Nevinnost

~28~

Octavia mě zkoumala. „Ale vypadá to tak." Řekla potichu. „Jestli ti někdy ublíží, zavolej mi." Nebyla to otázka, nebo něco takového. Byl to přímo rozkaz.

Znám se s ní už skoro tři týdny a je větší kamarádkou, než kdy Jordyn byla.

Tavi se zvedla ze svého lehátka a přišla k mému. Sedla si vedle mě a ovinula své paže kolem mých ramen. „Budeme teď spolu brečet?" Zeptala se potichu.

Chtěla jsem brečet. Vážně jsem se chtěla tak moc vybrečet.

Tak jsem kývla hlavou a ovinula své paže kolem ní. „Tak jo." Špitla jsem a teď jsme k sobě byly přimáčknuté jako sardinky v konzervě.

Když tady není Rowan, alespoň můžu objímat Octavii. Má skoro stejně pevně objetí jako on. I když tomu chybí ty silné ruce, vypracované tělo, jeho vůně a všechno, co se týká Rowana.

Obě jsme brečely - tím obě myslím jenom sebe, Tavi mě jen držela a hladila po zádech.

Když jsem se vybrečela, obě jsme zůstaly ležet na jednom lehátku, Tavi mě objímala kolem pasu s hlavou položenou na mé hrudi, zatímco jsem se smály vtipným videím s kočkami.

Samozřejmě, bublina radosti splaskla ve chvíli, kdy nás Harriet zavolala na večeři.

ˏˋ°•*⁀➷

Otec vypadá naštvaně. Možná to je tím, že jsem někde chytla kousek seběvědomí a řekla mu, že se s Rowanem nechci rozcházet jenom kvůli tomu, že jemu se nelíbí, že si užívám života.

Věnoval mi vražedný pohled, který nechce vidět žádná dcera od svého táty a všechno seběvědomí ze mě vyprchalo, když mi řekl, že tohle si se mnou vyřídí potom.

Přemýšlím o tom, jestli bych třeba neměla utéct. Pak bych se mohla vyhnout tomu, co mi chce říct.. nebo udělat.

Když si Tavi nazouvala boty, připravena k odchodu, podívala se na mě. Jakože vážně se na mě podívala, jako by mi viděla přímo do duše, a co se mi zrovna honí hlavou.

„To, co jsem řekla, myslím vážně, Lilith." Řekla mi tiše a já se podívala za sebe, abych se ujistila, že nás táta nesleduje a neodposlouchává.

Kývla jsem hlavou a věnovala jí smutný úsměv, když jsem odvrátila zrak zpět k ní. Chci, aby tady mohla zůstat. Třeba by mě zachránila a já bych se nemusela ničeho bát.

Nemusela bych se bát svýho táty.

Bojím se ho jen ve chvílích, kdy ho jeho vztek přemůže nad láskou pro svojí vlastní dceru.

Tavi mě vtáhla do objetí. Vzdychla jsem si a pevně ji objala na zpět. „Jestli ti už nenapíšu, pravděpodobně jsem mrtvá." Zasmála jsem se, ale jí to vtipné moc nepřišlo.

„Jestli mi už nikdy neodepíšeš, přijdu tvého otce zabít." Zašeptala a vlepila mi pusu na tvář.

Usmála jsem se a přitiskla se k ní ještě víc.

„Přísahám, že se pokusím zůstat naživu." Slíbila jsem.

Chci, aby tady byla máma.