Nevinnost

~10~

Lilith

Probudila jsem se uprostřed noci a Rowan ležel prakticky celý na mně.

Měla jsem pocit, že na mně leží nějaký kámen nebo já nevím.

Pomalu jsem se nemohla ani pořádně nadechnout.

A nejhorší bylo, že se mi chtělo na záchod.

A jestli nevylezu z téhle postele do dvou minut, nejspíš se počůrám.

„Rowane?" Zašeptala jsem a opřela se o lokty, stále s Rowanovou hlavou na mé hrudi. „Rowane?" Zopakovala jsem jeho jméno jen o něco hlasitěji.

Jediný, kdo mě slyšel, byl Milo, který ležel na konci postele a zvedl hlavu, aby se na mě podíval. Usmála jsem se na psa a pak se zamračila na Rowana, který neotevřel ani oko.

Ani nevím, jak jsme se v téhle pozici vůbec ocitli.

„Rowane?" Zeptala jsem se a on stále nic.

Je ten chlap mrtvý nebo co?

Povzdechla jsem si a padla zpátky do polštářů.

Potřebuju čůrat.

Frustrovaně jsem si povzdechla, chytila Rowana za vlasy a zatahala ho za ně. „Rowane." Řekla jsem to nepříjemným tónem a on ospale zasténal. Zamumlal si pro sebe něco, co jsem vůbec neslyšela, a pomalu otevřel oči. „Co to děláš?" Rozespale se zeptal, když jsem se ho snažila od sebe odstrčit.

„Potřebuju, abys ze mě slezl." Zamumlala jsem, ale Rowan mi znovu položil hlavu na hruď a odmítal mě pustit. Hlasitě jsem si povzdechla. „Potřebuju na záchod." Zašeptala jsem a cítila jeho dech na krku.

„V půl třetí ráno?" Zeptal se po chvíli.

Jestli mě nepustí, tak se tu pro svatého boha počůrám.

„Jo, vzbudila jsem se v půl třetí ráno, protože se mi chce čůrat. To, že ty nikdy nechodíš na záchod, není můj problém." Zamumlala jsem nepříliš veselým tónem a Rowan si odfrkl.

Vložila jsem všechny síly do toho, abych ho od sebe dokázala odstrčit. „Tak jestli mě omluvíš, drahoušku." Začala jsem. „Ráda bych se šla vyčůrat." Překročila jsem Rowana, abych mohla slézt z postele a málem jsem přitom upadla.

A jako by to pomohlo, Rowan mě chytil za stehno. „Ach, ano. Tohle by mě při pádu z útesu hodně zachránilo, Rowane." Řekla jsem a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Rowan mě sledoval s unaveným výrazem a já si začala vyčítat, že jsem ho vzbudila.

Povzdechla jsem si a vzala jeho tvář do dlaní. Políbila jsem ho na čelo a Rowan při tom zavřel oči. „Hned jsem zpátky." Zamumlala jsem a zamířila do koupelny.

Když jsem udělala, co jsem potřebovala, umyla jsem si ruce a pak vyšla z koupelny. Svraštil jsem obočí nad tmou v pokoji, kde si moc dobře vzpomínám, že jsem rozsvítila lampičku.

Je pozdě říkat, že se bojím tmy?

„Rowane?" Řekla jsem a bála se pohnout z místa.