BEGGING | (TodoDeku) CZ

2.

Ráno mě provázela velmi nepříjemná kocovina. A při trapnych vzpomínkách a včerejšek jsem pociťoval nejen nevolnost fyzickou ale také psychickou.

,,Bože to je ještě horší než mi to znělo tehdy večer." složil jsem si obličej do dlaní a studem se začal červenat, když jsem si vzpomněl na rozhovor s mým dávno straceným doktorem.

Musím ho přesvědčit aby mi pomohl...

Nemám nikoho jiného tak jak jsem mu řekl před dvěmi měsíci a navíc by mu to nevadilo... a je to doktor...

No co by mohlo být lepší?

Jenomže ani nevím kde bydlí, nemám na něj ani kontakt. Jediné co o něm vím je kde pracuje... nemocnice.

Jediné místo kde se s ním můžu setkat.

Jenomže mi zase řekne ne...

Musím ho nějak přesvědčit...

Ale jak?

,,Bože je mi tak špatně že nemůžu ani přemýšlet..." rozešel jsem se do koupelny a sedl si k záchodové míse. Jak bych ho jen mohl přesvědčit aby s tím souhlasil?

Nevolnost se stále zhoršovala a já se cítil stále více beznadějně. Po tom co jsem slyšel toho doktora v sobě mám nějakou stopku. Furt myslím na to že musím být pod dohledem. Co je to vlastně za kravinu? Stejně se mi doteď nepodařilo zdechnout...

Malinko to přeci neuškodí...

S těží jsem otevřel skříňku a vytáhl žiletku. Udělal jsem pár ran na vnitřní části předloktí. Zvedl se mi žaludek a já se ihned vyzvracel do záchodu. Utápěl jsem se ve zvratkách a své vlastní krvi. Slzy začaly promáčet mé oči a já si v tu chvíli připadal šíleně odporný.

,,Ahhh... miluju to." usmál jsem se nad bolestí pulzující v mojí ruce. Oh...

,,A je to..." usmál jsem se nad nápadem který mi vnukla má milovaná bolest. Hřbetem ruky jsem si utřel ústa a postavil se na své vratké nohy. Začal jsem si napouštět vanu. Lehl jsem si do vany plné teplé vody a zavřel oči. Alespoň na chvilku jsem se pokoušel uvolnit. To však tak nějak překazilo moje nadšení z plánu. Celý šťastný jsem ponořil hlavu do vody. Když jsem se vynořil, prohrabl jsem si vlasy a konečně uvolněně vydechl.

,,Tohle bodlo..." povzdechl jsem si a dále se v klidu smáčel v teplé vodě. Když voda vychladla v klidu jsem vylezl, obmotal si ručník kolem pasu a druhým ručníkem si začal sušit hlavu. Opatrně jsem si sušil vlasy a rozcuchával tak své obvykle neupravené vlasy. Vanu jsem začal vypouštět a vylezl z koupelny.

,,Co ti tak dlouho trvalo? Taky jsem se chtěla jít sprchovat..." řekla Ochaco uraženě. Poté si mě začala prohlížet.

,,Ty jsou nové?" ukázala zklamaně na mou ruku kde bylo pár čerstvých ran. Pouze jsem ji schoval za záda a usmál se na ni.

,,No jasně že ne. To ta voda. Koukej jak makám. Shodil jsem pár kil." řekl jsem s úšklebkem a rukou si přejel přes své ploché břicho zdobené pár lehce vystouplými svaly. Ochaco si povzdechla a začala si mnout spánky.

,,Izuku já tě mám fakt ráda, jsi můj nejlepší kamarád, ale ničí mě když tě vidím zraněného." řekla smutně.

,,Nejsem zraněný, jsem šťastný s tím co dělám, jestli tě to uklidnilo." usmál jsem se na ní a šel do pokoje. Oblékl jsem se a šel do kuchyně. Mám hlad, zároveň ale nechci jíst protože je mi stále zle...

Co si o sobě jako myslí? Kdo si myslí že je?

,,Todoroki máš něco na práci?" vtrhla mi do kanceláře Momo.