BEGGING | (TodoDeku) CZ

7.

,,Todoroki!" volala na mě Momo a já se vynořil ze svých myšlenek zase do reality. Když jsem se na ní otočil, zrovna se ke mě rychlým krokem dobelhala ve vysokých podpatcích, které na sobě dneska měla.

,,Páni... setkat se s tebou v nynějších dnech je vážně náročné." z huboka dýchala.

,,Hmm... Nevím, asi jsme se museli míjet." odbyl jsem ji prostě.

,,To se jako fakt staráš o toho kluka?" zeptala se teď už podrážděně.

,,Ano..." řekl jsem nerušeně.

,,A co s ním budeš dělat, až ho uvidí tvoje partnerka?" zeptala se naléhavě.

,,Já mám partnerku?" povytáhl jsem obočí na oko překvapeně.

,,Až budeš mít." řekla ledově jako by jí moje popichování ještě více nasralo.

,,Ahh... říkal jsem ti, že teď nikoho nechci..."

,,Ale až budeš chtít? Todoroki to že ti zrovna teď přijde zajímavý, neznamená léčba na rok. Může to trvat klidně i několik let než se vyléčí.... Nebo se taky nemusí vyléčit nikdy no a co budeš dělat potom huh?" vmetla mi do tváře. Lehce mě to naštvalo, ale snažil jsem se udržovat chladnou hlavu.

,,Myslím že jsem dost kvalifikovaný na to, aby mi tohle vše došlo před mým souhlasem. Takže odpověď je ano myslel jsem na to." usmál jsem se na ní ironicky, otočil se a rozešel se na příjem.

,,A co když si budeš potřebovat zajebat?"

,,No tak jí vezmu do hotelu." odsekl jsem.

,,To se budeš jako krčit a chodit po špičkách, se staženým ocasem mezi nohama ve vlastním baráku?" zeptala se podrážděně.

,,Víš ty co máš pravdu, vezmu příští děvku kterou mi předhodíš a vojebu jí tak silně že o tom neuslyší pouze celý barák, ale taky i sousedi." vmetl jsem ji do obličeje nasraně.

,,Abych projevil pravou dominanci ve svém baráku." řekl jsem sarkasticky. Stichla... neměla na to co říct.

,,To jsem si myslel." procedil jsem skrz zuby a rozešel se místo příjmu ke kanceláři. Bože skvělá cesta jak mi dojebat náladu.

...

Dojel jsem domů a okamžitě vyšel před dveře. Odemkl jsem a ihned se dostal dovnitř.

,,Todoroki?" spoza stěny do obýváku vykoukla zelená hlava.

,,To už jsi doma? Myslel jsem, že se máš vracet až později k večeru?" pousmál se. Vyzul jsem se a ihned jsem k němu přišel. Vztek nashromážděny za celý den chtěl zoufale na povrch a já to nevydržel. Napřáhl jsem ruku a uhodil ho otevřenou rukou přímo po tváři. Nejspíš trochu silněji, protože ihned upadl na zem. Obkročmo jsem si na něj sedl, ruce přesunul na jeho krk a stisk začal zesilovat. Oči se mu slastně převalovaly.