Nevinnost

~ 30 ~

[kapitola se zaměřuje na 🔞 scénky ☺️]

Lilith

Když jsem vešla do místnosti, okamžitě jsem rozsvítila světlo. Za mnou následoval Rowan a přistoupil k šatníku, vypadal jako by byl na moment ztracený ve vlastních myšlenkách.

Je to už pár dní od chvíle, co jsme se s Rowanem dali dohromady. Sedli jsme si a vyříkali si věci, jako normální lidé. Cítila jsem, jak mi v žaludku bublá nejistota, ale zároveň i touha najít řešení všech jeho i mých problémů.

Rowan se mi přiznal, že se málem nechal zabít. Jeho slova mě zaplavila jako vlna a já jsem byla schopná na ně reagovat až poté, co mě ta vlna udeřila do obličeje, jako cihla. Vyšilovala jsem nad ním skoro hodiny, křičela a snažila se ho pochopit ve všech směrech. Bylo to jako tanec na tenkém ledě, ale nakonec jsme našli rovnováhu a pochopení.

Rowan si odtáhl mého tátu stranou a začali si vyměňovat pár slov za zavřenými dveřmi. Z táty výrazu bylo patrné, že se v jeho hlavě něco pohnulo. Přestože jsem toužila vědět, co si řekli, zároveň mě to ani tolik nezajímalo.

Když jsem oznámila, že se chci přestěhovat k Rowanovi, táta na to neřekl nic. Bylo to trochu překvapující, jakoby mu to v ten daný moment bylo úplně jedno.

Pomohl mi sbalit mé věci, ale nevyjadřoval žádnou touhu se semnou rozloučit, jako by ho štvalo, že jsem se rozhodla jít za Rowanem, jako by ho opravdu štvalo, že jsem nad ním pro jednou vyhrála, ať už s pomocí Rowanovy přítomnosti nebo bez.

Posadila jsem se na postel, nohy jsem složila pod sebe do tureckého sedu a upřela pohled na Rowana. Jeho soustředěný pohled, jak se zabýval rozepínáním knoflíků jeho košile, mě hypnotizoval.

Manžetové knoflíky byly jako první, pak následovaly ty ostatní, jeden za druhým, pomalu odshora dolů. Každé odhalené místo jeho těla mé oči pohltilo s neuvěřitelným přáním a touhou. Bylo to jako sledovat rozplétání jeho tajemství, jednoho po druhém.

Popravdě Rowan vypadá unavený, i když není ani deset hodin večer. S ohledem na to, že má na těle dvě střelné rány a několik dalších menších zranění, to je docela pochopitelné. Boj s takovými zraněními musí být vyčerpávající nejen fyzicky, ale i emocionálně.

Dívala jsem se dál, jak si Rowan sundává košili a pustil ji na zem, kde ji nechal ležet. Pohled na jeho zraněné tělo mě přiměl cítit se ještě víc soucitně. Pomalu si začal sundávat pásek, který následoval stejným osudem jako jeho košile, a nakonec i jeho kalhoty. Když mu na těle zůstávali jen boxerky, sundal si i hodinky, které zdánlivě zapomněl sundat dřív.

„Neměl bys sundat hodinky jako první?" zeptala jsem se s úsměvem a on se pomalu podíval ke mně.

„Možná," zamumlal a pokrčil rameny. Hodinky položil do poličky v šatníku a zalezl ke mně do postele. Jeho ruka se ovinula kolem mého těla pod mými prsy a stáhl mě k sobě. Vyjekla jsem, a když jsem dopadla na záda, bylo slyšet zašustění pytlíčku.

Rowan zvedl hlavu, jeho obočí zdvihnuté v tiché otázce a já se na něj jen nevinně podívala. Jeho pohled přejel k mým prsům, jako by přesně věděl, že v mé podprsence něco schovávám.

Než jsem stačila zareagovat, na jeho další pohyby, Rowan mi vyhrnul tričko pod bradu a odhalil mou růžovou podprsenku s potiskem leopardí srsti a pytlíčkem m&m's, který mám schovaný v levém košíčku. Moje tváře se zbarvily do světle rudého odstínu a já se zarazila, nevěděla jsem, co dál.