co jsem nikdy nechtěla.

          Ráno mě probudilo ostré světlo slunce a nutilo mě vylézt z teplé postele. Tim už v ložnici nebyl. Zacítila jsem příjemnou vůni z kuchyně. Vaří? Timothy vařit uměl, ale nebavilo ho to, tudíž když jsem nestíhala navařit já, něco jsme jednoduše objednali. Tohle byl teda řádný nezvyk. Příjemná vůně, a naopak velmi nepříjemné světlo mě nakonec donutilo vyhrabat se z peřin, unavená jsem ťapkala ze schodů přímo do kuchyně. Opravdu... stál u plotny, na pánvi se smažila slanina a Tim jako profík míchal vajíčka.
„Dobré ráno," usmál se jako to nejsvatější požehnání a rychle mi vtiskl polibek do vlasů. Stále jsem byla rozzlobená, zklamaná a pozdrav jsem mu neopětovala. Byla jsem rozhodnutá stát si pevně za svým, nenechat mu opět všechny jeho průšvihy proklouznout. Bez jediného slova jsem se usadila ke stolu, ze kterého jsem zvedla telefon. Sociální sítě byly mou jedinou záchranou před realitou, jen tam jsem se mohla zaměřit na problémy jiných a na chvíli upustit od těch svých. Projížděla jsem stories mých přátel, tiše jsem záviděla, jak klidný se jejich život zdál.

          Povšimla jsem si žádosti a pro mé překvapení, Jonathan. Rozklikla jsem jeho profil a bez jediného zaváhání žádost přijala. Při pohledu na jeho profil jsem nemohla odolat si ho prohlédnout a trochu se dozvědět o svém novém kamarádovi více. Jonathan byl vskutku pohledný. Jeho světlé oči krásně kontrastovaly se snědší pokožkou, tmavé vlasy se pyšnily jejich hustotou a stejně tak upravené vousy. Člověk ho nemusel znát, aby poznal, že je alpha a k mému údivu, která neměla partnera.
Z prohlížení si profilu mě vytrhlo hlasité prásknutí špinavé vařechy do dřezu. Timothy stál zcela napřímený a nepatrně rychle dýchal. Jeho pohled se střetl s mým zmateným. Vypadal lehce rozrušeně, byť zachovával klidnou tvář. „Na co to tam koukáš? Tvůj zvýšený tep se mi moc nelíbí," prohodil lhostejně s přimhouřenýma očima. Má výmluva, že se koukám pouze na Instagram, kde v jednom příspěvku oznamují pokračování mého oblíbeného seriálu zabralo a Tim si jen nahlas povzdechl a otočil se zpět k plotně.

„Omlouvám se," nandal na talíř první porci slaniny a vajíček. „Už prostě jen nezvládám nátlak ze svazku. K tomu alkohol v krvi," přešel ke mně s talířem a položil ho na stůl. „Potřeboval jsem se odreagovat. Střízlivý bych si to nedovolil," pousmál se a opřel se o stůl. „Chlast není výmluva, Time, a svazek můžeš kdykoli ukončit," prohodila jsem chladně. Jídlo pod mým nosem nádherně vonělo, ale neměla jsem na něj vůbec chuť.
Tim se zhluboka nadechl a přešel zpět k plotně, aby nandal jídlo i sobě. „Proč bych to měl ukončit. Vím, co chci, Olivie, myslel jsem, že jsem ti to včera jasně vysvětlil," posadil se přímo naproti a pomalu začal žvýkat slaninu. „No rozhodně si mi včera ukázal, co chceš, ale taky s kým to chceš," špitla jsem tiše, s hlavou sklopenou k talíři, vložila si první sousto do úst a čekala na jeho reakci. Má slova ho vyprovokovala a on jen praštil do pěstmi do stolu. Pak už se jen zvedl, prohodil: „Došla vajíčka a slanina," a odebral se i s jídlem po schodech do ložnice, kde ještě ikonicky práskl dveřmi.

          Ještě tentýž den jsem se rozhodla vydat do obchodu a dokoupit vše potřebné. Hlavu jsem měla plnou utrápených myšlenek. Procházela jsem se mezi regály, aniž bych se rozhlížela, či z nich brala to, co jsem potřebovala. „Olivie, počkej," ozval se známý hlas. „Promiň za ten včerejšek," povzdychl Lucas jemným hlasem. I vůči němu jsem cítila jistou zášť. Na své oslavě se mě snažil zastavit, opět se snažil skrýt chování svého přítele. „Co jste si mysleli. Oba... o jeho úletech moc dobře vím, myslel sis, že na tenhle nepřijdu? Ani nevíš, jak hrozně mi bylo."
Lucas chvíli mlčky stál, chápal mé rozhořčení a dle jeho výrazu si přišel velmi provinile. „Je mi jedno, že jste kamarádi, ale když víš, že dělá něco špatně, tak ho kurva zastav," zasyčela jsem jedovatě a chystala se pokračovat dál v nákupu. Když už se zdálo, že naše konverzace skončila: „Ptal se na tebe Jonathan," prohodil z ničeho nic. Nečekala jsem takovou zprávu, a už vůbec by mě nenapadlo, že se bude Jonathan nějak zajímat. Na můj dotaz: „Co chtěl?" jsem dostala zcela jednoduchou odpověď: „Jen jestli se v tomhle utápíš už delší dobu, protože jsi včera rozhodně nebyla v pohodě. Bylo mu tě líto, ale když slyšel, jak dlouho jste s Timem spolu, řekl, že jsi silnější, než se zdáš," zamyšleně koulil oči do stropu a vzpomínal, co mu Jonathan všechno říkal.

Z mých úst vypadlo pouze zmatené: „Aha," a pak už jsem se s ním rozloučila, posbírala zbytek věcí, které byly potřeba, zaplatila a zmizela domů. S Jonathanem jsem mluvila pouze jednou, a to jsem nebyla ani ve střízlivém stavu, přesto ve mně zanechával velmi zvláštní směsici pocitů. Určitě jsme se včera neviděli naposled a rozhodně to nebyla naše poslední konverzace, ale začínala jsem si zároveň i pomalu uvědomovat, že mé postavení vůči němu může způsobit nemalé potíže.
Nebylo divu, proč se Timothy choval tak, jak se choval. Cítil, že Jonathan je větší hrozba, než kdokoli jiný...