IM DONE (ABO)

3.

          Timothyho ruce na pasu cizí ženy a ústa přilepená k jiným, než mým... takový obraz byl přímo přede mnou. Svět se točil dokola, stejně jako lidé na parketu. Mé osoby si nevšiml, byl tolik zabrán do svádění jiné ženy. Prošla jsem kolem nich k baru, poprosila barmana o panáka, kterého jsem převrátila přímo do hrdla a stoupla si přímo za Timothyho záda. Neuvažovala jsem, bylo mi špatně. Tohle bylo to, co se celou dobu dobu odehrávalo pouze za mými zády. Poklepala jsem mu na rameno, až to ho donutilo se odtrhnout od cizí dívky, kterou jsem ani neznala. Se smíchem se otočil přímo ke mně, ale než si uvědomil, že před ním vlastně stojím já, má dlaň mu zanechala červený otisk na tváři.

          Nic neřekl, byl zmatený, nechala jsem ho tam stát u stejně tak zmatené dívky, která pravděpodobně ani netušila, že muž, kterého líbala má přítelkyni.
Vyšla jsem ven před bar, chytit čerstvý vzduch do plic. Dovnitř jsem se vrátit už nechtěla. Šok z celé události se objevil až v momentně, kdy jsem si sedla před klubem na kraj chodníku. Mou tvář zalily opět potůčky slz, očekávala jsem, že se Tim objeví a bude se snažit mi celou situaci vysvětlit, i když nebylo jak. Nyní jsem vše viděla jasně, a už neměl, jak se vymlouvat.

          „Olivie?" zaslechla jsem mužský hluboký hlas někde zamnou, ale neměla jsem chuť se otočit. Osoba, která nebyla Timothy se pomalu přiblížila ke mně. „Taky to už nemůžeš vevnitř rozdýchat?" zasmál se. Neodpověděla jsem, nebylo mi do řeči a už rozhodně ne do smíchu. Ta osoba si toho brzy všimla a posadila se vedle mě.

Jonathan, jeden dalších Lucasových kamarádů, který ovšem do jejich party nepatřil. Potkali jsme se pouze párkrát, a to jen na oslavách nového roku či narozeninách společného kamaráda. Nikdy jsme si nějak neměli co říct, ale neměla jsem mu ani nikdy nic za zlé.
„Očividně něco opravdu nemůžeš rozdýchat," vzdychl a dál mlčky seděl. Ani jeden jsme nepromluvili dlouhé minuty, mé myšlenky zběsile běhaly a nedokázala jsem se soustředit. Možná bych i řekla, že Jonathan slyšel hlasitý zvuk ozývající se z mého hrudníku, že cítil, v jak šílené bolesti jsem.
„No, je chladno, sedět by si tu neměla a k řeči ti také očividně není, půjdu dovnitř," zvednul se, protáhl a nachystal se k odchodu zpět na parket, když má ruka vystřelila přímo k té jeho, a aniž bych se na něj podívala, špitla jsem: „Prosím nechoď."

          Trvalo mi dalších pár minut, než jsem se dala do řečí, Jonathan ale nikam neodcházel. Jen tiše seděl vedle mě a čekal. Vlastně jsem ani nevěděla, co mu chci říct. Zdali mu mám vůbec něco říkat. Ani nebyl od Timothyho o tolik jiný, počet bet, které tahle alpha svedla, a o kterých jsem od Lucase slyšela by se nedal spočítat na prstech dvou ruk. Mohl by mě odsoudit, obhájit Timothyho, vysmát se mi, nebo cokoli jiného, ale v jedné věci byl naopak jiný. Jonathan se omeg velmi zdržoval, užíval si s betami, partnera nehledal, tudíž mu ani nebylo co vyčítat, nikomu svým chováním neubližoval.

          Nevím proč, ale vše jsem mu pověděla. Co se dělo, děje a co jsem viděla na parketu. Jonathan jen mlčky seděl, nic neříkal, nechal mě mluvit, jako kdyby věděl, že se rozmluvím a vypovídám se ze svých pocitů a uleví se mi. Tak dlouho jsem nikomu neřekla, jak se cítím. Úleva přišla, i když naprosto minimální, přestaly mi téct slzy a srdce se lehce uklidnilo.
Jakmile jsem dovyprávěla svůj srdceryvný příběh, čekala jsem, co Jonathan vypustí z úst. Nic nepřicházelo... Mlčel a jeho pohled prozradil, že jemu samotnému se tahle situace vůbec nelíbila. „Asi mi na to nemáš co říct, že?" tiše jsem zamumlala. Jonathan se zhluboka nadechl, napřímil se a promnul si temeno hlavy. Já jen doufala, že neuslyším to samé, co mi vždy říkala Natalia.
„Docela nahovno situace, to ti povím."
Víc nic? Jen tohle? Buď ho celé moje vyprávění šokovalo, nebo ho naopak vůbec nezajímalo a tiše litoval, že se vůbec ptal.
„Nevím, co na to říct, to máš pravdu. Asi jen, že jsem z Timothyho neměl nikdy dobrý pocit. Jsi pěkná baba, Liv, neměla by ses nad někým takovým trápit. Jsi ale i hloupá, jako omega snad cítíš, jestli je tvá alpha ta správná, a pochybuju, že tě instinkty nevarovaly, když než ses s ním dala do páru a teď akorát nevíš, jak z toho ven. Nebudu Timothyho obhajovat, je to debil, neváží si ničeho, co má, ale ty v tomhle taky nejsi svatá," prohodil zcela jasně a bez zaváhání, možná i lehce rozhořčeným podáním.

          Byla jsem v šoku, nečekala jsem takový monolog a trochu mě i naštvalo, že vlastně nějakou vinu hodil na mě. Na druhou stranu, měl pravdu. Mé instinkty mi tehdy opravdu naznačovaly, že Tim není můj celoživotní partner, ale byla jsem natolik zamilovaná, že jsem je zcela ignorovala. „Jelikož se dovnitř vrátit už nechceš, odvezu tě alespoň domů," nabídl mi a postavil se. Z jeho dechu jsem žádný alkohol necítila, věřila jsem tedy, že řídit opravdu může. Přikývla jsem, než jsem se ale stihla zvednout na nohy, jeho natažené ruce jsem měla přímo před obličejem a já s lehkým zaváháním jeho pomoc přijala.

          Celou cestu jsme neprohodili jediného slova, byla jsem unavená, stále trochu v šoku, ale úplně jsem zapomněla, co mě doma bude zítra čekat za scény. S Timothym jsem dnes večer už nepočítala, možná ho praštilo svědomí, možná taky ne, ale byla jsem si jistá, že se dnes večer už nevrátí. Auto zastavilo na místě, které jsem před odjezdem napsala Jonathanovi do GPS. „Děkuju," prohodila jsem tiše, než jsem se rozhodla vystoupit. „Nenechám tě přece jet uberem, když jsi lehce popitá a oblečená jak za svobodna," pousmál se a poukázal na mé oblečení. „Myslela jsem za to vyslechnutí. Jsi první, kdo mi neřekl, abych se na to vysrala a šla si taky užívat s jinými betami," dodala jsem s mírným úsměvem. Má poznámka ho lehce zaskočila a já vystoupila z vozidla. „Jasná věc. Jedině s alphami, aby to mělo aspoň grády," mrknul s úsměvem. Měl velmi příjemný úsměv, hřejivý, kterým dokázal vykouzlit jeden na tváři i mně.

          Doma jsem ze sebe smyla všechny ty nepříjemné vzpomínky z dnešního večera, kapičky horké vody putovaly po mé kůži a já si nic neužívala tak, jako dobrou sprchu. Zabalená v ručníku jsem se vydala z koupelny přímo do kuchyně nachystat si nějaké jídlo, jelikož jsem měla žaludek nejen na vodě, ale i na nějakém tom alkoholu. Pro mé překvapení, a ne zrovna milé, u stolu seděl s nohama přes sebe a lhostejným výrazem Timothy. Ignorovala jsem jeho přítomnost, přešla ke kuchyňské lince a vytáhla ze skříňky sklenici a talíř. Cítila jsem jeho pohled na mém těle a bylo mi to nepříjemné.
„Takže... nová alpha?" prohodil ledabyle, s neznatelnou dávko hněvu v hlase. Nadále jsem ho ignorovala a chystala si své jídlo. „Olivie, nedělej, že tady nejsem," zaslechla jsem vrznutí židle a následně kroky přímo ke mně. Nechtěla jsem s ním mluvit, neměla jsem náladu se s ním vůbec bavit.

Jeho teplý dech jsem ucítila přímo na svém krku a netrvalo dlouho, nedobrovolně jsem stála k němu čelem. Jednou rukou držel mou bradu hrubě mezi prsty a druhou se opíral o kuchyňskou linku zamnou. „Odpovíš mi nebo ne?" sykl mi do tváře. Srdce mi opět bušilo ostošest, byla jsem nucená hledět mu přímo do tváře. Neměla jsem z něj strach, byl mi pouze už tak nechutný. „Co je zrovna tobě do toho," nedivila jsem se, že věděl o přítomnosti jiné alphy v mé blízkosti, jelikož jak už jsem zmiňovala, alphy jsou nepříčetné, jakmile se k jejich omeze přiblíží jiná alpha. Cítí, že je jejich družka/druh v ohrožení nebo blízké přítomnosti jiné alphy. Stejně tak, jako já vždy cítila, když můj partner dělal něco, co neměl. Instinkty...

„Nezajímá mě, co si myslíš, nezajímá mě, co jsi viděla, ale ty jsi moje omega, nemáš na vybranou. Rozhodla ses kdysi, a to, že teď toho lituješ není můj problém," nekřičel, ale v jeho hlase byl poznat hněv. Nechtěla jsem už nic říkat, neměla jsem sílu a jen jsem si povzdechla.
„Olivie, víš, že tě miluju. Ty holky nic neznamenají. Možná, že kdybys nebyla tolik upjatá, neměl bych tu potřebu věnovat se někomu jinému," prohodil lehce jinak mně známou větu „Můžeš za to ty" a přitiskl své rty na mé. V mžiku se mi v hlavě vybavila vzpomínka na dívku z oslavy, ale nemělo cenu se vzpírat. Chtěla jsem mít celý dnešní den za sebou a jestli je tohle jediná cesta k ukončení téhle debaty, budiž. Nechala jsem se odnést do ložnice, kde mě hodil na postel a pak už jen zavřel dveře...