Nevinnost

~6~

Lilith

Zasténala jsem a převalila se z boku na záda. Když jsem včera přišla domů, byla jsem nejspíš příliš unavená na to, abych se převlékla. A někdy v noci jsem ze sebe musela skopat deku.

Počkat!

Otevřela jsem oči a setkala se s mně tak neznámým stropem. Tohle není můj pokoj ani moje postel. Rychle jsem se vytáhla do sedu a sukně šatů mi přitom spadla z břicha. Když jsem si uvědomila, že jsem měla šaty vyhrnuté, cítila jsem, jak se mi do tváří hrne horko. Upravila jsem si šaty a rozhlédla se po pokoji.

Byla jsem snad unesena?

Nebo jsem v nebi?

Tohle moc jako nebe nevypadá.

Uslyšela jsem škrábání na dveře a následné zakňučení. Podívala jsem se na zavřené dveře a svraštila obočí. Bůhví, co mě bude čekat, až vyjdu z téhle místnosti.

Jen doufám, že to není nějaký sériový vrah.

Nechci umřít takhle mladá.

Posadila jsem se na okraj postele a znovu se rozhlédla po pokoji.

Stěny byly vymalované tmavě šedou barvou. Deka, kterou jsem byla nejspíš přikrytá, je černá s dvěma bílými pruhy na jedné straně a postel je docela velká. V téhle posteli bych klidně mohla strávit celý den.

Vedle postele jsou bílé dveře, které pravděpodobně vedou do koupelny.

Díky bohu, že ten, kdo mě unesl, má koupelnu. Musím si vyčistit zuby, jinak všichni kolem mě zemřou na smrad mého dechu.

Ale moc se mi nechce vstát na nohy, radši bych si zpět lehla a spala dál. Nechci otevřít dveře koupelny a najít něco, co bych vidět neměla.

Mohla bych najít tělo v pytli.

Nebo teď klidně někdo může sedět na záchodě a já mu tam jen tak vlezu.

Podívala jsem se na druhé dveře vedoucí ven z místnosti a přimhouřila jsem oči.

Kdybych těmi dveřmi vyšla, mohl by tam na mě čekat sériový vrah nebo psychopat. Kdo ví?

Chvíli jsem tam jen tak seděla a přemýšlela, co mám dělat. Mohla bych se pokusit najít něco, čím bych se mohla ubránit tomu, co na mě čeká za těmi dveřmi. Nebo bych se mohla schovat pod postel a schovávat se tam, dokud někdo nepřijde do pokoje.

Když se dveře rozletěly dokořán, chtěla jsem začít ječet z plných plic, ale zarazila jsem se, když jsem viděla Mila, který po mě hned skočil a začal mi olizovat obličej. „Milo!" Rowanův hlas zaplnil ticho v místnosti a já se přestala smát.

Milo ze mě okamžitě slezl a převalil se na záda vedle mě. „Chce pohladit na břiše." Rowanův hluboký hlas dolehl k mým uším a já neváhala ani vteřinu a začala jsem Mila hladit po břiše.

Milo se okamžitě začal vrtět a já si lehla vedle něj. Pak jsem ho začala lechtat. „Dlouho jsme se neviděli, chlapáku." Řekla jsem, jako bych mluvila na dítě.